Vytisknout tuto stránku

Martina Dlabajová: Evropská unie si dlouhodobě uvědomuje důležitost vědy a potřebu inovací

27. 11. 2020
Martina Dlabajová: Evropská unie si dlouhodobě uvědomuje důležitost vědy a potřebu inovací

Přinášíme rozhovor s poslankyní Evropského parlamentu Martinou Dlabajovou, se kterou jsme si povídali o novinkách ve vyjednávání o budoucím rozpočtu EU. Nemalé prostředky z něj půjdou v příštích sedmi letech na vědu a výzkum, což může otevřít zcela nové příležitosti také pro české vědce a výzkumníky.

Martina Dlabajová

Po dlouhých vyjednáváních je tu podoba výzkumného programu EU – Horizon Europe. V souvislosti s tím bych se ráda zeptala na aktuální dohodu o rozpočtu, na které se domluvil Evropský parlament. Jak na tom bude v dalších letech věda a výzkum?

Rozpočet EU se vytváří vždy na 7 let a bývá to jedno z nejtěžších jednání, která v Evropě vedeme. Není to jen o Evropském parlamentu, o podobě víceletého finančního rámce spolurozhodují i další evropské instituce. Celý proces odstartuje Evropská komise, která vykopne první míč v podobě základního návrhu. Dále do toho vstupujeme my, europoslanci, a také vlády členských států. Musíme společně dospět nejen k dohodě o celkovém objemu rozpočtu, ale také se naprosto shodnout v představě, na co konkrétně se budou peníze používat. To bývá často kámen úrazu a provázejí to nesmírně komplikovaná vyjednávání.

Týká se to také podpory vědy a výzkumu. Jsem přesvědčená o tom, že EU jako celek si dlouhodobě uvědomuje důležitost vědy a potřebu inovací. Slyšíme to na každém kroku a neustále to někdo opakuje. Ve chvíli, kdy však dojde na lámání chleba a instituce EU se musí domluvit, co bude mít v následujících letech větší prioritu, tak to bohužel bývají programy bez výlučných pravomocí EU, které se ocitnou mimo hlavní pozornost. Ve financování společné vědy a výzkumu mají pořád nedůležitější slovo členské státy a je na nich, jak budou v rámci evropského prostoru spolupracovat. EU je může povzbuzovat, přesvědčovat, aby více a lépe financovaly vědu a zároveň podporovaly společné evropské programy, vybízet k užší spolupráci, chtít po nich lepší sdílení informací a zkušeností a také je nabádat k lepší koordinaci jejich politik výzkumu a vývoje. Více toho ale dělat nemůže.

Zmínila jste, že členské státy necítí takovou potřebu dávat do vědy tolik peněz, jako by chtěl Evropský parlament. Čím je to způsobené?

Myslím, že se na to musíme podívat v širším kontextu. Asi žádný premiér nebo prezident by otevřeně neřekl, že nechce financovat vědu a výzkum, i když je možné, že i někdo takový by se našel. Každý stát má své zájmy a vstupuje do jednání o rozpočtu se svými prioritami, které chce prosadit a na které chce získat co nejvíce prostředků. V případě onoho červencového summitu, na kterém se lídři EU dohodli na objemu příštího sedmiletého rozpočtu a mimořádného fondu pro pomoc v boji s pandemií, to byly tzv. tradiční politiky, mezi něž patří také dotace chudším členským zemím nebo podpora zemědělců. Je to něco, co se dá doma lépe „prodat“ voličům, a kde jsou vidět evropské i národní investice v podstatě okamžitě, a nikoliv až za mnoho let.

Může postoj států něco vylepšit?

Myslím si, že i tady narážíme na to, o čem jsem mluvila na konferenci, kterou před pár týdny pořádal váš portál a která se věnovala zlepšení komunikace vědy obecně. Vysvětlovala jsem tam, že politici potřebují pro svá rozhodnutí data a argumenty a musí vidět, že vynakládané peníze, v tomto případě na vědu a výzkum v Evropě, mají v dlouhodobém horizontu obrovský dopad, tedy že mají smysl a přinášejí přidanou hodnotu. Možná by se pak rozhodovali jinak.

