Přípravy rozpočtu Akademie věd ČR na rok 2022 nečekaně zasáhl návrh Ministerstva financí krátit výdaje na vědu a výzkum oproti letošku o 3,6 %. V případě naší instituce to mohlo vést ke snížení institucionálních prostředků o 362 milionů korun. Návrh se ale naštěstí podařilo zvrátit – mimo jiné díky Radě pro výzkum, vývoj a inovace a také odmítavému postoji Akademie věd ČR, České konference rektorů a dalších organizací.

Jaké však budou výdaje státu na vědu v dalších letech? Podaří se udržet, nebo dokonce navýšit tempo růstu, které v roce 2019 vymezilo Memorandum o podpoře výzkumu, vývoje a inovací? O financování naší instituce hovoříme s místopředsedou Akademie věd ČR Martinem Bilejem.

Akademický sněm schválil pro aktuální rok rozpočet ve výši přesahující sedm miliard korun. Počítá se čtyřprocentním nárůstem, který deklaruje zmíněné memorandum. Jak výši rozpočtu 2022 hodnotíte z pohledu hlavního „hospodáře“?

Těší mě, že Rada pro výzkum, vývoj a inovace zapracovala memorandum do návrhu rozpočtu a že jej vláda akceptovala. Akademický sněm schválil v prosinci návrh rozpočtu Akademie věd jako v té době jediný existující. Všichni ale víme, že se stávající státní rozpočet, jehož součástí je i návrh naší rozpočtové kapitoly, přepracuje a Česká republika vstoupí do roku 2022 s rozpočtovým provizoriem (rozhovor byl vydán na konci roku 2021, pozn. redakce). Věřím, že si vláda uvědomí, že výdaje na výzkum a vývoj nejsou jen další položkou státního rozpočtu a návrh rozpočtu pro výzkum, vývoj a inovace včetně našeho nesníží. 

S jakou částkou jsme v roce 2021 hospodařili včetně účelové podpory?

Rozpočet na rok 2021 stanovil zákon o státním rozpočtu na 6,789 miliardy korun. Během roku se navýšil o 167,25 milionu na konkrétní účely. Zatím nemáme podklady z pracovišť o účelovém financování a prostředcích z vlastních zdrojů. Můžeme ale předpokládat, že se významně neodchýlí od předchozího roku, kdy jsme hospodařili s 6,669 miliardy – což je přibližně o 120 milionů méně. Celkové zdroje v roce  2020 činily 17,1 miliardy. Podíl institucionálního financování činil třicet devět procent, účelové financování ze státního rozpočtu včetně operačních programů třicet dva procent a z vlastních zdrojů dvacet devět procent.

Do jakých oblastí Akademie věd ČR v uplynulém roce investovala? Šlo o lidské zdroje, nové technologie, výstavbu nových objektů? Jak v tomto směru určujete priority?

Podpora lidských zdrojů a excelence, investice do přístrojového vybavení a investiční výstavba a údržba nemovitého majetku bezpochyby patří mezi priority. Podstatnou část osobních nákladů hradí pracoviště z prostředků na dlouhodobý rozvoj výzkumných organizací a využívají je v souladu s vnitřními předpisy. Akademická rada využívá na podporu lidských zdrojů a excelence prostředky na činnost, jak je schvaluje v návrhu rozpočtu sněm.

Konkrétně?

Alokovali jsme více než 250 milionů na podporu programů excelence a dalších 117 na Strategii AV21. Pro představu zmíním, že v roce 2021 jsme udělili tři Akademické prémie, šest prémií Lumina quaeruntur a dvacet čtyři vynikajících mladých vědců získalo podporu Prémie Otto Wichterleho.

A v případě přístrojového vybavení?

Moderní vybavení je předpokladem, jak udržet mezinárodně srovnatelnou kvalitu výzkumu. V minulém roce jsme na něj vynaložili téměř 250 milionů. Nákup některých přístrojů se přitom zpozdil a museli jsme jej odložit kvůli nedostatku počítačových čipů, což zapříčinila pandemie covidu-19. Z prostředků na nákladné přístroje s cenou převyšující osm milionů jsme financovali například zobrazovací průtokový cytometr ImageStreamX MK II – Ústav molekulární genetiky, elektronový mikroskop Apreo STEM LoVac pro přípravu vzorků – Ústav struktury a mechaniky hornin, vysokoúčinný kapalinový chromatograf s hmotnostním spektrometrem – Ústav pro hydrodynamiku nebo přístroj SONICC pro vizualizaci proteinových krystalů pro Biotechnologický ústav.

