Před necelým rokem byla na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy založena organizace Junior Faculty. Inspiroval ji koncept, který je hojně rozšířený ve Švédsku a v různých obměnách tvoří běžnou součást řady univerzit po celém svět. V českém prostředí se s ním můžeme setkat poprvé. Jedním ze zakladatelů a současným předsedou je autor tohoto komentáře.
Když se v akademických institucích mluví o změně, často zůstává u abstraktních strategií a komisí. Jiné pojetí představuje koncept Junior Faculty, založený na dobrovolném sdružení mladých výzkumnic a výzkumníků, kteří usilují o to, aby daná instituce mohla co nejlépe sloužit vědě a vzdělávání. Členové Junior Faculty se navzájem podporují v profesním růstu a společně připravují konstruktivní administrativní reformy a další podněty pro vedení s cílem zlepšovat výzkumné prostředí na dané instituci.
Formát Junior Faculty se liší podle akademické kultury dané země: ať už se jedná o německou Junge Akademie s podobným charakterem jako švédská Národní Junior Faculty (zaštiťující jednotlivé menší sdružení z jednotlivých ústavů a univerzit), institucializovanou De Jonge Akademie z Nizozemska, či humanitní síť Early Career Researcher (ECR) ve Spojeném království. V USA je pak pojem Junior Faculty zažitý pro sdružení výzkumníků v kariérní fázi směřující k tenure (nejčastěji assistant professors), kteří se sdružují a komunikují s univerzitami pomocí lokálních uskupení, v závislosti na instituci.
Co Junior Faculty organizace spojuje, je snaha o propojení a vzájemnou podporu začínajících vedoucích výzkumných skupin, často spojenou i s advokačními aktivitami, zejména na lokální (univerzitní) úrovni.
Založení první české Junior Faculty
Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK) tvoří Junior Faculty skupina vědců a vědkyň v kariérní fázi do deseti let od získání prvního samostatného grantu. Struktura organizace je záměrně flexibilní – obsazení vedoucích funkcí, včetně předsedy a koordinátorů činností pracovních skupin se obměňují každý rok. Tento systém brání koncentraci moci a zajišťuje kontinuitu prostřednictvím dvojic předseda-místopředseda, předsedkyně-místopředsedkyně.
Junior Faculty funguje výhradně v angličtině a integruje zahraniční vedoucí skupin, aby co nejvíce využila mezinárodní zkušenosti svých kolegů a kolegyň. Vnímá výzkumnou skupinu jako základní jednotku akademického prostředí a otevřeně řeší vlastní nerovnováhy, včetně genderové. Usiluje o to, aby fakulta byla prostředím, kde vznikají nové nápady a spolupráce napříč obory, generacemi i národnostmi.
V současné chvíli tvoří jádro Junior Faculty tzv. steering group čítající 13 členů. Její snažení se skrz čtyři pracovní skupiny (tvořené i dobrovolníky mimo steering group) zaměřuje na následující problematiky: kariérní rozvoj, podporu výzkumu, výuku a Biocentrum Albertov. S širší základnou je Junior Faculty tvořena 25 členy. Založení Junior Faculty bylo katalyzováno diskuzemi doprovázejícími volbu děkana (podzim 2024) a nabralo konkrétní obrysy začátkem roku 2025, kdy se Junior Faculty sešla poprvé a definovala své cíle a principy. Široká členská základna a zastupitelnost funkcí se ukazuje být klíčová pro dlouhodobou udržitelnost aktivit. Práce se zakládáním laboratoře je hodně, většina z členů má malé děti a vědomí, že je možné pomyslný štafetový kolík předat někomu dalšímu, nabrat síly a pak se opět zapojit, je opravdu důležitá.
