Univerzální přístup k podpoře výzkumu a inovací v méně výkonných zemích EU nefunguje. Nová studie doporučuje cílenější a flexibilnější model podpory nazvané Widening v rámci programu Horizont Evropa.
Opatření na podporu ve výzkumu méně úspěšných států, tzv. widening států v programu Horizont Evropa, by měla být výrazně diferencovanější a lépe přizpůsobená specifickým potřebám jednotlivých členských států. K tomuto závěru dospěl návrh studie, kterou si nechal zpracovat Panel pro hodnocení vědeckých a technologických možností (STOA) Evropského parlamentu. Dokument má sloužit jako podklad pro debatu o budoucí podobě podpory EU pro země zaostávající ve výzkumu a inovacích.
Studie je jednak hodnocením dosavadní účinnosti widening opatření, jednak návrhem rámce pro jejich možnou reformu – tzv. Widening 2.0. Její autorkou je Reinhilde Veugelers, expertka na inovace z Katolické univerzity v Lovani (KU Leuven), která představila předběžné závěry na jednání STOA 22. ledna 2026. Kompletní studie má být zveřejněna a formálně projednána v následujících měsících.
Velká různorodost, rozdílné bariéry
Jedním z klíčových zjištění je vysoká míra heterogenity mezi 15 tzv. widening zeměmi, mezi které se řadí i Česká republika. Ty čelí velmi odlišným překážkám, které brání rozvoji jejich výzkumného a inovačního potenciálu. Z toho plyne, že některé nástroje EU nejsou automaticky vhodné pro všechny státy.
„Chcete-li vědět, jak konkrétní zemi podpořit, musíte znát její výchozí pozici, bariéry, které jí brání dohnat ostatní, i její skutečný potenciál,“ uvedla Veugelers pro Science Business. „To vyžaduje průběžné monitorování a hodnocení a především cílené nastavení nástrojů pro každou zemi zvlášť.“
Jako příklad zmínila dva zavedené nástroje – teaming a twinning. Zatímco teaming podporuje vznik či rozvoj center excelence prostřednictvím spolufinancování, twinning se zaměřuje na síťování a zvyšování viditelnosti výzkumných institucí propojením s předními pracovišti v jiných zemích.
„Twinning i teaming jsou dobré nástroje, ale fungují pouze tam, kde je výzkumný a inovační ekosystém už dostatečně rozvinutý,“ upozornila Veugelers. „To ale zdaleka neplatí pro všechny widening země.“
Země se nepřibližují dostatečně rychle
Widening opatření byla do rámcových programů EU zavedena v roce 2014 v programu Horizont 2020 s cílem pomoci slabším státům dohnat výkonnější evropské lídry. Jejich samostatný rozpočet činil původně zhruba 1 miliardu eur, v programu Horizont Evropa (od roku 2021) vzrostl přibližně na 3 miliardy eur.
Nová studie však vykresluje smíšený obraz jejich dopadu. Zatímco některé země se u vybraných ukazatelů přiblížily průměru EU, jiné se téměř nezlepšily a jejich zaostávání tak zůstává stejné.
Analýza se zaměřila na tzv. potenciál dohnání inovační kapacity (PIC – Potential for Innovation Catch-up). Hodnoceny byly mimo jiné: přístup k výzkumné infrastruktuře a technologiím (např. vysokorychlostní internet, IT specialisté, mezinárodní vědecké publikace), absorpční kapacita (demografie, vzdělání), kreativní kapacita a reálný ekonomický dopad – například prostřednictvím exportu středně a vysoce technologických výrobků či produktivity práce.
Jednou z oblastí, kde byl zaznamenán jen minimální nebo žádný pokrok, je přístup k financování. Hodnoceny byly veřejné výdaje na výzkum a vývoj, rizikový kapitál či přímá i daňová podpora firemního výzkumu. Ačkoliv některé státy – například Estonsko, Portugalsko, Litva, Chorvatsko nebo Řecko – dosáhly zlepšení, jiné si naopak pohoršily. Ani u úspěšnějších zemí však tempo změn nestačilo k reálnému dohnání lídrů EU.
Podle Veugelers to potvrzuje, že problém je systémový a nelze jej řešit izolovanými zásahy. „Nestačí zlepšit jednu oblast. Aby peníze skutečně fungovaly, musí být v pořádku celý výzkumný a inovační ekosystém,“ uvedla.
Přečtěte si také
Hlavním tématem 22. ročníku konference České dny pro evropský výzkum – CZEDER 2025, který se uskutečnil 10. listopadu 2025, byla budoucnost rámcového programu po roce 2027 (Future of the EU Research & Innovation Framework Programme beyond 2027), kdy skončí devátý rámcový program Horizont Evropa.
Nejistá budoucnost widening opatření
Studie přichází v době, kdy je budoucnost widening opatření nejistá. Návrh Evropské komise pro desátý rámcový program (FP10) počítá s rozdělením současných 15 zemí do dvou skupin. Nově by vznikla kategorie tzv. přechodových zemí, které dosáhly indexu nad 75 % v evropském inovačním přehledu a zvýšily svou účast v programu Horizont Evropa.
Růst účasti má být měřen mimo jiné prostřednictvím „pozitivní relativní finanční návratnosti vzhledem k hrubému národnímu důchodu“.
Veugelers tento krok vnímá jako dílčí posun správným směrem, upozorňuje však na jeho omezení. Používání ukazatelů typu inovačního skóre či finanční návratnosti podle ní neposkytuje dostatečně komplexní obraz. Ten by podle ní lépe zajistilo systematické sledování PIC v kombinaci s pravidelným hodnocením.
Zároveň zpochybňuje samotnou logiku rozdělení zemí pouze do dvou kategorií. „Je to krok správným směrem, ale proč jen dvě skupiny?“ ptá se. „Tvorba politik je silně závislá na minulých rozhodnutích – hrozí, že se v tomto modelu zasekneme.“
Bez dynamického a průběžně vyhodnocovaného přístupu podle ní hrozí, že se z widening zemí (tedy i z České republiky, pozn. red.) nikdy nestanou plnohodnotní inovační hráči. „Jinak tu budou widening země pořád – a žádný skutečný pokrok nenastane,“ uzavírá.
Text je překladem článku z evropského portálu Science Business, se kterým má portál VědaVýzkum.cz dohodu o obsahovém a inzertním partnerství.
Zdroj: Science Business, redakčně upraveno
- Autor článku: ne
- Zdroj: Science Business
