EU se chystá zavést světově nejmodernější screeningové metody pro prevenci pandemií způsobených člověkem. Navrhovaný biotechnologický zákon plánuje zavést jeden z prvních povinných screeningových mechanismů na světě s cílem zabránit tomu, aby se rizikové fragmenty DNA dostaly do nesprávných rukou a nespustily tak člověkem způsobenou pandemii.
Podle návrhů, které byly zveřejněny v prosinci loňského roku a nyní o nich diskutují vlády EU a poslanci Evropského parlamentu, by všechny společnosti prodávající DNA v EU musely před odesláním potenciálně nebezpečných sekvencí ověřit totožnost a postavení veřejných i soukromých vědců.
Testování DNA je vnímáno jako první linie obrany proti teroristům, zločincům nebo dokonce nezodpovědným vědcům, kteří vymýšlejí nové patogeny a poté je úmyslně či neúmyslně vypouštějí do ovzduší.
„Dnes si můžete online objednat fragmenty genomu patogenu a nikdo není ze zákona povinen ověřovat, kdo jste,“ říká Eloise Todd, výkonná ředitelka bruselské organizace Resilience Action Network International, která se věnuje mimo jiné prevenci pandemií. „S prekurzory výbušnin to nelze udělat; biologie je výjimka.“
Navrhovaná pravidla EU „budou znamenat bezpečnější Evropu a bezpečnější svět. Ostatní země se brzy přidají,“ myslí si Todd.
Odborníci se obávají, že nové nástroje syntetické biologie usnadňují inženýrství patogenů, které se pak stanou nebezpečnějšími v rámci tzv. výzkumu „zisku z funkce“. Kromě toho existuje riziko, že by vědci mohli oživit dříve vymýcené nemoci, jako jsou neštovice, proti kterým má svět omezené zásoby vakcín. V jednom nechvalně známém experimentu v roce 2017 kanadští vědci oživili blízce příbuzné koňské neštovice pomocí DNA objednané poštou.
Pokroky v umělé inteligenci pravděpodobně také snížily bariéry pandemií způsobených člověkem, umožnily vznik nových nástrojů pro návrh patogenů a potenciálně usnadnily mladým vědcům sledování složitého procesu tvorby patogenů.
Vědci ze Stanfordské univerzity začátkem tohoto měsíce odhalili, že pomocí open-source modelu umělé inteligence vytvořili první synteticky navržené bakteriofágy na světě: drobné viry podobné pavoukům, které cílí na bakterie. Výsledky by mohly vést k novým formám antibiotik, ale někteří vědci bijí na poplach, že je zapotřebí mnohem více ochranných opatření, aby se zabránilo zneužití.
Testování DNA ze strany společností je zatím z velké části dobrovolné. Některé z největších světových společností zabývajících se testováním DNA již své zákazníky kontrolují a v roce 2024 USA stanovily testování jako podmínku pro získání federálních finančních prostředků. Nedávná analýza více než 1 000 firem však potvrdila pouze to, že objednávky prověřovalo přibližně 7 % z nich, přičemž globální povědomí o testování je „nízké“.
Zákon EU o biotechnologiích by však zavedl jeden z prvních povinných systémů na světě. Vznik tohoto systému však nyní záleží na tom, zda navrhovaná legislativa, která pokrývá mnohem širší škálu biotechnologické politiky, projde zákonodárnými orgány EU.
Ověření totožnosti
Zákon by zajišťoval, že když si vědci v EU objednají fragmenty DNA označené jako rizikové, musí poskytovatelé ověřit jejich totožnost, příslušnost k univerzitě nebo firmě, zamýšlené použití a zkontrolovat, zda mají „legitimní potřebu“. Společnostem může být uložena pokuta až do výše 5 % jejich celosvětového obratu, pokud zákon nedodrží.
Aby se snížila byrokracie, mohou vědci po prověření vydávat podobné objednávky po dobu dalších pěti let bez nutnosti nových kontrol.
Zatím se neobjevily žádné veřejně vznesené námitky proti novým kontrolám, ať už ze strany obchodních skupin nebo poslanců Evropského parlamentu, uvedla Sana Zakaria, ředitelka pro vznikající technologie a odolnost ve společnosti Rand Europe, která začátkem letošního roku zveřejnila zprávu o nákladech a přínosech screeningu DNA v EU.
Další zátěž?