Do výstavby jste také investovali?

Více než 400 milionů. Kromě investičních akcí menšího rozsahu, které zajišťují nezbytnou modernizaci budov, laboratoří a dalších provozů, jsme financovali několik významnějších akcí. Například stavební a technologické úpravy ve zvěřincích Fyziologického ústavu a Mikrobiologického ústavu nebo rekonstrukci oddělení fyzikálních vlastností hornin Geologického ústavu. Dále se buduje prostor pro HPC datovou infrastrukturu Ústavu molekulární genetiky, dokončila se výstavba nové budovy Fyzikálního ústavu pro rozvoj oboru fyziky pevných látek v rámci projektu operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání SOLID 21 a také nového pavilonu Ústavu fyziky plazmatu. Dokončuje se i rekonstrukce budovy konferenčního centra zámku Třešť Střediska společných činností.

Zmínil jste několik projektů. Skvělý výzkum ale dělají vynikající vědci. Můžeme zaplatit špičkové odborníky? Je Akademie věd ČR atraktivní zaměstnavatel?

Těžko konkurovat výši příjmů ve vyspělých zemích. Personální politika je v kompetenci pracovišť. Změnu ale dosvědčuje i rostoucí počet vědců z vyspělých zemí. Výhodu přinášejí zahraniční projekty. Někdy vědce přiláká špičkové vybavení nebo atraktivní téma. Akademie věd trendu napomáhá i programem na podporu perspektivních lidských zdrojů nebo prémií Lumina quaeruntur.

Je podpora vynikajících vědců a týmů dostatečná? Neuvažujete o rozšíření současné „rodiny“ grantové podpory, na jejímž vrcholu stojí Akademická prémie?

S ohledem na realizaci Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice, na jejímž základě přestala být Akademie věd poskytovatelem účelových prostředků a svou činnost ukončila Grantová agentura AV ČR, nejsou pro naši kapitolu účelové prostředky stanoveny. Obávám se, že vznik nebo obnovení grantové agentury z vlastního rozpočtu je v současnosti nereálné. V tomto okamžiku neplánujeme ani vznik nového dotačního programu. Máme Akademickou prémii, v jejímž případě jsme uvolnili maximální počet udělených ocenění, u prémie Lumina quaeruntur jsme zatím v „růstové fázi“.

Byť rozpočet na rok 2022 respektuje závazek o nárůstu, který plyne ze zmiňovaného memoranda, výhled na roky 2023 a 2024 s navýšením nepočítá. Lze předjímat, jak se k této věci postaví nová vláda, která deklaruje, že chce „škrtat“? Máte již signály, že se to dotkne i financování vědy?

Těžko odpovědět. Chci věřit, že si vláda uvědomí, že jde, jak jsem říkal, o investici do budoucnosti a výdaje krátit nebude. Řekl bych ale, že si to ministryně Helena Langšádlová uvědomuje. Držme jí palce, ať se jí podaří rozpočet na rok 2022 udržet v nezkrácené výši. (Programové prohlášení vlády už je k aktuálně k dispozici. Přečtěte si také, co na oblast vědy a výzkumu v prohlášení říkají představitelé české vědy, pozn. redakce)

A pro další léta?

Střednědobý výhled na roky 2023 a 2024 je otázkou dalších jednání. V tomto okamžiku se počítá se stejnou částkou jako na tento rok. Příprava na rok 2023 pro nás začíná jednáním na úrovni Rady pro výzkum, vývoj a inovace již v únoru. Tedy v době, kdy ještě nebudeme znát upravený státní rozpočet na rok 2022. Akademický sněm s navrhovanou stagnací výdajů státního rozpočtu ve střednědobém výhledu pro roky 2023–2024 nesouhlasil. V usnesení se obrátil na nastupující vládu s žádostí, aby při přípravě rozpočtu na roky 2022+ respektovala zmiňované memorandum i návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace z května letošního roku, který podpořil postupný nárůst institucionální složky financování vědy. V této souvislosti bych rád ale uvedl ještě jednu skutečnost.

Jakou?

