Vytisknout tuto stránku

Martin Balej: Už žádné peníze do betonu. Investujme do lidí

10. 5. 2021
Martin Balej: Už žádné peníze do betonu. Investujme do lidí

Martin Balej je již šestým rokem rektorem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. S portálem Vědavýzkum.cz hovořil o vlivu pandemie na vysokoškolské studium, hodnocení podle Metodiky 2017+ , roli regionální univerzity a svých plánech s univerzitou do budoucna.

Momentálně probíhá vaše druhé funkční období v čele UJEP. Jak hodnotíte své dosavadní působení v pozici rektora?

Domnívám se, že práci jedince by prioritně měli ohodnotit ti druzí, proto spíše zmíním úkoly, které bych rád dokončil, než mi v roce 2023 skončí funkční období. Z mého pohledu bylo jedním z největších úkolů pokusit se nastavit univerzitu tak, aby fungovala jako jeden celek, vždy se snažit najít konsenzus mezi fakultami. Máme celkem osm fakult, které jsou velmi široce oborově rozkročené, od umělců přes ekonomy, filozofy a politology k přírodovědcům, nanotechnologům a strojařům. Takže nalezení konsenzu určitě nebylo jednoduché. Snažím se nastavit myšlení a atmosféru na univerzitě tak, aby se každý jednotlivec cítil být členem univerzity možná více než té konkrétní fakulty, na které působí, aby akademici z jedné fakulty ve spolupráci se členem fakulty jiné viděli spíše příležitost než konkurenci. Tento úkol ale nikdy nebude možné si takzvaně odškrtnout, protože rovnováha je v tomto smyslu velmi křehká a je třeba na ní neustále pracovat.

Martin Balej2Skončil Dlouhodobý záměr univerzity na roky 2016–2020. Kam bude univerzita pod Vaším vedením směřovat v následujících letech?

Vycházíme z toho, že se nám v posledních letech podařilo díky úspěšným žádostem v evropských fondech víceméně dokončit infrastrukturu celé univerzity, včetně laboratoří, vybavení a dalších věcí, i když musíme samozřejmě počítat s určitou mírou modernizace a průběžného doplňování. Do druhého období jsem kandidoval na pozici rektora s heslem: „Už žádné peníze do betonu. Investujme do lidí.“ To je má nosná idea do konce mého funkčního období, ale také pro další vývoj UJEP.

Za podstatné pro další roky vidím efektivní využití přístrojů a laboratoří, které jsou svou kvalitou srovnatelné nejen tady u nás v rámci Česka, ale i v rámci Evropy. Dokončíme kampus, což povede k tomu, že sedm fakult z osmi bude společně na jednom místě. To je podle mě velká výhoda, i proti jiným univerzitám v republice. Máme možnost setkávat se na jednom místě a vytvářet rozmanité vědecké týmy. Dalším velkým cílem je vytváření interdisciplinárních, mezifakultních výzkumných týmů, které mohou reagovat na rozmanité konkrétní výzvy. Za klíčové slovo považuji sdílení lidských zdrojů, kapacit, technologií a tak dále.

Jak spolupracujete s městem a Ústeckým krajem? V minulém roce Ústecký kraj univerzitě přispěl 13 milionů korun – kde jsou nejvíc vidět?

Nestyděl jsem se za to, že máme vzájemně podporujícím způsobem nastavenou spolupráci s Ústeckým krajem, byť zde vládla koalice pod vedením komunistického hejtmana. Vždy jsem říkal, že spolupráce je hlavně o lidech, ne o politických partajích. Nám se podařilo najít s předchozí krajskou vládou konsenzus. Na rok 2020 jsme od Ústeckého kraje získali podporu ve výši 13 milionů, protože jsme v našich prioritách našli vzájemné průsečíky.

Získané peníze směřovaly zejména do tří oblastí. Tou první bylo navýšení stipendií doktorandům, kteří získali o dva tisíce korun měsíčně navíc k částce, kterou dostávají z MŠMT.

