„V poslední době Čechy fascinuje izraelský úspěch s moderními technologiemi. Pro zemi, která by ráda přestala být montovnou, představuje Izrael zajímavý vzor,“ líčí Kalhousová, kterou těší česko-izraelské dobré kontakty ve vědě a výzkumu.

Jak, kdy a proč vzniklo Herzlovo centrum? Co je jeho náplní, jeho stěžejní misí?

Herzlovo centrum vzniklo v roce 2018 a hlavní snahou bylo vytvořit na Univerzitě Karlově institut, který se bude primárně zabývat výzkumem o moderním Izraeli a česko-izraelskými vztahy. Důležitou součástí centra je také výuka. Je totiž zajímavé, že o současný Blízký východ, o Izrael a speciálně o česko-izraelské vztahy je mezi studentkami a studenty na UK velký zájem, ale nabídka takto zaměřených předmětů bývala poměrně malá. Herzlovo centrum se to snaží napravit. Zatímco v prvním roce činnosti jsme nabídli čtyři kurzy, v tomto akademickém roce nabízíme již šest kurzů, které se týkají Izraele a Blízkého východu.

Na co se zaměřuje vlastní výzkum Herzlova centra, jaká řešíte témata?

Herzlovo centrum je velmi mladou institucí a zatím bohužel nemáme velký výzkumný projekt. V tomto roce jsme ale podali několik žádostí o výzkumný grant, a pokud uspějeme, pomůže to nastartovat výzkumnou agendu Herzlova centra.

Tematicky tyto granty pokrývají takové otázky jako dopad populismu na zahraniční politiku Evropské unie vůči Izraeli, či to, jak nárůst antisemitismu v Evropě ovlivňuje vztahy mezi Izraelem a EU. Jinak můj výzkum vychází především z tématu mé doktorské práce, ve které jsem se zabývala vztahy mezi zeměmi střední Evropy a Izraelem. Toto téma budu dále rozvíjet i v rámci Herzlova centra.

Často se mluví o tom, jak si je Česko s Izraelem „blízké“. V čem vidíte podobnosti či odlišnosti obou zemí, kultur?

Je těžké stručně odpověď na otázku, kterou jsem se snažila odpovědět v teprve nedávno dopsaném doktorátu (směje se). Obě země spojuje jistě to, že Češi cítí k Izraeli určitou blízkost, která vyplývá z jisté, trochu mytologizované, filosemitské tradice masarykovské první republiky. Další, co nás spojuje, je to, že mnoho československých židů prchajících nejprve před nacismem a později před komunismem našlo útočiště v Izraeli, kde tito lidé přispěli k tomu, že Izraelcům není česká kultura cizí.

V čem se to promítá?

Často znají například Švejka, Kunderu či Havla. Češi také často obdivují Izrael za jeho schopnost vojensky čelit často početnějším nepřátelům. České trauma z Mnichova 1938 k tomu dost přispívá. V poslední době určitě Čechy fascinuje izraelský úspěch s moderními technologiemi. Pro zemi, která by ráda přestala být montovnou, představuje Izrael zajímavý vzor. Jinak ale mezi oběma zeměmi panuje i mnoho rozdílů, které jsou patrné kupříkladu i na politické úrovni. V Izraeli velmi posiluje nacionalismus, náboženství a neliberální politika. U nás, i přes jisté obavy, kam se země vydá pod vedením premiéra Andreje Babiše (ANO), těmto tendencím, které vidíme třeba u našich sousedů, zatím odoláváme.

Akcelerátor v izraelském Weizmannově institutu. Když jsem hovořil před pár lety s velvyslancem Izraele v ČR Danielem Meronem, vybízel k ještě užší spolupráci obou zemí ve vědě (na snímku vlevo je ikonická věž akcelerátoru ve špičkovém Weizmannově institutu). Daří se to?

Myslím si, že v mnoha ohledech je spolupráce českých univerzit s těmi izraelskými velmi dobrá. Existují jak velké společné projekty, tak - a to je možná ještě důležitější - velké množství osobních kontaktů mezi akademiky a akademičkami z obou zemí.

Často jezdím přednášet na univerzity v České republice a tam se dozvídám, jak ten či onen pedagog či pedagožka spolupracuje s kolegy v Izraeli. Izraelské univerzity a výzkum jsou často na světové úrovni a je skvělé, že existuje tolik osobních kontaktů mezi našimi a izraelskými akademiky a akademičkami. Že by těch kontaktů a společných projektů mohlo být víc je ale určitě pravda. Doufám, že k tomu přispěje i naše Herzlovo centrum. To se chce zaměřit i na to, aby studenti a studentky Univerzity Karlovy měli možnost strávit část studia v Izraeli. Již v minulém akademickém roce jsme udělili dvě cestovní stipendia a já doufám, že jen co epidemiologická situace dovolí, oba stipendisté do Izraele vyrazí.

Centrum je multidisciplinární, mezinárodní – kolik máte kolegů a čím se zabývají?

V rámci Herzlova centra máme dva senior fellows. Emmanuelle Blanc, jež působí na London School of Economics, a Roba Pinfolda, který je z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Emma se zaměřuje na vztahy mezi EU a Izraelem, Rob se specializuje na izraelskou bezpečnostní strategii. Oba v rámci Herzlova centra učí a kromě jejich individuálního výzkumu jsou i spoluautory výzkumných grantů, o nichž jsem mluvila. V rámci centra působí i junior fellows. V letošním akademickém roce získal tuto pozici Mansheetal Singh, který zahajuje doktorské studium na FSV UK v oboru sociologie. Jeho příjezdu zatím brání epidemie covid-19, ale doufám, že brzy získá vízum a dorazí do Prahy. Přála bych si, aby se centrum personálně rozšiřovalo a mohli jsme v jeho řadách přivítat kolegy a kolegyně i z dalších oborů.

Součástí je též online výuka. Jak probíhá nyní, v čase covidu? Jaké využíváte nástroje?

Online výuka se stala naprosto klíčovou pro Herzlovo centrum také proto, že dva naši fellows jsou v zahraničí a nemají možnost do ČR přicestovat. Po turbulentním jaru je podzimní výuka trošku klidnější, i když samozřejmě se pořád mnoho věcí v online výuce teprve učíme.

Ale tušili jsme již od léta, že podzimní semestr pravděpodobně neproběhne standardně, a tak jsme kurzy nabízené v rámci Herzlova centra připravovali i pro online výuku. Absolvovali jsme pedagogické školení, které ještě před začátkem semestru připravil pro své pedagogy Institut mezinárodních studií na FSV UK, jehož je Herzlovo centrum součástí (dále spadá také pod Institut politologických studií – pozn. redakce). Používáme pro synchronní výuku Zoom a pro asynchronní výuku Moodle. Snažíme se, aby v rámci Herzlova centra byly technologické nástroje, které používáme, jednotné, což zjednodušuje život jak pedagogům a pedagožkám, tak studentům a studentkám.

Jak je vnímáno Herzlovo centrum ve světě? Čelíte u nás útokům antisemitů?

Pravdou je, že vzhledem k tomu, jaké emoce budí v mnohých zemích prakticky jakékoliv téma, které se týká Izraele, tak i izraelská studia na mnohých univerzitách se nevyhnou jisté politizaci. Já jsem moc ráda, že v Česku není debata o Izraeli nijak vyhrocená. Přispívá k tomu určitě i to, že Češi, včetně politických elit, jsou spíše proizraelsky naladění.

I díky tomu jsem zatím nezaznamenala žádné kritické hlasy, natož nějaké „útoky“ proti Herzlovu centru – a to ať už kvůli jménu nositele, jehož má v názvu, nebo kvůli obsahu. Doufám, že to tak bude i nadále, protože musí být strašně těžké dělat dobrý výzkum a učit, pokud je člověk vystaven tlaku, či přímo útokům ze strany ideologicky vyhraněných skupin... Zatím jsem nic v tomto smyslu řešit nemusela, takže mojí jedinou starostí je, aby obsah, který v rámci centra tvoříme, byl akademicky kvalitní a politicky co nejvíce reprezentativní. Na studenty to přitom klade nemalé nároky, protože bez ohledu na to, s jakým názorem přichází, jsou brzy konfrontováni s názory odlišnými.

Jaké chystáte novinky nebo akce, co plánujete v roce 2021?

Židovský vtip o tom, jak člověk plánuje a Bůh se směje, nabyl obzvlášť v „koronové době“ na významu... Nicméně navzdory nejistotám se samozřejmě chystáme na další rok. Herzlovo centrum nabídne kromě pravidelných přednášek i jednu novou, zaměřenou na období studené války a to konkrétně, jak východoevropské komunistické režimy včetně Československa, podporovaly teroristické skupiny na Blízkém východě.

Dále připravujeme diskuze a přednášky pro veřejnost, které proběhnou asi částečně online. A začínám promýšlet, jak využít to, že i poté, co překonáme pandemii, se online výuka stane běžnou součástí studia. Promýšlím tedy nový kurz, do kterého by se zapojili akademici a akademičky z jiných zemí, aniž by museli jezdit na jednu, či dvě přednášky do Prahy. A v neposlední řadě se chceme zaměřit na výzkum, abychom jakožto Herzlovo centrum začali systematicky přispívat do akademické diskuze v rámci izraelských studií.

Rozhovor vyšel v online magazínu Univerzity Karlovy Forum

Autor: Martin Rychlík

Foto: Archiv I. Kalhousové, Wikimedia

Irena Kalhousová

Je ředitelkou Rady Herzlova centra izraelských studií (HCIS) na Univerzitě Karlově a akademičkou Fakulty sociálních věd UK. Vystudovala politologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě (2005), evropská studia v Cambridge na Pembroke College (2007) a doktorát z mezinárodních vztahů získala na London School of Economics and Political Science (2019). Působila také jako analytička v Tel Avivu, dlouhodobě se specializuje na témata Izraele a bezpečnosti na Blízkém východě. Hojně publikuje, vystupuje často i v masmédiích.