Memorandum navrhuje nárůst prostředků na dlouhodobý koncepční rozvoj meziročně vždy o čtyři procenta. Finance na tento rozvoj činí přibližně sedmdesát pět procent rozpočtu Akademie věd. Zbývajících dvacet pět procent tvoří prostředky na činnost. Tyto prostředky nejsou jen finančními zdroji administrativního aparátu Akademie věd. Míří cíleně k pracovištím a jsou důležitým nástrojem jejich řízení. Umožňují jim totiž bez ohledu na jejich velikost, aby dosáhla na motivační programy podpory excelence nebo investiční prostředky. Snažíme se, aby se v případě Akademie věd navyšovala nejen částka na rozvoj výzkumných organizací, ale také částka na činnost.

Proč se vlastně dlouhodobě nedaří nastavit stabilní financování a přesvědčit politiky, že investice do vědy jsou především investicí do budoucnosti?

Možná jde spíše o otázku pro politiky. Důvodem ale může být mimo jiné nedostatek informovanosti, snad i naše zdrženlivost při interpretaci výsledků a příliš odborný jazyk. To se ale zlepšuje. Příkladem může být vydávání AVexů – expertních stanovisek k závažným celospolečenským problémům, která připravujeme pro obě komory parlamentu a ministerstva.

Máme v této souvislosti lepší vyjednávací pozici v situaci, kdy se pracoviště bezprostředně po vypuknutí pandemie covidu-19 zapojila do jejího řešení?

Jak říkáte, pracoviště se od samého začátku pandemie do aktivit zaměřených na její řešení zapojila. Aktivit bylo mnoho, jejich výčet je úctyhodný. Aktuálně například zmíním, že ředitelé Biotechnologického ústavu a Ústavu organické chemie a biochemie podepsali se společností Immunotech, patřící americkému koncernu Beckman Coulter, licenční smlouvu na výrobu nově vyvinutých testů na protilátky proti koronaviru. Nový typ testu umí rychle určit hladinu ochranných protilátek proti koronaviru a odlišit je od ostatních, které přímou ochranu neposkytují. Časově a finančně náročné testování protilátek se tak výrazně zjednoduší a zlevní. Nový typ testů by měl v blízké době přijít na mezinárodní trh. To vše bezpochyby akcentuje celospolečenské postavení Akademie věd a zvyšuje její krédo i při jednání s politiky.

Moje předchozí otázky souvisejí s „věčnou“ diskusí o poměru institucionálního a účelového financování. Existuje šance, že bychom se od současného poměru čtyřicet k šedesáti dostali na sedmdesát ku třiceti?

Podle závěrů mezinárodního auditu z roku 2012 a ze srovnání se zahraniční praxí by měly institucionální prostředky  opravdu tvořit až sedmdesát procent financování výzkumu. Zpráva také upozorňuje, že se výzkumné instituce kvůli nižšímu podílu potýkají s rostoucími problémy a riziky. Například s nadřazováním ekonomických priorit nad vědecké, omezením možností strategické orientace instituce i výzkumu, fragmentací výzkumu, nárůstem mimovědeckých činností a administrativy, nestabilitou výzkumných týmů, odchodem, respektive demotivací k návratu vědeckých kapacit. Doplnil bych ještě jednu poznámku.

Pokračujte...

Čtyřicetiprocentní podíl institucionálního financování je průměrem za celou Akademii věd. Máme ústavy, které vysněného podílu dosahují. Nelze ale říct, že je jejich financování stabilní a bezpečné. Naopak, existují pracoviště, která jsou hluboce pod čtyřiceti procenty jako například Ústav organické chemie a biochemie. Ano, sedmdesátiprocentní podíl je optimální, nikoli ale na úkor účelového financování nebo za cenu snížení celkového rozpočtu.

Předsedkyně Eva Zažímalová avizovala, že se v Akademii věd připravuje dlouhodobá strategie transferu znalostí a technologií. Existuje v tomto kontextu „finanční“ koncepce, jak transfer podporovat?

Transfer znalostí a technologií u nás není novinkou. Výjimečné postavení má dceřiná společnost IOCB Tech Ústavu organické chemie a biochemie, která zabezpečovala komercializaci výsledků mateřského ústavu. V současnosti expertní služby poskytuje společně se společností i&i Prague i jiným akademickým institucím. Další centra vznikala pro potřeby jednotlivých ústavů, později jsme iniciovali Centrum transferu technologií při Středisku společných činností. Odvedlo nezastupitelnou školicí práci a pomohlo se zavedením správných procesů na pracovištích, jež neměla s transferem mnoho praktických zkušeností.