Další podpora směřovala do zdravotnických oborů. To byla naše priorita už dávno předtím, než začala epidemie. V souvislosti s naším záměrem vybudování nové budovy pro Fakultu zdravotnických studií UJEP přímo v areálu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem (oné jediné fakulty mimo Kampus UJEP) se nám podařilo nalézt na kraji finanční podporu. Této fakultě se skutečně v posledních letech daří velmi dynamický rozvoj, i co se například studijních programů týče, a velmi rychle se dostala na druhé místo v počtu studentů v rámci naší univerzity.

A ta třetí oblast?

Třetí prioritou podpory z kraje byly technické obory. Zejména pro Fakultu strojního inženýrství UJEP, která ji zacílila nejen do 3D tisku, ale také do spolupráce se středními školami a navazování kontaktů generujících do budoucna případné uchazeče o studium do technických oborů.

Když jste zmínil evropské fondy, řešila už někdy v minulosti univerzita takové investice?

Zrovna to tak vyšlo, že po mém nástupu do pozice rektora univerzita řešila historicky doposud nejnákladnější investiční akce. Byla to zejména stavba Centra přírodovědných a technických oborů UJEP. Vyhlásili jsme na tuto stavbu soutěž o architektonický návrh, postupovali jsme přes Českou komoru architektů, která garantovala architektonicky hodnotný návrh a osvědčené projektanty. Samozřejmě nebylo jednoduché zajistit ani finanční prostředky na vybavení tohoto centra. Za dobu mého působení jsme do něj dohromady investovali jednu miliardu korun.

Druhým takovým okruhem, kde jsme byli úspěšní v získání finanční podpory, byly evropské fondy ve specifické výzvě vypsané pro strukturálně postižené regiony – zde jsme získali další necelou jednu miliardu, kterou jsme použili na výstavbu budovy Fakulty strojního inženýrství, kampusu a dále i na výstavbu nového objektu Fakulty zdravotnických studií, o které již byla řeč. Necelá miliarda korun byla použita na rekonstrukci Domu umění pro naši Fakultu umění a designu.

V čem dalším evropské peníze univerzitě pomohly?

Peníze jsme investovali nejen do staveb, ale zejména do přístrojového a laboratorního vybavení. Právě proto se domnívám, že po stránce infrastrukturní a laboratorní se naše univerzita posunula o několik kroků dopředu. Když to sečteme, tak za mého funkčního období v tomto směru investovala více než tři miliardy korun mimo vlastní rozpočet. Pro nové programové období, které nás čeká, chci zcela logicky efektivně využít všechny finanční prostředky, a zároveň také získat nové lidské zdroje. A to proto, aby se vědecké týmy doplnily, omladily a aby se zvětšoval nejenom jejich potenciál, ale i počet.

Jak a na co univerzitní zaměstnance do Ústí lákáte?

Při lákání zaměstnanců k nám do Ústí nad Labem se jednoznačně potýkáme s překážkou, kterou je image tohoto regionu. Domnívám se, že to je, bohužel, dlouhodobá záležitost. S tím se můžeme snažit jako univerzita něco dělat, ale rozhodně to nezlomíme sami. Je to mravenčí práce jednotlivých velkých aktérů regionu, snažit se napravit chyby, které se tu v minulosti odehrály. Tím nemyslím jenom životní prostředí. Mimo Ústecký kraj ještě přežívá představa o „špinavém“ Ústí, ale s naším krajem byly spojovány i nové negativní věci třeba v 90. letech nebo po roce 2000. To jde velmi obtížně napravit a je to jedna z velkých překážek, která nám brání sem masivně získávat takzvané mozky.

V čem naopak podle Vás spočívá výhoda univerzity v Ústí?

Domnívám se, že naše univerzita může představovat konkurenční výhodu v tom, že jsme na jednom místě, v kampusu, a jsme velmi dobře vybavení. Jsme také otevření novým vědeckým směrům nebo zakládání nových týmů. Nejsme tedy v rigidním prostředí nebo historicky zaškatulkovaní do neměnných vědeckých témat. Podporujeme i řadu různých grantových schémat, což může být velmi zajímavé pro mladé absolventy doktorských studií nebo mladé začínající vědecké výzkumníky. Stejně tak bych řekl, že se snažíme vytvářet přátelské prostředí. Zdá se to jako banalita, ale není tomu tak. Každý z nás chce chodit do práce rád a nechce se obávat toho, aby se takříkajíc po něm zase někdo „nevozil“. Mohu říct, že se nám v tomto smyslu podařilo udělat kus práce. Pozitivní přátelská atmosféra není zanedbatelný benefit.

