Vytisknout tuto stránku

Katja Klosterman: Do Brna se určitě vrátím

12. 8. 2019
Katja Klosterman: Do Brna se určitě vrátím

Dva měsíce se u nás podílela na výzkumu a pracovala s nervovými buňkami. Katja Klosterman přijela na stáž do Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) ze Spojených států a získávala cenné zkušenosti pod vedením šéfa centra Gorazda B. Stokina. Jak se jí práce s buňkami líbila a jaké dojmy v ní zanechalo Brno, nám povyprávěla v rozhovoru.

Katja FNUSA ICRC webKatjo, co nebo kdo tě přivedl ke vědě a výzkumu, byl to tvůj dětský sen, nebo ses rozhodla později?

Když jsem byla mladší, chtěla jsem být zubařkou. Vzpomínám si, že jako dítě mě fascinovala hračka – zoubek, který jsem mohla „jako“ vrtat a napravovat. Hluboký dojem ve mně zanechala reklama na jistou neziskovou organizaci, která se stará o lidi postižené rozštěpem patra, a uvědomila jsem si, že by se dalo dělat něco pro zdraví také v globálním měřítku, pro všechny. Pamatuji si, jak jsem si při sledování této reklamy říkala: „Tohle chci jednou dělat“. Od té doby se moje vášeň pro vědu a medicínu už samozřejmě trochu posunula. I když po medicíně pokukuji pořád, zaměření na vědeckou činnost mě uspokojuje v tom směru, že mohu vytvořit něco pro opravdu všechny, i pro ty, kteří nemají z různých důvodů dostatečný přístup ke zdravotní péči. Tento můj sen se upevňuje pokaždé, když se dozvím o dalších výzvách v oblasti zdraví populace, kterým musíme my výzkumníci čelit.

Co přesně studuješ v USA?

V současné době jsem ve čtvrtém ročníku bakalářského studia v oboru biochemie s certifikací v oblasti cross-sector leadership na Arizonské státní univerzitě.

A co tě přivedlo do Brna?

To je docela vtipné, je to takový smutný příběh se šťastným koncem. Minulý rok jsem strávila ve výzkumném týmu Dr. Yonase Gedy na Mayo Clinic, který se zabývá Translační neurovědou a stárnutím. Do tohoto projektu jsem dala opravdu všechno a doufala jsem, že moje snaha bude oceněna studentským grantem, který má univerzita nabízí a který by mi umožnil pokračovat ve výzkumu a zkoumat stigmatizaci duševního zdraví v pěti rozvojových zemích. Díky rozsáhlé podpoře a vedení mého mentora Dr. Gedy jsem se dostala mezi několik málo posledních žadatelů. Nicméně úplně ten poslední krok bohužel nevyšel a asi si dovedete představit mé zklamání. Rok snažení přišel vniveč a společně s Dr. Gedou jsme přemýšleli, co dál. Zmínila jsem se, že bych se v budoucnu ráda věnovala více praktickému experimentálního výzkumu, abych věděla, jestli se pokusit o titul MD anebo PhD, o kterých jsem uvažovala. A to byl ten moment, kdy jsem se dozvěděla o možnosti pracovat ve FNUSA-ICRC u Dr. Stokina v Brně. To mě nadchlo a hned jsem začala shánět více informací o tomto výzkumu.

Nejdříve jsem opravdu nemohla uvěřit, že budu mít možnost pracovat s nervovými buňkami. Navíc v zahraničí a přímo pod doktorem Stokinem… Opravdu to znělo tak dobře, že jsem až zapochybovala, že by to mohla být pravda. A byla – během svého působení v centru jsem se toho o výzkumu a neurovědě dozvěděla tolik, že jsem za tuto zkušenost neuvěřitelně vděčná.

A jaké jsou dojmy z praxe, pomůže to v další kariéře?

Jak už jsem říkala, vždycky jsem chtěla využít své vzdělání a budoucí kariéru k řešení globálních zdravotních problémů, které mají dopad na celou populaci. A i když ještě nevím, jestli to bude v oblasti výzkumu, nebo medicíny, tato stáž mi umožnila dále upevnit mou vášeň pro vědu, a dokonce jsem v sobě objevila zálibu právě pro neurovědu.

Jaká byla tvá představa o České republice, než jsi přijela?

Abych byla upřímná, před tím, než doktor Geda Českou republiku zmínil, tak jsem o se o ni nijak zvlášť nezajímala. Poptala jsem se mezi přáteli, kteří tu již byli, a ti nešetřili chválou! Takže bych řekla, že moje představa o České republice byla velmi idealistická a pozitivní.

A co Brno, jak se ti dostalo pod kůži?

Brno bylo jedno z nejkrásnějších měst, ve kterém jsem kdy žila. Mé rodné město je natolik rozlehlé, že se nikam nedá dostat na kole ani pěšky. Takže dostupnost veřejné dopravy se stala hned jednou z mých nejoblíbenějších věcí v Brně. Neříkám, že jsem vše okamžitě pochopila, zažila jsem několik okamžiků, kdy jsem stála na špatné zastávce anebo úplně ve špatném autobusu, ale to se prostě stane každému. A kouzelné je na tom to, že člověk prostě přestoupí a za chvilku je v práci. A navíc, i když jsem zrovna jela špatným spojem, tak jsem byla nadšená, že jsem viděla novou část města, tedy pokud jsem právě nespěchala do práce…

A co teď, jaké máš plány do budoucna?

V současné době dokončuji bakalářskou práci, v prosinci mám v plánu závěrečné zkoušky. Pokud dopadnou dobře, tak doufám, že se budu věnovat výzkumu při přípravě na zkoušku MCAT (pozn. Medical College Admission Test, standardizovaná přijímací zkouška na lékařské fakulty v USA) a ráda bych také pokračovala v doktorském anebo magisterském studiu.

Plánuješ se vrátit a navštívit nás znovu?

Milovala jsem každou sekundu, kterou jsem v Brně strávila. Výzkum byl sice náročný, ale vzrušující. Město bylo krásné a příjemné. Během mého krátkého pobytu v Brně jsem se toho naučila tolik, že se určitě v budoucnu vrátím, jen nevím, jestli na dovolenou, nebo za dalším výzkumem.

Děkujeme za rozhovor.

 

Zdroj: FNUSA-ICRC