Jeho záměrem bylo prozkoumat proces logického myšlení u studentů středních škol při tvorbě geometrických konstrukcí. Kromě toho chtěl také načerpat zkušenosti, poznat jinou univerzitu a nové možnosti v oblasti vědecké komunikace. Jak se mu to podařilo?

Spolupráci jste na Harvardu navázal hlavně s profesorem Jonem Starem, který podpořil vaši žádost o stipendium a jenž se zabývá obdobným tématem jako vy, jen zaměřeným na algebru. Jak probíhala vaše vzájemná spolupráce?

S Jonem Starem jsme se scházeli prakticky každý týden. Je velmi otevřen spolupráci, zajímá se o tvorbu druhých, věnoval se pečlivě mojí práci. Pravidelně jsme ji konzultovali při osobních setkáních.

S kým dalším jste ještě spolupracoval?

S Jonem jsem se ještě vídal každý týden v jeho pracovní skupině. Říkal jí „lab“ neboli „laboratory“. Skupina to byla velmi pestrá, chodilo do ní asi deset lidí. Mezi nimi Chris, Američan a Jonův doktorand, Ashkita, Indka, doktorandka v oboru psychologie, Soobin, původem z Koreje, Jonova kolegyně a další. Zde se otevřeně diskutovala práce všech zúčastněných a měl jsem tu možnost prezentovat své poznatky. Rozebírali jsme také Jonovu práci. Ten své myšlenky dával zcela k dispozici a každý se k nim mohl vyjádřit. Vládla tam vždy podnětná atmosféra, ke které přispívala i skutečnos

Povedlo se vám nasbírat dost materiálu k vašemu výzkumnému záměru? Co budete chtít v budoucnu aplikovat do své praxe, např. při výuce na vysoké nebo střední škole?

Shromáždil jsem mnoho materiálů a dávám jim konkrétní podobu, abych je mohl publikovat. Vytvořil jsem řadu podkladů pro další výzkum i pro práci se studenty. Na ni jsem se těšil, ale v současné situaci si budu muset na klasickou výuku ještě chvíli počkat (rozhovor vznikal v tzv. první vlně koronavirové pandemie, pozn. red.).

V průběhu svého pobytu jste navštívil také základní školu, několik hodin jste i odučil. Je něco, co vás při výuce zaujalo? Jak jsou na tom američtí studenti v porovnání s našimi?

Měl jsem možnost vést několik hodin matematiky na místní základní škole, kde měl Jon malý úvazek. Lekce jsme soustředili na elementární geometrické konstrukce a ověřovali si mé náměty k tomuto tématu, které vycházely z mojí práce v rámci Fulbrightova stipendia. Studenti byli milí, otevření a klidní. Chovali se podobně v hodině i o přestávce. Připadalo mi, jako kdyby mezi těmito dvěma časy nebyl rozdíl. Na druhou stranu jsem měl dojem, že jsou zvyklí na volnější způsob práce a ne na soustředěnou obtížnější činnost. Nechci však být kritikem školy, na to jsem v USA strávil příliš krátkou dobu.

Do USA se na půl roku přesunula celá vaše rodina, včetně školou povinných dětí – jak o vás bylo postaráno? Pomohla vám univerzita např. s hledáním bydlení?

Harvardova univerzita by nám poskytla ubytování v případě roční stáže, pronájem jsme si tedy v tomto případě, kdy jsem měl stáž jen na půl roku, zařídili sami. Sehnali jsme jej přes inzerát a bylo to překvapivě bez problémů. Děti chodily do státní základní školy. Byly ve třídách společně s dětmi jiných hostů ze zdejších univerzit. Jejich spolužáci většinou nebyli rodilými mluvčími, neboť pocházeli ze všech koutů světa, tomu byla výuka uzpůsobená – v rozvrhu měli více hodin angličtiny. Oblast Bostonu je značně kosmopolitní, což je její specifikum. Díky tomu jsem mohl získat určitý nadhled nejen nad děním v naší republice, ale i ve světě. Jak na pobyt v USA budou vzpomínat naše děti, ještě ukáže čas.

Jsou spolu „Fulbrightovští“ stipendisté v nějakém kontaktu?

V oblasti Bostonu byli v tomto roce dva čeští stipendisté, jeden na Massachusetts Institute of Technology, druhý na Boston University. Spolu s ostatními „Fulbright Visiting Scholars“ z celého světa jsme se vídali na akcích připravovaných pod hlavičkou organizace WorldBoston. Přibližně každý měsíc jsme jeli na nějaký výlet, šli na koncert nebo na večeři. Jednalo se především o společenská setkání. Za ně jsem rád.

Je ještě něco, co vás v rámci stipendijního programu nyní čeká?

V závěru pobytu jsem představil svoji práci i naši UHK také v New Yorku v tamním Českém centru. Připravil jsem program jednoho Science Café. Moje stáž je nyní uzavřena. Doufám však, že se podaří udržet získané kontakty a spolupracovat s Jonem a jeho kolegy z Harvardovy univerzity i do budoucna. 

Autorka: Kristýna Vávrová

Foto: UHK a archiv Lukáše Vízka

Rozhovor vyšel v magazínu Rok (s) UHK

Lukáš Vízek

Lukáš Vízek je didaktikem Katedry matematiky PřF UHK, věnuje se budoucím učitelům matematiky na druhém stupni základní školy a na střední škole. Spolupracuje s královéhradeckými
gymnázii a s kolegy z Katedry didaktiky matematiky MFF UK v Praze připravuje vzdělávací programy pro učitele, jako je např. Letní škola geometrie.