Co infrastruktura ENREGAT svým uživatelům nabízí?

Poskytujeme servis v oblasti energetického využití odpadů a čištění odpadních plynů. Dále zde máme opravdu hodně analytické techniky, takže jsme schopni poskytovat servis i mimo tyto oblasti. Konkrétně řešíme mimo jiné například projekt, který se zabývá energetickým využitím autovraků, řešily se tu i projekty na zvýšení účinnosti snižování emisí, a to od laboratorního až do poloprovozního měřítka nebo projekty na fotokatalytickou přeměnu oxidu uhličitého a tak dále. Máme také rozsáhlou infrastrukturu, kde se zabýváme přeměnou biologicky rozložitelného odpadu ve směsi s dalším odpadem na biometan. Oblastí našeho působení je ale opravdu celá řada.

Vaši infrastrukturu mohou využívat výzkumníci, studenti, ale i firmy. Odkud je největší zájem?

Nabízíme dva možné přístupy. Jeden je zdarma v rámci otevřeného přístupu, který je určen výzkumníkům a studentům. Infrastrukturu samozřejmě mohou využívat i firmy, a to buď formou smluvního výzkumu, nebo v rámci společně řešených výzkumných projektů.

Větší počet uživatelů máme přes otevřený přístup. Co se ale týká spolupráce s firmami, tak bývají dlouhodobější, v případě výzkumných projektů nejčastěji tříleté. Není jich tedy tolik, ale časově jsou pak dlouhé.

Jak se vám spolupracuje se soukromým sektorem?

Nám se spolupracuje dobře, je samozřejmě třeba se připravit na to, že v případě společných projektů je dobré firmě nabídnout, že jim pomůžeme s administrativními záležitostmi. Chápeme, že podniky mají za cíl hlavně vyrábět, a na administrativu projektů nemají čas a kapacity. Někteří se papírování zaleknou natolik, že do společných projektů zkrátka nejdou, jiní už mají s dotovanými projekty špatné zkušenosti, a tak si to raději zaplatí jako smluvní výzkum. Spolupráce jako taková je dobrá, ale pokud chtějí v podniku něco vyzkoumat rychle, tak se jim vysoké školy svým tempem nemohou rovnat.

Daří se vám v oblasti transferu? Máte například už několikátý patent.

Máme už pátý mezinárodní patent, ale transfer jako takový zatím hotový nemáme. Některé patenty vznikly v rámci výzkumu s partnerem z podniku, tam je jasné, kdo by mohl být uživatelem. Pak máme patenty, kdy výzkumníci vymysleli něco nového, a tak jsme udělali patent, ale uživatel zatím jasný není. Cesta k nalezení uživatele může být dlouhá a může se stát, že se ani nenajde.

Má dnes tedy smysl patentovat?

Myslím si, že v dnešní době má patent smysl, pokud je jasný uživatel. Vědce samozřejmě přijatý patent potěší, protože to znamená, že přišel na něco nového, ale dalším krokem by mělo být vždy uplatnění patentu, což už je pro nás vědce obtížné. Zkrátka ideální je, když impuls vzejde od firmy, ne naopak.

Nedávno proběhlo hodnocení velkých výzkumných infrastruktur. Jaké pro vás bylo?

Zpětná vazba je vždycky užitečná. Navíc to byla zpětná vazba z čistě mezinárodního panelu, takže jsme se takto dozvěděli, co si myslí lidé z oboru a ještě k tomu mimo Českou republiku. Je také dobré se po čase podívat a sumarizovat své výsledky. Otevře vám to oči v tom, co vše se skutečně stihlo uskutečnit, a my většinou zjistíme, že je toho více, než se na první pohled zdálo.
Musím říct, že mě příjemně překvapilo, že si komise vzala minulé hodnocení a chtěli slyšet naši reakci na nedostatky, které nám vytýkali při hodnocení našeho projektu velké výzkumné infrastruktury. Je tedy vidět, že to berou opravdu zodpovědně. Hlavní připomínka tenkrát byla, abychom měli více zahraničních uživatelů. To ale samozřejmě vlivem pandemie bylo nemožné splnit.

