Stav českých a slovenských vědeckých časopisů hodnotí nová rozsáhlá studie nazvaná Místní časopisy ve Scopusu, kterou v sobotu zveřejnil think-tank IDEA Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR na svých webových stránkách. Autoři Martin Srholec a Vítek Macháček na toto téma pořádali v pondělí 18. prosince 2017 odborný seminář.

Studie přinesla nový pohled na vědecké časopisy indexované ve světové citační databázi Scopus. V nových členských zemích EU totiž funguje zvláštní ekosystém místních časopisů, ve kterých publikují převážně autoři domácí. Je otázkou, jak často se v těchto časopisech objeví výsledek, který skutečně posouvá vědecké poznání. Konkrétně v Česku se okolo pětiny všech výsledků soustřeďuje v českých časopisech s vysokým podílem článků s autory z tuzemska. To je mnohonásobně více než ve vědecky vyspělých zemích Evropy jako Dánsko, Švédsko či Belgie, ale i než v jihoevropských zemích jako Portugalsko a Řecko. „Pro dělání špičkové vědy v malé zemi vydávání místního časopisu prostě není potřeba,“ říká Macháček.

Některé z těchto časopisů dokonce podle všeho fungují na principu „akademického samizdatu“, tedy masivního publikování vědců ze stejné instituce jako je vydavatel. Například časopis Scientia Agriculturae Bohemica má 86 % článků od autorů nejen ze stejné země, ale rovnou ze stejné instituce jako vydavatel. A není v tomto zdaleka jediný.

Vědci by podle Srholce měli opustit své lokální „ulity“ a spíše se angažovat v mezinárodních strukturách: „Provozování vlastního časopisu je spojeno s nemalými náklady, a to zejména ohledně pracovního času akademiků. Pokud někdo chce poctivě vydávat časopis, chtě nechtě tomu musí věnovat velké množství času, který mu pak může chybět na skutečně mezinárodní výzkum“

Existují výjimky - jako solidní si zaslouží vypíchnout například časopisy Photosynthetica, Cyberpsychology, European Journal of Entomology anebo Bulletin of Geosciences, ve kterých jak publikují, tak je i poměrně často citují zahraniční vědci. Také je třeba upozornit, že v některých humanitních oborech (např. historie nebo bohemistika) existuje k místnímu zaměření časopisů důvod. To ale nevysvětluje dramatické mezinárodní rozdíly. Převážná většina v Česku vydávaných vědeckých časopisů bohužel má pouze místní význam.

Nejhorší z místních časopisů nemusí být o nic méně „predátorské“, než pochybné zahraniční tituly, které se donedávna nacházely na takzvaných Beallových seznamech. Jen režim fungování a motivace může být jiný než v případě zneužívání autory placeného otevřeného přístupu. Vládního hodnocení totiž slepě rozdává body za jakoukoliv publikaci v databázi Scopus a neřeší, o jak kvalitní výsledek vlastně jde. To umožňuje dotyčným výzkumným organizacím ukousnout větší díl institucionální podpory, než by jim jinak příslušel.

Spravedlivější systém by mohla přinést nová metodika hodnocení výzkumu (Metodika 2017+), kterou letos zavedl úřad vicepremiéra pro výzkum. Podle IDEA může pomoci zpřetrhat koloběh finančních motivací ve vládním hodnocení výzkumných organizací. S novou metodikou se totiž přemíra méně citovaných článků v místních časopisech výzkumné organizaci dokonce nemusí vyplatit. Jak to ale skutečně dopadne je zatím ve hvězdách.

Vědci z IDEA doporučují nejen mladým kolegům, kteří jsou na začátku kariéry, aby si pečlivě rozmysleli, kde publikovat. Skryté náklady takového chování totiž mohou být dramatické. Tím, že své jméno spojí s nekvalitním periodikem, si totiž můžou zkomplikovat přístup k zajímavým pracovním příležitostem nejen v zahraničí, ale také na těch nejlepších pracovištích v tuzemsku. „My koneckonců doufáme, že takové publikování nebude v budoucnu oceňováno ani na vysokých školách v Česku“, shodují se Macháček se Srholcem.

Více naleznete ve studi „Místní časopisy ve Scopusu” a její příloze.

Autoři studie: Martin Srholec, Vít Macháček

Video ze semináře naleznete zde.

Zdroj: IDEA při Národohospodářeském ústavu AV ČR, v.v.i.