Pomohly masivní investice vzbudit zájem u nových zaměstnanců nebo studentů? Navýšily se vám jejich počty?

Určitě si všímám toho, že prostředí mimo univerzitu nás samotné vnímá jinak než před 6–8 lety. Jsme poptáváni, abychom se zapojili do vědy a výzkumu, a to jak soukromými podniky, tak ale i klíčovými institucemi, jako jsou kraj, město, hospodářská komora a také řada vědeckých týmů velkých univerzit. V kraji také vznikla vodíková platforma, chemická platforma… Vnímám, že užitečných kontaktů se tady nyní objevuje celá řada. V této době se nás navíc týká Operační program Spravedlivá transformace a právě v rámci jeho příprav je zřejmé, že je UJEP do spolupráce poptávána jako klíčový aktér regionu s klíčovými strategickými projekty. V tomto směru v současném období připravujeme tři velké projektové záměry za 3,1 miliardy korun. Myslím, že v minulém období dala naše univerzita najevo svou schopnost a kompetenci, a nyní se tak stává přirozeným lídrem změn v kraji.

Jak důležité jsou podle vás menší univerzity v regionech?

Současná epidemiologická situace skutečně ukázala, že univerzity mají co nabídnout. Pokud se otevřou společnosti a budou považovat svoji třetí roli za rovnocennou těm základním, jakými jsou vzdělávací a tvůrčí činnosti, pak si myslím, že z toho bude mít celá společnost významný a dlouhodobý benefit. To, co já považuji za zásadní, je, aby univerzity nebyly vnímány jako uzavřené skleníky, ve kterých si akademici dělají svou vědu a píší své články a knihy pro své vlastní komunity. Mám pocit, že společnost v této době vnímá jako obecnou potřebu mít jakési nepsané lídry v diskuzi o současných problémech, a to jak lokálních, tak globálních.

Stejně tak je pro lidi důležité vidět nezávislé apolitické měřítko, o které se mohou opřít. Tato doba ukazuje, že fake news a celkově informační prostředí činí rozhodování občanů velmi složitým. A právě tady se ukazuje role univerzit, které by měly společnosti nezávislou informovanost poskytnout. Myslím si, že to je úloha nejenom regionálních, ale i kamenných univerzit, aby právě tuto roli vnímaly a stavěly se, zcela přirozeně, do pozice nestranných erudovaných pilířů v informačním světě.

Jaké důsledky aktuální situace kolem pandemie covidu-19 podle vás přinese vysokým školám?

Na začátku mě překvapilo, kolik pozitivní energie kolem nás tady dřímalo. Ta se projevila okamžitě v celé škále aktivit. Proto se domnívám, že v univerzitách tato pozitivní síla byla, je a bude. Samozřejmě po více než roce víceméně neměnné situace jsme už všichni unavení z nahlížení do monitorů a z online prostorů, ve kterých trávíme velkou část života. Věřím ale, že až toto období skončí a vrátíme se do normálního života, mohli bychom si uchovat pocit vzácnosti, kterým se stala možnost řešit věci osobně a podat si ruce. To jsou benefity, které jsme až doposud nepovažovali za vzácné. Sociální kontakt chybí každému.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s aktuálním hodnocením v Metodice 2017+, v modulech 3 až 5? Zejména mě zajímají vaše zkušenosti s mezinárodním hodnotícím panelem.