Jaké pro vás z hodnocení vyplývají závěry?

Měli jsme hodně krátké hodnocené období, protože materiály pro hodnocení se sepisovaly na konci roku 2020, tedy po necelých 2 letech naší existence. Infrastruktury, které jsou na Cestovní mapě déle, byly hodnoceny za 5 let. Celkově jsme ale získali druhé nejlepší hodnocení. V několika dílčích oblastech jsme měli nejlepší známku, takže to mě moc potěšilo. Například hodnocení potvrdilo, že naše infrastruktura má významný socioekonomický přínos, tj. že se skutečně zaměřuje na to, co je aktuálně třeba.

Už jste nakousla téma pandemie. Jaký na vás měla dopad?

Ze začátku jsme si mysleli, že budeme nabízet pouze prezenční přístup k infrastruktuře. Tedy že někdo přijede k nám a veškerá měření si provede sám, zpočátku nebo i po celou dobu s naší asistencí. Kvůli pandemii jsme otevřený přístup rozšířili o variantu, že měření provádí naši operátoři bez přítomnosti zadavatele. Toto určitě chceme zachovat nastálo.
Celkově se nás tedy nejvíce dotklo právě omezení cestování. V letech před pandemií jsme totiž měli zahraničních uživatelů pochopitelně více.

Jak jste spokojená s financováním infrastruktury?

Naše financování z MŠMT pokrývá 30 %. Zbývající pak je z výzkumných projektů, z institucionální podpory VŠB-TUO a ze smluvního výzkumu. Těch 30 % jsou provozní náklady, co se týká dalších investic, tak spoléháme na OP JAK.

Jak vnímáte postavení velkých výzkumných infrastruktur v českém výzkumném prostředí?

Myslím si, že ta myšlenka nabízet zdarma přístup k výzkumné infrastruktuře je pěkná a užitečná, například pro studenty určitě. Nejsem si ale jistá, jestli informace o tom, že takové možnosti existují, se ke všem možným uživatelům dostaly. Otázka propagace tady tedy trochu zaostává. My se samozřejmě snažíme svou infrastrukturu propagovat, ale celkově za všechny by se toho mohlo zhostit více ministerstvo. Všichni výzkumníci vědí, že máme TA ČR a GA ČR, ale myslím, že už neví, že tu jsou k dispozici infrastruktury.

Děkujeme moc za rozhovor!

Za redakci portálu Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali.

Příspěvek vznikl ve spolupráci s projektem Nástroje strategického řízení výzkumných infrastruktur (INFRAM), který společně řeší Technologické centrum AV ČR a TERTIARY EDUCATION & RESEARCH INSTITUTE. Projekt je podpořen Technologickou agenturou ČR.

Lucie Obalová

Absolvovala Chemicko-inženýrskou fakultu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Již během doktorského studia se začala orientovat na heterogenní katalýzu a její využití pro snížení emisí, především oxidů dusíku. Této problematice se věnuje dodnes. Postupně se také zabývala fotokatalytickými reakcemi a výzkumem adsorpce a dalších separačních procesů. Byla řešitelkou řady výzkumných projektů, je spoluautorkou několika patentů změřených na nové katalyzátory a publikovala řadu odborných článků. Od roku 2014 je ředitelkou Institutu environmentálních technologií VŠB-TUO, od roku 2019 je také zodpovědná za velkou výzkumnou infrastrukturu ENREGAT – Energetické využití odpadů a čištění plynů, na jejímž vybudování se významně podílela. V Centru energetických a environmentálních technologií, pod které Institut environmentálních technologií i ENREGAT spadají, působí jako ředitelka pro vědu, výzkum a vzdělávání.