„Poskytovatelé, s nimiž jsme vedli rozhovory, však vyjádřili obavy, že regulace EU by mohla představovat další zátěž,“ uvedla, „ale celkově ji vnímali jako prospěšný vývoj, který by zachoval obchodní podmínky.“ V červnu podepsali technologičtí magnáti, šéfové velkých společností zabývajících se syntézou DNA a vědci otevřený dopis, v němž vyzývali k zavedení povinných kontrol.
Společnost Rand Europe odhaduje, že dodatečné náklady a potíže spojené s povinným screeningem by snížily počet objednávek DNA v EU o 0,6 %. Objednávky DNA tvoří méně než 1 % nákladů na výzkum a vývoj, uvádí Zakaria. Dopad na biologické vědy tak pravděpodobně nebude negativní.
Na druhou stranu je zřejmou výhodou, že screening pomáhá předcházet nové pandemii. Vzhledem k tomu, že by nová epidemie stála desítky bilionů eur, soudě podle škod způsobených covidem, analýza agentury Rand Europe zjistila, že by se screening vyplatil v drtivé většině provedených simulací, a to zejména v případě povinného, nikoli dobrovolného systému.
Bruselský efekt?
Neočekává se, že by ostatní země kopírovaly a uzákoňovaly pravidla EU pro screening. Například Čína v současné době nemá žádná domácí pravidla pro screening a povědomí o této myšlence mezi domácími dodavateli a uživateli DNA je „omezené“, uvádí se v nedávné zprávě Mezinárodní iniciativy pro biologickou bezpečnost a biologickou bezpečnost pro vědu, neziskové organizace se sídlem v Ženevě.
Spíše než formování domácích pravidel se doufá, že zákon přiměje společnosti mimo EU k zavedení prověřování, aby mohly prodávat v Unii. „Tento efekt jsme již viděli na scéně domácích dodavatelů ve Spojeném království, kde mnoho poskytovatelů prověřuje své produkty kvůli politice USA, nikoli kvůli požadavkům domácí politiky,“ uvedla Zakaria. I kdyby se tento „bruselský efekt“ neprojevil, pro EU se stále vyplatí pravidla zavést, uvedla Zakaria, protože i částečné dodržování stále snižuje riziko, jak vyplývá z analýzy Rand Europe.
Testování DNA nemusí být univerzální, aby bylo účinné, uvedla začátkem tohoto roku analýza amerického Institutu pro pokrok.
Zpráva uvádí, že by zhruba 80 % poskytovatelů DNA testů globálně muselo prověřit své objednávky, „aby se smysluplně snížilo riziko“, pokud by nebylo zveřejněno, které společnosti prověřují a které ne. To by znamenalo, že vždy existuje slušná šance, že podezřelá objednávka spustí poplašné zvony a odradí od zneužití.
Politika úniků informací z laboratoří
Přestože žádná země zatím nemá specializovaný, povinný systém screeningu DNA, tato myšlenka se v posledních letech dostala na první místo v politické agendě. Například američtí zákonodárci začátkem tohoto roku navrhli zákon, který by zavedl povinný screening DNA, ačkoli dosud nebyl schválen zákonem.
Mezi americkými republikány zájem o biologickou bezpečnost částečně vzbudilo tvrzení, že pandemie covidu vznikla z úniku z laboratoře ve Virologickém institutu ve Wu-chanu, a nikoli ze zvířete.
Vyšetřování Světové zdravotnické organizace z loňského roku uvedlo, že „váha důkazů“ podporuje spíše živočišný původ než únik z laboratoře. Vyšetřovací tým však uvedl, že teorii o úniku z laboratoře nemůže vyloučit, protože „důkazy nejsou k dispozici nebo nebyly poskytnuty vědecké komunitě“. Obvinil Čínu z toho, že nesdílela klíčové údaje o raných fázích pandemie a bezpečnosti laboratoří.
Spojené království má také dobrovolný rámec pro screening DNA, ačkoli zvažuje zavedení regulací, informovala agentura Bloomberg začátkem tohoto měsíce. Nový Zéland také pracuje na legislativě, která by screening DNA zavedla.
Autor: David Matthews
Zdroj: Science Business
Text je překladem článku z evropského portálu Science Business, se kterým má portál VědaVýzkum.cz dohodu o obsahovém a inzertním partnerství.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Science Business
