Vytisknout tuto stránku

Otakar Fojt: Špičková věda potřebuje peníze

22. 3. 2017
Otakar Fojt: Špičková věda potřebuje peníze

Ve středu 8. března se při příležitosti končícího funkčního období předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše konala mezinárodní konference „Pražské fórum – perspektivy evropského neuniverzitního výzkumu po roce 2020“. Ptali jsme se jejího moderátora, Otakara Fojta, vědeckého atašé Britského velvyslanectví v Praze.

Mezi hlavními tématy konference a diskusních panelů byly otázky budoucnosti neuniverzitních výzkumných institucí a infrastruktur, jejich budoucí rozvoj, ale také mechanismy jejich fungování a role při financování vědy v různých zemích nebo regionech Evropy. Jak byste zhodnotil závěry diskuse?

Konference měla tři hlavní panely. Diskutovala se v nich otázka vědecké excelence a současně posílení celoevropské vědecké spolupráce, tzv. widening koncept. Dál se diskutovaly otázky otevřenosti vědy a dialog vědy, společnosti a politiky. Neuniverzitní výzkum je významnou součástí evropského vědeckého prostoru a věda hraje v rozvoji evropské společnosti velkou úlohu. Velké výzvy života naší společnosti vyžadují nové vědecké znalosti, bez nich a jejich uplatnění v praxi si budoucí rozvoj společnosti už neumíme představit. Pravidlo zachování vědecké excelence je v Evropě nesmírně důležité, protože jinak by výzkum nebyl špičkový a sklouzl by k průměrnosti. Důležité je však současně nezapomínat na ty, co nyní nejsou v elitních pozicích a zapojovat všechny do společných projektů, aby docházelo k přenosu znalostí po celé Evropě a současně aby výzkum vedly ty nejlepší instituce. O otevřenosti vědy nebylo třeba se vzájemně přesvědčovat. Věda nezná hranice a mezinárodní spolupráce je ve vědeckém světě běžným standardem. Mezi nové trendy otevřenosti vědy patří snaha o veřejný neomezený přístup k vědeckým publikacím i datům, občanská věda a poučení laici napomáhající vědeckým týmům se sběrem dat a jejich zpracováním, anebo přímý přístup ke snímkům z pozorování Hubbleova teleskopu a satelitního snímkování Copernicus. Dialog propojení vědy, společnosti a politiky nastínil řadu otázek, například jak přesvědčit spoluobčany o faktech, když se o vědu vůbec nezajímají, bojí se a neumí rozlišit mezi relevantními vědecky ověřenými fakty a nesmysly. V diskuzi zazněla potřeba výuky kritického myšlení, kvalitních sociálních věd, které budou zjišťovat, jak je společnost ovlivněna novými trendy, automatizací, přístupem ke znalostem na internetu nebo životem ve vlastních sociálních bublinách. Zkrátka, moderovat tuto konferenci bylo velmi zajímavé a poučné.

Jaká je role neuniverzitního výzkumu v České republice a jak se podle vás bude měnit v budoucnu?

V úvodu konference pan profesor Jiří Drahoš shrnul jeho osm let působení ve funkci předsedy Akademie věd. Zpočátku byly snahy rozpočet akademie věd významně zredukovat a akademii téměř vědecky položit na lopatky. To se nestalo, akademie věd významně zvýšila svůj vědecký výkon a využila možnosti čerpání finančních prostředků z operačních programů Evropské unie. Dnes zůstává důležitou součástí českého vědeckého prostoru, řada pracovišť je propojena s pracovišti českých vysokých škol a v aplikovaném výzkumu s podniky v České republice i v zahraničí. V budoucnu se podle mě bude klást ještě větší důraz na celospolečenský význam výsledků vědy, interdisciplinaritu pracovišť, komercializaci vědeckých výsledků v praxi a propojení vědeckých pracovišť s podniky. Česká republika má z celosvětového počtu sedmi milionů vědců pouhých asi 50.000. Je jasné, že se vědecké týmy musí více a strategičtěji zaměřovat, všechno sledovat a vylepšovat nedokážeme. Další zacílení bude tedy ve zvětšení velikosti týmů a specializaci výzkumu.

Akce se konala za účasti vrcholných představitelů špičkových evropských výzkumných neuniverzitních institucí, jako jsou Martin Stratmann, prezident nejvýznamnější německé vědecké instituce Max Planck Society, Maive Rute, zástupkyně generálního ředitele Společného výzkumného střediska, Günter Stock, prezident Evropské federace národních akademií věd, nebo Michael Matlosz, prezident Francouzské národní agentury na podporu výzkumu. Co mají tyto osobnosti a instituce, které reprezentují, společného?

Všichni si uvědomují důležitost vědy pro naši společnost a chápou, že bez dalších vědeckých objevů se naše společnost nemůže dál rozvíjet. Martin Stratmann na tiskové konferenci předvedl, jak je obtížné definovat vědeckou excelenci: „Pokud před vámi sedí výborný vědec, tak to hned víte. Je to velmi tvořivý člověk, který se nebojí porušovat zavedená pravidla. Najít ale parametry, jak tuto excelenci popsat technokraticky, to není snadné. Stejné je to s krásným obrazem. Hned víte, že je krásný, ale vysvětlit proč a dát toto vysvětlení do popisu, který může využít každý, to nejde.“

Co je podle vás hlavní klíč k větší internacionalizaci české vědy a posílení mezinárodní spolupráce českých vědeckovýzkumných pracovišť?

Na otázku tiskové konference, jak mít v České republice nobelistu, Günter Stock, předseda asociace ALLEA, která sdružuje 59 akademií věd ze 40 zemí, jen tiše mimo mikrofon zašeptal: „peníze“. Špičková věda vyžaduje ty nejlepší odborníky z celého světa, vytvoření stabilního ekosystému, ve kterém se jim dobře pracuje, takového, který přitahuje další. A to stojí peníze. V tvořivém prostředí vznikají nové myšlenky, které jsou později oceňovány Nobelovými cenami. Česká republika už nyní vydává za vědu a výzkum 2% svého HDP a finančně má našlápnuto na to, stát se takovou zemí. Přesto bude třeba věnovat se víc budování celého ekosystému, odstraňování vědecké byrokracie a důvěřovat vědcům, namísto technokratického přístupu k jejich kontrole a řízení. Špičkový vědec by měl znát ty nejlepší z celého světa ve svém oboru, spolupracovat s nimi a výsledky svého výzkumu využívat pro společnost. V tom vidím velkou budoucnost neuniverzitních výzkumných institucí a držím nám všem palce, ať se dobře daří.

Děkujeme za rozhovor.