Analýza společnosti Technopolis se zabývá především nástroji, které mají posilovat spolupráci mezi významnými evropskými hráči v oblasti výzkumu a vývoje. Jde například o společné technologické iniciativy (JTI), evropská inovační partnerství (EIP), různé druhy partnerství v rámci veřejného sektoru (Public-public partnership) nebo partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public-private partnership). Na tento druh programů v současnosti připadá až 25 % z rozpočtu rámcového programu Horizont 2020. Cílem zprávy je rozbor fungování jednotlivých typů partnerství a vyhodnocení jejich přínosů a problémů. Studie pak také poskytuje klíčová doporučení, jak tyto nástroje zlepšit a rozvinout.

Autoři studie kritizují zejména roztříštěnost jednotlivých systémů partnerství. Zásadním problém je podle nich nejasná přidaná hodnota, kterou by tyto nástroje měly přinášet. Hlavním argumentem pro existenci těchto programů a iniciativ je totiž nutnost společného strategického řízení v klíčových oblastech výzkumu a vývoje. Studie nicméně tvrdí, že neexistují důkazy, že by byl tento cíl naplňován. Účelnému fungování různých typů partnerství brání především jejich značná roztříštěnost a omezení jejich funkce pouze na další nástroje financování výzkumu a inovací. Zpráva proto navrhuje instituce partnerství posílit, zjednodušit a zvětšit spektrum aktivit, kterému se věnují.

K dalším doporučením pak patří větší systematičnost v jednotlivých institucích evropského partnerství a usilování o jejich větší transparentnost. Studie v tomto směru navrhuje dvojí přístup: dlouhodobé cíle by měly být naplňovány za pomoci krátkodobých projektů, přičemž cíle partnerství by měly představovat dlouhodobý a stabilní závazek s výrazně vyššími ambicemi dopadů. Programy partnerství by měly také do svého fungování zařadit transparentní nástroje identifikování a hodnocení přidané hodnoty, kterou poskytují.

Celou zprávu si můžete přečíst zde.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: Technopolis Group