Sedm asociací sdružujících evropské vysoké školy a výzkumné instituce – CESAER, Coimbra Group, EU-LIFE, EUA, The Guild, LERU, YERUN – vydalo 9. září 2026 prohlášení, v němž volají po navýšení rozpočtu 10. rámcového programu alespoň na 200 miliard eur, aby byl zajištěn stabilní a předvídatelný rozvoj evropské konkurenceschopnosti, prosperity a bezpečnosti, a v tomto kontextu náklady na výzkum, vývoj a inovace vnímají jako klíčovou strategickou investici.
Co ale oněch 200 miliard eur znamená ve vztahu k předchozím rámcovým programům? Abychom zodpověděli tuto otázku, vyjděme z vývoje peněžní zásoby v tzv. eurozóně. Celkové množství široké peněžní zásoby (tj. oběživo, jednodenní vklady, termínované vklady a obchodovatelné nástroje) udává peněžní agregát M3. Podle údajů Evropské centrální banky jeho hodnota v červnu 2026 činila 17,6 bilionu eur. To jinými slovy znamená, že v současnosti jsou v hospodářství eurozóny přítomny peníze v celkové hodnotě 17,6 bilionu eur. Přitom v lednu 2007, tj. na počátku běhu 7. rámcového programu, v eurozóně bylo přítomno jen 7,8 bilionu eur. To implikuje průměrný meziroční růst široké peněžní zásoby (v období 31. 1. 2007 – 31. 1. 2026) o 4,3 %. (Srovnej s průměrnou meziroční mírou reálného růstu hrubého domácího produktu, která v eurozóně v posledních deseti letech dosahovala 1,5 %.) Za dobu realizace tří rámcových programů EU pro výzkum a inovace, tedy za 20 let, se množství peněz přítomných v hospodářství eurozóny více než zdvojnásobilo. (Viz grafy níže.)
Prohlášení si přečtěte zde.
V tomto okamžiku může čtenář k metodice tohoto příspěvku namítnout, proč nepracujeme pouze s indexem spotřebitelských cen. Index spotřebitelských cen zohledňuje primárně růst cen spotřebního zboží a služeb, které nakupují běžné domácnosti; nezohledňuje ale celkové množství peněz v ekonomice. Přitom peníze přítomné v ekonomice nemusí být nutně utráceny za spotřební zboží a služby, ale mohou skončit na kapitálových nebo nemovitostních trzích, a tak mimo jiné zvyšovat ceny pozemků, obytných i produkčních budov ve velkoměstech a stavebních prací a stavebních hmot (a tyto statky a činnosti se bytostně dotýkají i výzkumné, vývojové a inovační sféry a profesního i osobního života výzkumných pracovníků). Právě proto peněžní agregát M3 používáme jako širší měřítko změny peněžního prostředí, které vedle vývoje spotřebitelských cen zohledňuje i vývoj cen aktiv, nemovitostí a nákladů relevantních pro výzkum – zohledňuje tzv. selektivní inflaci.
Budeme-li tedy peněžní agregát M3 používat jako orientační měřítko, pak platí, že za stejný objem zboží a služeb, na který v roce 2007 vystačilo 9 eur, dnes zaplatíme 20 eur. Ani rozpočty rámcových programů EU pro výzkum a inovace se této skutečnosti nevyhnou. Ačkoli nominálně byl rozpočet 7. rámcového programu 50,5 mld. eur, následujícího programu Horizont 2020 77 mld. eur a nynějšího programu Horizont Evropa 95,5 mld. eur, reálně šlo za uvedené částky koupit zhruba stejné množství statků a služeb, jak uvádí tabulka níže.
Evropskou komisí navrhovaný rozpočet 10. rámcového programu ve výši 175 mld. eur (a sedmi asociacemi prosazované navýšení na 200 mld. eur) vypadá na první pohled velice ambiciózně. V nominálním vyjádření trojnásobně až čtyřnásobně ve srovnání se 7. rámcovým programem, 2,3násobně až 2,6násobně ve srovnání s programem Horizont 2020. Ve světle dlouhodobého růstu množství peněz přítomných v hospodářství je nutné na uváděné částky a poměry nahlížet střízlivěji. V reálném vyjádření je návrh rozpočtu 10. rámcového programu maximálně dvojnásobný ve srovnání s rozpočtem 7. rámcového programu a programu Horizont 2020. Jako maximálně dvojnásobný se navrhovaný rozpočet 10. rámcového programu jeví i ve vztahu k programu Horizont Evropa. Vzhledem k současné monetární expanzi eurozóny lze však očekávat, že na konci roku 2034 bude rozpočet 10. rámcového programu v reálných cenách maximálně 1,5násobně vyšší než rozpočet současného programu Horizont Evropa.
Shrnutí
Předložený příspěvek nám představil, že práce s ukazatelem peněžní zásoby není jen „akademickým cvičením,“ ale má přímý dopad na rozpočet rámcových programů EU pro výzkum a inovace. Původně ambiciózní navýšení rozpočtů rámcových programů jsou postupně vymazávána růstem peněžní zásoby v eurozóně. Její překotný nárůst má potenciál vedoucí k těžkému poškození evropského inovačního a výzkumného ekosystému. To má minimálně tři podoby.
1) Vinou nadměrného růstu peněžní zásoby v ekonomice jsou vznášeny nároky na nominálně vyšší rozpočty na výzkumné, vývojové a inovační aktivity. Ve skutečnosti ale tyto rozpočty, byť nominálně vyšší, budou schopny financovat menší množství výzkumných, vývojových a inovačních aktivit.
2) Ačkoli preambule nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695, jímž se zavádí rámcový program pro výzkum a inovace Horizont Evropa, uvádí, že „program by měl … přilákat talentované odborníky na všech úrovních a přispět k plnému zapojení talentového potenciálu Unie…," nadměrný růst peněžní zásoby povede k pravému opaku. Osobní náklady představují zhruba tři čtvrtiny nákladů projektů rámcových programů. Růst peněžní zásoby a jím způsobená selektivní inflace aktiv povede ke ztrátě talentů (kteří si nebudou moci pořídit vlastní bydlení), a to buď odchodem mimo Evropskou unii nebo do jiných oborů hospodářství a k jiným socioekonomickým aktivitám, které budou pro ně finančně atraktivnější.
3) Selektivní inflace projevující se růstem cen aktiv (nemovitostí, stavebních hmot) a vybraných činností (stavebních prací a řemesel) povede k omezení stavebního rozvoje vysokých škol a výzkumných institucí. To se následně odrazí i v jejich nižší vzdělávací, výzkumné, vývojové a inovační kapacitě.
Autor: Vladimír Vojtěch
Zdroj: Technologické centrum Praha
- Autor článku: ne
- Zdroj: Technologické centrum Praha