Ovlivnila pandemie rozpočet Evropské unie?

Ovlivnila, a to velmi znatelně. Evropská ekonomika nyní prochází nejhlubší krizí od druhé světové války, a i když všichni doufáme, že už vidíme světlo na konci tunelu, tak ještě nějakou dobu potrvá, než se všechno vrátí do normálu, pokud to vůbec bude ještě někdy možné. Pandemie nás zasáhla v době, kdy jsme v jednáních o novém sedmiletém rozpočtu finišovali, ale stále jej neuzavřeli. Možná se to stalo paradoxně v nejlepší možný moment, protože nám to dalo možnost naše původní představy přehodnotit a lépe přizpůsobit aktuální situaci. Dohodu premiérů a prezidentů na historicky nejobjemnějším rozpočtu a zcela novém a bezprecedentním fondu obnovy v celkové výši přesahující 1,8 bilionu eur (50 bilionů korun) z letošního července považuji za ukázku toho, že když chceme, nebo jsme k tomu okolnostmi donuceni, umíme se posadit k jednacímu stolu – v případě tohoto summitu i na několik dnů a nocí – a najít společně řešení.

Projeví se to nějak v souvislosti s vědou a výzkumem?

Aby se však u jednoho stolu domluvilo 27 premiérů a prezidentů, muselo dojít ke kompromisům. Bohužel mě mrzelo, že jednou z oblastí, kde se rozhodlo škrtat, byla také věda a výzkum. Spoléhala jsem proto na to, že v pokračujících jednáních, do kterých vstupuje Evropský parlament, se nám podaří plánované výdaje na vědu a výzkum navýšit. To se skutečně stalo. Před pár týdny jsme prosadili, aby se na vědu a výzkum, konkrétně do nového programu Horizon Europe, přesunuly dodatečné 4 miliardy eur. Situace je však nyní taková, že veškerá jednání o rozpočtu EU jsou stále zablokovaná kvůli nespokojenosti některých členských států s podmínkou dodržování principů právního státu pro vyplácení peněz z unijních fondů. Jedná se zejména o Polsko a Maďarsko. Pokud se nenajde urychleně řešení a Varšava s Budapeští nestáhnou své veto, může se stát, že v lednu příštího roku budeme bez jakéhokoliv finančního plánu. To si nikdo z nás nepřeje.

Co můžeme čekat od nového projektu na podporu vědy s názvem Horizon Europe?

Horizon Europe je pokračovatelem současného programu Horizon 2020, což je největší program na podporu vědy a inovací na světě. Horizon Europe pro období 2021–2027 má stejné, ne-li vyšší ambice. Chce být efektivnější, podporovat posílená partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem a soustředit se na mise, které budou mít zásadní dopad napříč obory. Mezi novinky programu dále patří nové a vysoce ambiciózní celounijní výzkumné cíle, otevřený přístup k publikacím a údajům, širší spolupráce s ostatními programy EU a zcela určitě jednodušší pravidla. Já se osobně účastním jednání o jeho podobě a moc se těším, až se program rozběhne. Pro evropskou vědu to bude nepochybně velká příležitost.

Horizon Europe bude již. 9. rámcový program – co se podařilo evropské vědě doposud?

Je toho mnoho. Díky programu Horizon 2020 se může během příštích deseti let dostat do unijní ekonomiky 400 až 600 miliard eur. Prognózy počítají s tím, že činnosti spojené s využíváním znalostí budou tvořit více než třetinu celkové zaměstnanosti v Evropě. Horizon Europe se má navíc do roku 2027 postarat o vznik dalších až 100 tisíců nových pracovních míst v sektoru výzkumu, vývoje a inovací. To je přece úžasné.

Jaké jsou další úspěchy?

Za jeden z dalších velkých úspěchů považuji fungování Evropské rady pro výzkum. Její granty přispívají k tomu, že evropští vědci slaví úspěchy a jejich výzkum se těší obrovskému respektu. Přestože Evropská unie tvoří jen 7 % světové populace, vznikne v ní jedna třetina vysoce kvalitních vědeckých publikací světa.

