facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Michal Pazour: Motivy a překážky mezinárodní výzkumné spolupráce

1. 11. 2020
Michal Pazour: Motivy a překážky mezinárodní výzkumné spolupráce

Jak to doopravdy je s hojně diskutovanou nerovnoměrnou geografickou distribucí prostředků z rámcových programů a s tím související otázkou zaostávání zemí EU13 (tzv. nové členské státy) oproti zemím EU15 (staré členské státy)? A jaké jsou pro výzkumníky bariéry v účasti v rámcových programech?

Účast EU13 v programu H2020 – malá, nebo velká?

Při porovnávání účasti regionu EU 13 a EU 15 v rámcových programech je nutné pamatovat na dvě důležité skutečnosti. Za prvé, přestože v absolutním vyjádření je počet účastí i finanční příspěvek z H2020 pro týmy ze zemí EU13 výrazně nižší než pro EU15 (v případě účastí 10x a v případě finančního příspěvku dokonce 17x), tento rozdíl je dominantně determinován velikostí srovnávaných regionů, resp. velikostí jejich výzkumných systémů. Při zohlednění rozdílů ve velikosti VaV v regionu zemí EU13 a EU15 není obrázek o výrazně nižší účasti zemí EU13 oproti zemím EU15 již tak černobílý. Při přepočtu na výzkumníky je účast zemí EU15 „jen“ 1,5x větší než v zemích EU13 a při porovnání využívání finančních prostředků z H2020 získávají země EU15 na 1 mil. GERD cca 1,4x více finančních prostředků než země EU13. Navíc řada zemí EU13 vykazuje relativně vyšší účast i relativně vyšší finanční příspěvek z H2020 než země EU15.

S tím souvisí, že ani region zemí EU13, ani region zemí EU15 není z hlediska účasti v rámcových programech vnitřně homogenní. Zejména při zohlednění velikosti zemí a jejich výzkumných systémů existují značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v účasti v H2020 a v objemu získávaných finančních prostředků.

Příčiny pro omezené zapojení některých zemí do rámcových programů budou specifické pro konkrétní země spíše než pro celé geografické oblasti (jako jsou EU13 a EU15). Proto také neexistují univerzální opatření usilující o zvýšení účasti v rámcových programech, ale tato opatření musí být velmi dobře zacílena na konkrétní příčiny specifické pro jednotlivé národní výzkumné systémy.

Bariéry účasti v rámcových programech

Můžeme stanovit čtyři základní typy bariér účasti v RP, které jsou znázorněny na následujícím schématu:

motivace

Motivační bariéry pro podání návrhu projektu (A)

Motivace výzkumníků hraje klíčovou roli při rozhodování o účasti v projektech RP. Jednou z možných motivací pro podání návrhu projektu do RP je získání finančních zdrojů pro vlastní výzkum. Další motivací pro podání návrhu projektu do RP může být zvýšení prestiže v rámci instituce. Bariérou pro motivaci k podání návrhu projektu do RP v této souvislosti může být nedostatečné ohodnocení účasti v projektech RP v národním či institucionálním hodnocení výzkumu v porovnání s účastí v jiných (např. národních) projektech.

Motivačním faktorem pro podání návrhu projektu může být dále přístup k novým znalostem či výzkumné infrastruktuře. Související bariérou pak jsou omezené ambice výzkumných týmů, resp. omezené příležitosti pro využití výsledků projektů RP v dalších aktivitách výzkumných organizací a podniků. Další skupinu motivačních faktorů pro podání návrhu projektu je přínos samotného výzkumu realizovaného v RP. V případě, že tento přínos není jednotlivými výzkumníky v projektech RP spatřován, může klesat motivace pro podávání projektových návrhů do tohoto programu. Související bariérou je v tomto případě nedostatečné povědomí o přínosech a dopadech projektů RP.

Motivační bariéry pro získání projektu (B)

Jedná se o specifické případy, kdy výzkumný tým může být motivován podat projekt do RP, avšak nemá žádnou motivaci tento projekt získat. Přeneseně mohou tyto bariéry souviset s existencí tradičních sítí výzkumných týmů, do nichž mají nováčci v RP obtížný přístup. Další související bariérou může být nedostatečný vliv výzkumných týmů a jejich zástupců při vyjednávání zaměření výzev v RP.

Bariéry v připravenosti omezující podání návrhu projektu (C)

Vzhledem k důrazu RP na vědeckou excelenci a společenskou relevanci projektů a s ohledem na určitá specifika RP v oblasti managementu a administrativy není dostatečná motivace výzkumníků zpravidla postačující podmínkou pro podání návrhu projektu. Mezi další faktory, které mohou hrát důležitou roli, patří dostatečná informační a administrativní podpora, jakož i dostatečné kontakty a vazby na potenciální partnery. Limitující faktory pro účast v RP lze spatřovat také v oblasti kontaktů a vazeb. Mezi takové faktory patří například nedostatečné vazby na výzkumné týmy z předchozích projektů RP či obdobných mezinárodních výzkumných projektů (např. COST).

Bariéry v připravenosti omezující získání projektu (D)

Z pohledu hodnocení návrhů projektů je důležitým kritériem relevance návrhu projektu vzhledem k očekávaným cílům vyhlašovaných výzev. V této souvislosti může být překážkou pro získání projektu nedostatečné zohlednění kontextu, úzké zaměření výzkumu, které nereflektuje všechny cíle a širší souvislosti pracovního programu a specifické výzvy. Důležitou roli v tomto ohledu hraje zkušenost koordinátora a výzkumného týmu při psaní projektového návrhu a znalost širších souvislostí vzniku a formulace programové výzvy.

Další skupinu překážek souvisejících s připraveností tvoří oblast očekávaných reálných dopadů projektu. Zde mohou být limitujícím faktorem nedostatečně rozvinutý systém pro transfer znalostí na jednotlivých institucích. V případě projektů realizovaných podniky (nebo s podniky) mohou úspěšnost projektu omezovat nedostatečné kapacity podniků pro efektivní využití výsledků v inovacích.

Stěžejním faktorem, který potenciálně limituje získání projektu, je vědecká kvalita a proveditelnost projektu. V této souvislosti je důležitá dostatečná vědecká kapacita nejen koordinátora návrhu projektu, ale i dalších partnerů konsorcia.

 

Celý příspěvek můžete shlédnout zde: 

 

 

Autor: Michal Pazour, TC AV ČR

Článek je zkrácenou verzí příspěvku z konference SCI-PO 2020: Veřejná politika v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, jejíž třetí ročník se konal 1. 10. 2020. Nejen celý tento příspěvek najdete v konferenčním sborníku, který je dostupný zde.


Michal PazourMichal Pazour

vede oddělení strategických studií v Technologickém centru Akademie věd ČR. Profesně se specializuje na hodnocení, analýzu a formulaci výzkumné a inovační politiky. Koordinuje národní a mezinárodní projekty a studie zaměřené na evaluaci výzkumných a inovačních politik a na identifikaci příležitostí a nástrojů pro posílení národního inovačního systému. V letech 2015 – 2016 působil v expertní skupině Evropské komise pro uplatnění strategického foresightu jako nástroje pro tvorbu výzkumné a inovační politiky. V letech 2004 – 2007 pracoval na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, kde se podílel na formulaci strategických a programových dokumentů pro inovační politiku.