Museli jsme si poradit se specifickými podmínkami. Samozřejmě, základní idea je dobrá a já jsem rád za každou zpětnou vazbu, a to i v rámci republiky, protože hodnotitelé jsou znalí legislativního prostředí a založení institucionálního segmentu vysokého školství. My jsme ale měli v panelu jenom zahraniční hodnotitele, tedy žádného zástupce České republiky, což se ukázalo jako menší hendikep, protože různé státy mají odlišnou legislativu a jsou zvyklé hodnotit trochu jinak. Uvedu příklad. Náš hodnotitel z Finska, hodnotil v návaznosti na finský systém přísněji, od hodnotitelů z Británie či Ameriky jsme zaznamenali taktéž diametrálně odlišný pohled. Jak se ukázalo, středoevropští hodnotitelé mají zase větší vhled do funkčnosti systému vysokého školství než u nás. Ale jsem každopádně rád za zpětnou vazbu, a to od všech národů. Ukazují se tím však specifika jednotlivých vysokoškolských systémů.

Ukázaly se někde problémy?

Ukázaly se problémy zejména spojené s kalibrací. Hodnocení a srovnatelnost mezi univerzitami je víceméně věcí MŠMT, se srovnatelností uvnitř univerzity si zase musí poradit vedení univerzity. Jinak panel hodnotil fakultu přírodovědeckou, jinak zase zdravotnickou nebo pedagogickou. Mezioborová srovnatelnost je vždy problematická. Je to alfa omega, se kterou se potýkáme od hodnocení kateder přes fakulty a také meziuniverzitně. Každá univerzita je složená z různého spektra a počtu fakult, které jsou také různě početné. Jiné je i nastavení jednotlivých fakult. To vše sehrává svoji roli při stanovení výsledné známky. Pedagogická fakulta nebo fakulta zdravotnických studií jsou převážně profesně orientované, takže jejich společensky potřebnou prioritou je vychovávat a vzdělávat kvalitní učitele a zdravotníky. Umělecká fakulta u nás se stabilním mezinárodním kreditem, která samozřejmě do rámce tvůrčí činnosti také patří, se však dostává mimo početná hodnotící kritéria z modulů 1 a 2.

Vyzdvihl byste na závěr úspěchy vaší univerzity, na které jste pyšný?

My jsme teď, jak jsem již zmínil, ve fázi přípravy velkých projektových záměrů do OP Spravedlivá transformace, ale nejenom těchto. Projekty jsou v objemu více než tří miliard korun. Jsem hrdý na to, že je naše univerzita schopná připravit, se zastoupením všech fakult, takto objemné záměry, které jsou zároveň projekty lidských zdrojů a transformace regionu Ústeckého kraje. Jsou to projekty, které by skutečně měly mít výrazný efekt na přeměnu uhelného regionu na takzvaně dekarbonizovaný, chytrý a kreativní. Jsem tedy velmi rád, že i v těžké covidové době, ve které se nacházíme, jsme schopni připravit takto zásadní projekty, což je pro mě doklad, že jsme schopná univerzita. A nakonec musím uvést, že si vážím také toho, že region vidí, že Univerzita Jana Evangelisty Purkyně nese velký podíl na transformaci našeho kraje, a věří našim schopnostem. Za to jsem moc rád a doufám, že se vše připravované povede a projekty zdárně dokončíme a v soutěži obhájíme

Děkujeme za rozhovor.

Za Vědavýzkum.cz se ptala Barbara Kytková.


Doc. RNDr. Martin BALEJ Ph.DMartin Balej

je český fyzický geograf, absolvent Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (učitelství pro střední školy – geografie a matematika) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (fyzická geografie – doktorský obor a rigorózní zkouška). Titul docenta v oboru geografie pak získal na Prešovské univerzitě v Prešově. Na UJEP začal působit na pedagogické a posléze na nově založené přírodovědecké fakultě, kde byl v letech 2005 až 2010 proděkanem pro rozvoj a informatizaci. Ve vědecké práci se zaměřuje na fyzickou geografii, konkrétně na změny land use či land cover a na aplikaci geoinformatických metod pro geografické hodnocení vývoje krajiny.

Rektorem UJEP byl poprvé jmenován 18. března 2015, a ve svých ještě nezavršených 38 letech se tak stal vůbec nejmladším rektorem české veřejné vysoké školy. Nyní univerzitu reprezentuje již podruhé a to do roku 2023.