Musím zmínit ještě jeden zajímavý evropský úspěch, za který považuji projekt stavby experimentálního reaktoru ITER, který roste na jihu Francie. Jeho ambicí je udělat revoluci ve výrobě energie. Na projektu spolupracuje několik zemí – kromě států EU také Rusko, Indie, Čína, Jižní Korea, Japonsko a USA. Svou ruku k dílu přiložili i čeští vědci, kteří byli už u jeho příprav. Jedná se o největší projekt svého druhu na světě. Osobně jsem se tam byla už dvakrát podívat a byla jsem ohromena.

A pokud mohu ještě pokračovat, myslím si, že jedním z vůbec největších úspěchů EU v oblasti výzkumu a inovací je vytváření přidané hodnoty. Za tu považuji otevřenou podporu spolupráce napříč výzkumnými týmy, zeměmi a také obory. To je cesta, jak dosáhnout průlomových objevů, které budou mít konkrétní dopady na naše životy. Například v tom, že zlepší kvalitu našeho života nebo vytvoří nová pracovní místa, a přispějí tak k větší konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.

Hovoří se o tom, že vědecké a výzkumné projekty patří k těm s vysokou chybovostí. Jak tuto chybovost snížit?

Výlučnou pravomocí Evropského parlamentu je následná kontrola správného vydávání financí na projekty podpořené z unijních fondů a programů. Už šestým rokem působím ve výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu a zpětná kontrola evropského rozpočtu je naším každodenním chlebem. Podle nedávné zprávy Evropského účetního dvora se chybovost u všech projektů placených z peněz EU pohybuje kolem 4 %, což platí i o projektech zaměřených na vědu a výzkum. Ty jsou sice považovány za oblasti s vyšším rizikem chybovosti, ale v tomto ohledu nejsou žádnou výjimkou.

Pracuje se však na tom, aby se do budoucna chybovost obecně snižovala u všech projektů. Cestou jsou zjednodušené struktury programů, jednodušší pravidla nebo také jednotné audity. Celá věc má ale i druhou stránku, protože když to otočíte, minimálně 96 % všech projektů nevykazuje žádné chyby a jsou naprosto v pořádku. Navíc podotýkám, že když mluvím o chybách, nemám na mysli podvody, ty tvoří méně než 1 % chyb a jsou okamžitě vyšetřovány. Mezi nejčastější chyby, kterých se příjemci peněz EU dopouštějí, patří pochybení ve vykazování nákladů, které byly nesprávně vyúčtovány, nezpůsobilá DPH nebo například chybně nárokované proplacení cestovních výdajů, které přímo nesouvisely s projektem.

Děkujeme za rozhovor!

 

Za Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová

 

Paní poslankyně Dlabajová vystoupila na konferenci ke komunikaci vědy a výzkumu, kterou jsme nedávno pořádali. Ve svém příspěvku mluvila o tom, proč je dobré, aby vědci navázali lepší kontakty s politiky a lépe prezentovali výsledky své práce a konkrétní přínosy jejich projektů. Došlo také na povídání o tom, co mohou zlepšit čeští vědci, aby byli úspěšnější v získávání grantů EU, a proč se jim vyplatí spolupracovat s mladými lidmi. Na rozhovor o těchto tématech se můžete těšit během příštího týdne.


Martina Dlabajová

je od roku 2014 poslankyní Evropského parlamentu. Zasedá ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, je místopředsedkyní Výboru pro rozpočtovou kontrolu a spoluzakladatelkou Parlamentní skupiny pro malé a střední podniky. Ve své práci se dlouhodobě soustředí na podporu vědy a výzkumu. Je autorkou vlastního projektu motivačních stáží pro mladé lidi “PročByNe?“. Před zvolením do Evropského parlamentu vedla v letech 2012–2014 Krajskou hospodářskou komoru Zlínského kraje a několik let působila jako koordinátorka Zastoupení Zlínského a Olomouckého kraje v Bruselu. V minulosti založila a řídila několik firem v České republice, na Slovensku nebo v Itálii.