Jaký krok bude následovat?

Jsme ve fázi, kdy musíme postoupit dále k praktickým otázkám transferu. Vyžadují ale obvykle značné finance. Výsledky komercializace nemusejí vždy končit pohádkovými zisky jako v případě léků Antonína Holého. Mohou končit neúspěchem. Z tohoto pohledu jsou vynaložené peníze rizikovou investicí, kterou nelze poskytovat z veřejných zdrojů. Musíme proto najít vhodnou cestu, což je úkol, který na sněmu zmiňovala předsedkyně Eva Zažímalová.

Výnosy z licencí jsou významným zdrojem příjmů. Jaká pracoviště hrají „prim“?

Odpověď je jednoduchá – Ústav organické chemie a biochemie. Vše začalo licencováním antivirotik Antonína Holého. Nastavily se správné procesy, vzniklo úspěšné centrum transferu, v současnosti přinášejí zisky další úspěšné projekty. Již jsem zmínil například diagnostickou soupravu vyvinutou s Biotechnologickým ústavem. Samozřejmě, úspěšně fungují i jiná pracoviště, ale výnosy jsou mnohonásobně nižší.

Dořešili jste zajištění provozu center jako BIOCEV či ELI? Z jakých prostředků se velké infrastruktury financují po skončení první fáze jejich udržitelnosti?

Finanční situaci těchto center jsme stabilizovali. ELI Beamlines je financováno 210 miliony prostřednictvím naší kapitoly ze státního rozpočtu jako závazek České republiky. Obě centra byla nositeli projektů Národního programu udržitelnosti I a II. Rozhodnutím Rady pro výzkum, vývoj a inovace se po ukončení účelového financování převedly prostředky z resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy do institucionálního rozpočtu poskytovatelů – tedy i do naší kapitoly. V případě Národního programu udržitelnosti se prostředky navýšily. Akademická rada rozhodla, aby směřovaly přímo do řešitelských institucí. V případě druhého projektu byly „skryty“ v navýšení rozpočtu. Akademická rada přesto usoudila, aby se zdroje převedly do zúčastněných pracovišť center BIOCEV a ELI Beamlines. Dořešit musíme ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy financování ELI ERIC.

Když se ohlédneme za uplynulými léty, počínaje krizovým rokem 2009, kdy jsme čelili drastickým škrtům, jak byste toto období zhodnotil? Z jaké pozice jsme vyšli a v jaké se aktuálně nacházíme?

Pokles institucionálního financování nastartovaný v roce 2009 se zastavil až v roce 2013 s poklesem více než šest set milionů. Teprve v roce 2017 přesáhl rozpočet úroveň roku 2009. Od této doby se postupně zvyšuje. Toho si ceníme. Vnitřní dluh, který vznikl v letech 2009 až 2013, se ale jen obtížně napravuje. Znovu tedy musím říct, investice do výzkumu a vývoje jsou vkladem do budoucnosti.

Kde byste rád Akademii věd viděl za deset let?

Jako respektovanou a sebevědomou soustavu multidisciplinárních a spolupracujících pracovišť, jež mají stabilní a odpovídající institucionální rozpočet. Jako pracoviště úspěšná v získávání mezinárodní i národní účelové podpory, ve kterých pracují talentovaní studenti, perspektivní vědci ze všech světadílů pod vedením špičkových seniorních badatelů na špičkových přístrojích a ambiciózních projektech. Utopie? Třeba ne. Mnohé z toho už funguje.

Autor: Luděk Svoboda

Foto: Jana Plavec

Rozhovor vyšel v prosincovém vydání časopisu AB / Akademický bulletin

Martin Bilej

místopředseda Akademie věd ČR

Kariéru spojil s Mikrobiologickým ústavem AV ČR, který vedl jako ředitel v letech 2007–2017. Ve výzkumu se věnuje srovnávací imunologii, zejména bezobratlých živočichů. Je autorem 85 vědeckých článků a knižních kapitol (1123 citací, H-index 19), spoluautorem dvou knih. Byl řešitelem 18 výzkumných projektů. V roce 2016 se stal místopředsedou Ekonomické rady AV ČR, o rok později jejím předsedou. Od roku 2017 je členem předsednictva Akademické rady AV ČR, pověřen je řešením koncepčních ekonomických a finančních záležitostí a jejich implementací.