Možná úplně na začátek – proč by vědci a vědecké instituce vůbec měli usilovat o komunikování výsledků své práce?

Myslíme si, že jednoduše proto, že to přispívá k vytváření znalostní společnosti, a tím podle nás i lepšího světa. A pak slovy bývalého britského hlavního vědeckého poradce Marka Walporta: vědecký výzkum není dokončen, dokud není komunikován. Právě sdílení vědeckých výsledků mezi vědeckou komunitou a širší společností přispívá k vytváření skutečné znalostní společnosti a podporuje politická rozhodnutí, která jsou založena na faktech. Samotná scientometrická skóre přitom nemusí být jenom čísla, ale vědcům to může prakticky pomoci šířit jejich práci mezi kolegy. V důsledku tak efektivní komunikace vědeckých výsledků může přinést i nezanedbatelné kariérní úspěchy.

Jak jste se oba dostali k tématu vědecké komunikace a co stálo za založením Vaší agentury?

Eduard Petiška: Během doktorandského studia jsem si uvědomil, že vzniká stále více článků, které ale v průměru mají stále menší impakt. Důsledkem je, že i zajímavé výsledky mohou zapadnout, pokud nejsou patřičně komunikovány směrem k určené cílové skupině. Protože jsem se v disertaci zabýval zároveň otevřenými digitálními zdroji, napadlo mě využít je k této komunikaci. Oslovil jsem proto svého kamaráda, který měl agenturu zaměřenou na digitální komunikaci, a rozhodli jsme se, že do toho půjdeme. Naším cílem je tak pomoci českým výzkumným institucím, které mají zájem o komunikaci svých výsledků ve světě.

Tomáš Gavlas: Já zase přes deset let podnikám v online marketingu a možnost využít své znalosti pro komunikaci českých vědeckých výsledků je pro mě velká radost. Doplnil bych, že naším standardem je poskytovat naši službu s podrobným datovým vyhodnocení, takže klient ví, kolik lidí přesně zasáhl, případně o kolik jsme třeba zvýšili altmetrické skóre.

Co přesně znamená ono „altmetrické skóre“?

Eduard Petiška: Altmetrika je v českém prostředí relativně málo známý pojem. Jde o název pro alternativní vědecké metriky, které hodnotí například i impakt na sociálních sítích, zmínky v blozích nebo na Wikipedii či v médiích. Tyto statistiky tak měří popularitu výsledků mezi veřejností. Čím je také článek populárnější, tím větší je pravděpodobnost, že se dostane i k odborníkům v daném oboru. Dnes už ono okřídlené „publish or perish“ není tak zásadní. Dnes je to spíše „be cited or perish“. Jinými slovy, nejde jen o to vydat publikaci, ale o to, jaký impakt získá. To může mít samozřejmě řadu negativních důsledků, realita vědeckého světa však taková je.

Jak by podle Vás měla vypadat komunikace moderní vědecké instituce?

Eduard Petiška: Především by měla být cílená. Právě vytipování vhodné cílové skupiny představuje často největší úskalí, kterému vědecké instituce čelí. Ideální je využít nejen své sociální sítě, které mají často poměrně malý dosah, ale například také vědecké influencery, kteří mají v konkrétní oblasti vliv.

Tomáš Gavlas: O moderní komunikaci vědecké instituce můžete přemýšlet jako o 360° marketingovém mixu. Znamená to, že komunikace by se ideálně měla skládat z různých formátů, klidně i těch tradičních, jako jsou přednášky na konferencích, různé popularizační akce a vystoupení v mainstreamových médiích.

Nicméně základ a hlavní těžiště vědecké komunikace by se zcela jistě měl přizpůsobovat době, což znamená, že by se měl přesouvat do globálního online prostředí. Věda není regionální, ale globální disciplína. Našim klientům pomáháme komunikovat jejich výsledky, jak v zahraničních online médiích, tak na sociálních sítích na Twitteru, Facebooku, pomáháme jim dostat se na Wikipedii, na americký Reddit a na další platformy, které mají miliardové návštěvnosti a kde lidé dnes primárně vyhledávají informace.

Co vidíte jako nejčastější chyby ve vědecké komunikaci? Existuje mezi nimi něco, s čím se často setkáváte u českých institucí?

Eduard Petiška: Mezi nejčastější chyby v České republice patří to, že žádná komunikace výsledku neprobíhá. Čas a finance, které se na dosažení výsledku vynaloží, tak přijdou vniveč. V českém prostředí podle mě leckde stále převládá názor, že hlavní je publikovat, aniž by bylo nutné přemýšlet nad impaktem výsledku. Přitom pro hodnocení vědy je stále důležitější scientometrická evaluace, která měří právě impakt.

Tomáš Gavlas: Instituce, které mají miliardové rozpočty, často neinvestují do komunikace výsledků ani zlomek svých prostředků. Podobný problém je přesouvat odpovědnost za komunikaci výsledků pouze na vědce samotné. Vědec nemusí být dobrý komunikátor a podobná činnost ho může odvádět od samotné výzkumné práce. Vědecká komunikace je už dnes natolik specifická disciplína, že by se jí měl věnovat buď přímo expertní komunikační tým, nebo externí agentura, která se na vědeckou komunikaci specializuje. Taková je i praxe v zahraničí.

Sílící snaha prezentovat vědecké výsledky veřejnosti má i své kritiky. Ti varují před simplifikací a dezinterpretací. Koneckonců, média jsou plná článků na téma „Vědci přišli na…“. Je podle vás možné komunikovat vědecké výsledky, aniž by byly zjednodušovány či bulvarizovány?