Jednání s děkanátem i mezioborová konference
Jednou z viditelných aktivit Junior Faculty byla konference, která proběhla na konci září 2025. Jejím cílem bylo propojit mnohovrstevnou PřF UK a diskutovat roli, jakou by měla Junior Faculty na fakultě zastávat. Sešlo se přes 100 účastníků, které tvořili zástupci jednotlivých oborových univerzitních sekcí: biologie, chemie, geografie, geologie a životního prostředí. Zastoupeni byli pregraduální i Ph.D. studenti, postdoci, začínající i etablovaní vedoucí skupin, členové kolegia s děkanem fakulty Vladimírem Krylovem, ale i administrativní pracovníci fakulty. Šlo tedy o skupiny, které jinak nemají příležitost se spolu setkat a sdílet názory a zkušenosti.
Účastníci mohli během krátkých přednášek získat přehled o výzkumu napříč fakultou a konference propojila mnohé, kteří o sobě dosud nevěděli. Obohatila je i přednáška ředitele Czexpats in Science Matouše Glance, který prezentoval výsledky průzkumu české vědecké komunity v zahraničí – jasně ukazující, že jednou z největších překážek návratu domů je nedostatečně mezinárodní akademické prostředí v Česku.
Zahraničními hosty, kteří přijali pozvání, byli Ramesh Vetukuri, bývalý předseda švédské národní Junior Faculty, a Frank Bradke, světově uznávaný neurobiolog a autor Key Attributes of Successful Research Institutes. Ti společně s Klárou Hlouchovou a Roswithou Schmickl v panelové diskuzi probírali, jak může být Junior Faculty přínosem pro fakultu a jak co nejlépe využít potenciál vznikajícího Biocentra Albertov – zejména pomocí reformy vnitřní struktury směrem ke spolupráci vědců, administrativy a core facilities a aktivního náboru nových výzkumných skupin ze zahraničí.
Většina aktivit Junior Faculty však není z vnějšího pohledu viditelná, protože se odehrává zejména na jednáních s představiteli kolegia děkana, nebo výbory akademického senátu PřF UK. Mezi první (snad brzy hmatatelné) výsledky podobných jednání je zavedení sdíleného dětského koutku umožňující práci na fakultě vědcům a vědkyním s malými dětmi. To bylo iniciováno skupinou vědkyň (Kateřinou Jandovou, Terezou Novotnou Jaroměřskou a Petrou Špačkovou), v níž kromě senátu mělo zastoupení i Junior Faculty. V tomto případě se již od úvodní myšlenky podařilo posunout ke konkrétním aktivitám a plánům, včetně potenciální spolupráce s na Albertově sousedící 1. lékařskou fakultou.
Ovšem, jak se promítne zpětná vazba Junior Faculty do fungování grantové podpory, výuky a formátu Biocentra Albertov, teprve ukáže čas. Je ale báječné, že se komunikace mezi děkanátem a Junior Faculty rozproudila, a umožnila tak vedení v daleko větší míře čerpat ze zkušeností zahraničních členů fakulty a těch, kteří mají (dočasně) schopnost nahlížet její fungování pohledem „zvenku”. Snad se nastaveného zrcadla nezaleknou.
Anglickou verzi textu si můžete přečíst zde.
Autor: Jan Mašek, předseda Junior Faculty
Foto: Juliana Vlčková, Michal Vais
Kvalita úvodní fotografie byla vylepšena pomocí ChatGPT
Jan Mašek je vývojový biolog a vedoucí výzkumné skupiny na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a předseda organizace Junior Faculty. Doktorské studium absolvoval na Ústavu molekulární genetiky AV ČR a titul Ph.D. získal na Univerzitě Karlově. Postdoktorské působení strávil na Karolinska Institutet ve Stockholmu, kde zkoumal specificitu ligandů dráhy Notch při vývoji a onemocnění jater. Během pobytu ve Švédsku zastával funkci místopředsedy pro advokacii v organizaci Karolinska Institutet Postdoc Association (KIPA). V letech 2021–2024 se zapojil do iniciativy Czexpats in Science, kde se věnoval advokační činnosti a zlepšování podmínek pro české vědce v zahraničí i po příchodu do Česka. Ve své laboratoři zkoumá mechanizmy mezibuněčné komunikace během embryonálního vývoje savců a cholestatických onemocnění novorozenců.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Jan Mašek
