Irena Radová byla jmenována děkankou Filozofické fakulty MU.
Po pětadvaceti letech bude mít od 1. dubna filozofická fakulta ve svém čele děkanku. Irena Radová poskytla Magazínu M rozhovor krátce po svém zvolení. Na fakultě působila jako vedoucí ústavu klasických studií, kde vyučovala především starořeckou a římskou literaturu. Mnozí ji znají z celofakultních zavedených přednášek o antické mytologii, jíž se také odborně zabývá. Po dvě volební období byla na fakultě také proděkankou pro přijímací řízení a rozvoj studijních programů.
Jak se po svém zvolení jako nová děkanka filozofické fakulty cítíte?
Cítím samozřejmě radost, že nepřišlo vniveč úsilí, které jsme s mým týmem veškeré přípravě věnovali, ani podpora, kterou mi dlouhodobě projevovalo mnoho lidí na fakultě. Současně ale cítím také velkou zodpovědnost a naději, že se mi podaří fakultu dobře provést obtížným obdobím, které před námi bezpochyby je.
Co říkáte na to, že jste ve volbě proti sobě stály dvě ženy, dvě kolegyně?
Pokud společnost umožní, aby se mohli o funkci ucházet muži i ženy, potom šance, že ze dvou kandidátů budou obě ženy, je 25 procent. Naše fakulta je velká a má řadu vynikajících osobností mezi muži i ženami, takže setkání mne a docentky Kulhánkové ve volbě tak podivuhodné nakonec není.
Na co se chcete během výkonu funkce děkanky zaměřit?
Základní princip, který by podle mne měl platit pro všechny lidi na fakultě, je kvalita bez kompromisů ve všem, co dělají. V pedagogické činnosti, výzkumu i v popularizaci. A platí to i pro neakademické zaměstnance. I po nich budu chtít, aby odváděli perfektní práci. Současně ale budu usilovat o to, aby fakulta za mého vedení byla přátelská, vstřícná a přitom spravedlivá. Studenti se zde musí cítit přijímaní a vítaní, zaměstnanci musí vidět, že jejich práce je oceňována.
Jmenování Ireny Radové do funkce děkanky Filozofické fakulty MU.
Post děkanky jste získala s programem Moderní fakulta otevřená dialogu. Jaké jsou jeho hlavní body?
V každé oblasti je několik stěžejních bodů. Začnu od přijímacího řízení: Chceme podporovat alternativní formy přijímacího řízení, které jsou schopny oslovit motivované i netradiční studenty. V oblasti studia pak hodláme mimo jiné podporovat činnosti programových rad a garantů při efektivní evaluaci kvality programů a chceme rovněž vytvářet podmínky pro sdílení dobrých zkušeností napříč fakultou. Důležité je i studium v programech učitelství. Tady musíme zlepšit komunikaci s řediteli škol, provázejícími učiteli i oborovými didaktiky, aby každý věděl, co se od něj očekává, a aby například praxe, kterou mají studenti získat, i její reflexe dokonale naplnily svůj účel. Pokud jde o studenty doktorských programů, u nich bychom cílili na větší zapojení do mezinárodního prostředí, nejprve však musíme nastavit jejich podmínky tak, aby k tomu měli prostor. V oblasti výzkumu je nutné neustále zlepšovat podmínky projektové podpory na FF, aby badatelé měli větší možnost věnovat se výzkumu, a ne jen jeho administraci. To je klíčové a věříme, že za lepších podmínek bude lepší i úspěšnost fakulty v grantových výzvách, kde máme zatím ojedinělé úspěchy. A nutnou podmínkou je pro nás ve všech oblastech větší důraz na internacionalizaci.
Zmínila jste v debatě na kandidátku i větší podporu lepší jazykové vybavenosti studentů. Jak toho chcete dosáhnout?
O výuce předmětů v angličtině rozhodují především garanti studijních programů. Hodlám je pozitivně motivovat, aby šli touto cestou. Samozřejmě je to na zvážení u filologických programů, které se odehrávají velkou měrou v příslušném cizím jazyce. Tam je třeba velké rozvahy, zda je vůbec nutné sahat po dalším jazyku, nebo pokud ano, má-li to být zrovna angličtina. V mém vlastním studijním programu však už dlouhodobě požadavek absolvování alespoň jednoho z oborových předmětů v angličtině máme. Jazykovou vybavenost studentů chci však podporovat i jinak. Myslím, že velmi těžké to mají třeba studenti v kombinovaném studiu. Pro ně je často nemožné studovat v kurzech nabízených naším Centrem jazykového vzdělávání. Chtěla bych tedy vyjít vstříc i této skupině, aby byl dobře jazykově vybaven každý náš absolvent, nejen ten, který vychází z prezenčního studia.
Důležité je podle vašich slov i společenské působení fakulty, kdy jste zmínila i kvalitní a cílenou nabídku celoživotního vzdělávání. Hodláte prosazovat její rozšíření?
Určitě. Naše fakulta má pestrou paletu studijních programů. To je skvělá výchozí pozice pro vytváření kurzů celoživotního vzdělávání zacílených na různé profesní skupiny. Nyní máme především kurzy dalšího vzdělávání pedagogů, ale těch možností je daleko více. Od bohatší nabídky si slibuji větší povědomí o naší práci ve společnosti, spojené s šířením našeho dobrého jména a současně ji chápu jako příspěvek ke kultivaci společnosti. Je však třeba myslet také na to, aby angažmá v aktivitách celoživotního vzdělávání bylo náležitě oceňováno, aby to nebylo něco, co zaměstnanci dělají jen jako nadšení dobrovolníci.
Chcete podporovat pedagožky, doktorandky a vědkyně. Budete prosazovat třeba zkrácené pracovní úvazky pro ženy, aby se mohly věnovat rodině i kariéře?
Filozofická fakulta má 23 ústavů, kateder, seminářů, některé z nich dělené na další složky. Vedoucí těchto organizačních jednotek požívají velkou autonomii v personální politice. Jako děkanka je však hodlám opakovaně nabádat, aby podporovali právě zkrácené úvazky u svých zaměstnankyň, které by takovou možnost využily. Z pozice děkanky bych dále chtěla prosazovat vstřícnost v rozvrhování u těch, kdo pečují o osobu blízkou. Nemusí se přitom jednat výhradně o maminky nebo tatínky s malými dětmi, ale i o ty z nás, na něž dolehla nutnost postarat se třeba o nemohoucí rodiče. V takových případech je vstřícnost s rozvrhem to nejmenší, co může fakulta udělat. Také by se mi líbily letní fakultní příměstské tábory s programem zaměřeným na to, co na fakultě děláme. Ty by mohly jednak získávat budoucí zájemce o humanitní a společenské vědy a také by mohly sloužit maminkám a tatínkům z naší fakulty jako příjemné zpestření prázdnin pro jejich potomky v době zavřených škol a školek. Na ústavu klasických studií už s tím máme několikaletou zkušenost a mám pocit, že nevídám kolegyně šťastnější než právě v oněch týdnech táborů, kdy ráno přivedou dítě do práce, pak v klidu celý den pracují a odpoledne odchází s dětmi rozesmáté na zmrzlinu.
Autor: Ondřej Požár
Foto: Martin Indruch
Zdroj: Masarykova univerzita