Eduard Petiška: Existuje rozdíl mezi popularizací a komunikací. Právě zjednodušování je velké riziko popularizace. Problematické také je, když odborníci začnou mluvit z pozice autority mimo svou expertízu a své názory prezentují jako vědecká fakta. To vidíme u různých aktérů, kteří se například v případě současné pandemie koronaviru vyjadřují, aniž by měli své názory podložené vědeckou evidencí. Myslím, že opravdové vědecké poznání je celkem pokorné. Takové poznání také nedává odpovědi na komplexní otázky a jen těžko nám může říci, co přesně dělat a co ne. Jde o to ale komunikovat právě takové výsledky, které možná nejsou tolik zajímavé jako některé bulvární výkřiky, ale jsou blíže realitě.

Tomáš Gavlas: Vědecké výsledky nesprávně zjednodušují především novináři, ne vědci, nebo instituce, kteří chtějí své výsledky komunikovat. Pokud novinář výsledky výzkumu pro takzvaný „clikbait“ špatně interpretuje, tak je to etický problém na jeho straně, nebo na straně jeho zaměstnavatele.

Máte nějaká doporučení, jak by měla vypadat efektivní spolupráce s novináři?

Eduard Petiška: Žádoucí je, aby novináři psali o tom, čemu rozumí. V českých redakcích je to obtížné, protože zdejší novináři se jeden den musí věnovat jednomu tématu, aby druhý den psali úplně o něčem jiném. Já sám mám zkušenosti s prací pro noviny a vím, kolik času znamená se seznámit s úplně novým tématem a jak snadné je udělat chybu. Proto bych doporučil, aby například vysoké školy zveřejňovaly seznamy odborníků na danou oblast i s potřebnými kontakty, aby se na ně novináři mohli kdykoliv obrátit. Klíčová je blízká spolupráce mezi vědci, kteří na daném výzkumu pracovali, a novinářem, který na článku pracuje.

Evropská komise relativně silně tlačí na diseminaci výsledků z projektů, které financuje. Jak to vypadá v jiných globálních regionech, jako je USA?

Eduard Petiška: V USA je situace motivována značně konkurenčním systémem. Vědci jsou motivováni šířit výsledky svého výzkumu ne pouze z altruistických důvodů. Míra jejich citovanosti a viditelnosti ve veřejném prostoru rozhoduje o jejich kariéře. Možná, že i trend publikovat v otevřených časopisech může být částečně motivován právě snahou o zviditelnění výzkumu a podpoření jeho citovanosti.

Americká kultura také podporuje určitý egoismus a individualismus – nebát se o sobě dát vědět a být pyšný na svojí práci. To je něco s čím u nás možná trochu bojujeme a často na sebe raději nechceme upozorňovat. Americké univerzity jsou možná i proto v komunikaci úplně jinde. Třeba Yale má své centrum OPAC, kde poskytuje komplexní služby výzkumníkům pro jejich komunikaci.

Tomáš Gavlas: Stačí sledovat třeba největší globální portál na publikování novinek z globálního výzkumu - Eurekalert!. Když tam strávíte nějaký čas a prozkoumáte, kdo za aktuálně zveřejněnými zprávami stojí, zjistíte, že jsou to především americké, australské, kanadské a britské instituce. Ty mají buď expertní komunikační centrum, nebo spolupracují se specializovanou agenturou. Jejich výsledky mají také výrazně vyšší scientometrické skóre.

Stále častěji vidíme, že komunikace vědy není jen otázkou organizací, ale i individuálních vědců. Jakými znalostmi a dovednostmi by vědec měl být vybaven, aby tohle zvládnul?

Tomáš Gavlas: Myslíme, že to požaduje zejména jistou dávku extroverze, jednoduše se nebát o sobě dát vědět. Vědcům jistě také neuškodí mít základní kompetence na vědeckých sociálních sítích. Na druhou stranu výzkumník by měl mít možnost dělat primárně svojí práci, tedy bádat ve svém vědním oboru. Měl by možná znát základní metodiku pro komunikaci svých výsledků, mít profil například na Twitteru, ale další penzum komunikace by za něj měla obstarat jeho mateřská instituce. Mluvím zde třeba o přípravě a rozesílání tiskových zpráv, oslovování vědeckých influencerů na Twitteru, implementaci do Wikipedie či optimalizaci výkonnostních kampaní na Facebooku. Kdyby tohle měl obsáhnout sám vědec, nezbyl by mu žádný čas na samotnou vědu.

 Děkujeme za rozhovor!

Za Vědavýzkum.cz se ptal Jan Tesárek.

Fotografie: Mirka Divoká

Sciencecom Agency je první česká agentura specializující se na globální komunikaci vědeckých článků v prostředí nových médií. Byla založena Eduardem Petiškou a Tomášem Gavlasem za účelem lepší komunikace vědeckých výsledků zejména pro české a slovenské výzkumníky. Její činnost se zaměřuje především na komunikaci výsledků v online médiích, cíleném oslovování na sociálních sítích a orientaci na data.

Eduard Petiška

Eduard je výzkumný pracovník v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. V disertaci se zabýval otevřenými vzdělávacími zdroji, v současné době řeší tematický projekt podpořený Technologickou agenturou České republiky. Kromě toho má dlouholeté zkušenosti s pomocí výzkumným pracovníkům a vědeckým institucím při jejich komunikaci v online prostředí.

Tomáš Gavlas

Tomáš má přes 15 let zkušeností v online komunikaci. Dodal více než 200 projektů klientům, jako jsou Samsung, Microsoft, HP a Phillips. Nedávno prodal specializovanou agenturu na online komunikaci a nyní využívá své zkušenosti v rámci Sciencecom Agency, aby pomáhal českým vědcům komunikovat své výsledky v zahraničí. Vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze.