Místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran se dlouhodobě věnuje vědní politice, především metodice hodnocení vědy a výzkumu (více v AB / Akademický bulletin 6/2018). Ve funkci prvního místopředsedy Rady bude odpovědný za přípravu agendy. Předsednictvu tak bude například navrhovat, jaká témata budou na jednáních mít prioritu.

Na začátku pandemie v březnu 2020 jste konstatoval, že tato krize přináší šanci přehodnotit, jakým směrem profilovat (nejen) naše vědecké prostředí… Využili jsme – s odstupem téměř jednoho roku – této příležitosti?

V první fázi nástupu pandemie covidu-19, na mysli mám období jara loňského roku, zareagovaly věda a výzkum téměř okamžitě a de facto v této fázi přispěly k zacelení deficitů například v oblastech testování, výroby ochranných pomůcek, zdravotnických prostředků včetně podpory nových forem digitálních technologií. Šlo o rychlou, flexibilní a tehdy tolik potřebnou reakci.

A nyní po téměř roce?

Po roce trvající pandemie je zřejmé, že zdravotní, ekonomická a sociální krize vyvolává potřeby odlišným způsobem profilovat mnoho našich společných i individuálních aktivit – a to i v oblasti výzkumu. Zmíním například opatření číslo 27 Národní politiky VaVaI 2021+, které se zaměřuje na zvýšení odolnosti české společnosti včetně podpory programů relevantních pro oblasti definovaných hrozeb s celospolečenským dopadem. Tím se otevřel např. prostor pro témata výzkumu v oblasti zdraví člověka, včetně reflexe sociálních a humanitních věd, mimo jiné proto, že pandemie je ohrožením spojeným nejen s biologickými, ale také společenskými konotacemi.

Mohl byste být konkrétnější?

Abychom si rozuměli, musíme zásadně rozlišovat mezi potřebou rychlých reakcí na straně jedné a koncepčních opatření na straně druhé. Zkušenosti a poznatky čerpané z krize tohoto typu je třeba promítat rovněž do koncepčních a strategických změn v delším časovém horizontu. Z tohoto hlediska je období jednoho roku příliš krátkým časem. Již nyní ale můžeme shromažďovat znalosti, data, fakta a informace nejen z domácího prostředí a pracovat na přípravě žádoucích strukturálních změn. Jde také o to rozumět tomu, jak lidé v krizových situacích jednají a jak se rozhodují.

Například?

Konkrétně zmíním právě připravovaný Národní plán obnovy s cílem posílit odolnost společnosti a jednotlivce a například i jeho pátý pilíř, specificky zaměřený na podporu výzkumu, vývoje a inovací. Pandemie bohužel zatím není za námi a hodnotit adekvátnost aktuálních reakcí můžeme až s náležitým časovým odstupem, období jednoho roku je příliš krátké.

Souhlasíte, že veřejnost vnímá vědu jako mnohem významnější oblast našeho života než před rokem?

Pevně v to věřím. Léčiva, vakcinace, testování, ochranné prostředky – s tím vším se setkáváme, bohužel, všichni naprosto osobně. Nebýt vědy a výzkumu, a zdůrazňuji, jejich po staletí kumulované tradice a aplikací, čelili bychom pandemii doslova holýma rukama. S výsledky vědy a výzkumu se nyní setkáváme na každém kroku. A je samozřejmě důležité, abychom trend podpory vědy ve všech relevantních oborech včetně sociálních a humanitních věd reflektujících společenské dopady zachovali a udrželi i v budoucnu. Usilovat o to musíme také proto, že globalizace přinese nepochybně další nové výzvy a nepříjemná překvapení. Věda a výzkum po roce – zdá se – zejména oblasti vývoje vakcín, splnily očekávání. Pandemie má ovšem zásadní společenské konotace. Ukazuje se ale, že jejich adekvátní reflexe je pro boj pandemií minimálně stejně důležitá jako vlastní intervence vědy výzkumu.

Jak byste zhodnotil aktivity Akademie při pomoci v boji proti pandemii – obstáli jsme?

Ano, řekl bych, že jsme opravdu obstáli. Již na samotném počátku pandemie covidu-19 zareagovala pracoviště Akademie věd napříč vědními obory ve spolupráci s vysokými školami i soukromým – průmyslovým – sektorem. Zmínil bych kupříkladu testování suspektních osob, vývoj testovacích kitů na izolaci virové RNA, dary testovacích sad zdravotnickým zařízením, vývoj štítů, masek, biosenzorů a podobně. Přispěla také pracoviště oblasti společenských a humanitních věd, ekonomové, sociologové, psychologové a další obory. V situaci prvního ataku onemocnění covid-19 tedy infrastruktura vědy a výzkumu jako celku přispěla k pokrytí tehdy aktuálních deficitů. Nyní jsou do zápasu s covidem-19 nasazeny prostředky globální vědy a naše věda a výzkum, naši vědci jsou její samozřejmou a integrální součástí.

Národní plán obnovy

Na konci ledna jste se stal prvním místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Co přesně vaše funkce obnáší a čím se odlišuje od předchozího postu „standardního“ místopředsedy?

Formálně první místopředseda zastupuje v případě potřeby předsedu vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Předsedou Rady je podle zákona vždy člen vlády, nebo její předseda. Fakticky ale z organizačního hlediska připravuje první místopředseda v předsednictvu jednání Rady. Svou pozici vidím ovšem pouze jako pozici prvního mezi rovnými, a to zejména s ohledem na osobnosti, které v Radě zasedají. Současná doba navíc nepřeje osobnímu kontaktu členů Rady – o to je situace při organizaci činnosti složitější. Připomenu ještě, že vedení Rady zajišťuje kontakt s politickými reprezentacemi v otázkách týkajících se vědy a výzkumu, a i to patří k náplni mé činnosti jako prvního místopředsedy.

V čem spatřujete jádro činnosti Rady po výzkum, vývoj a inovace v letošním roce?

Jak jsem již uvedl po jednání lednové Rady, primárním úkolem v letošním roce je zachovat a udržet i za současné složité situace stabilitu systému vědy, výzkumu a inovací založenou na kvalitním výzkumu napříč jeho spektrem, adekvátních finančních zdrojích, hodnocení podle Metodiky 2017+. To vše s vazbou na mezinárodní kontext včetně podpory nastupující vědecké generace. Zvláštní pozornost si zasluhuje příprava Národního plánu obnovy, zejména v pilíři věnovaném výzkumu, vývoji a inovacím. Současně musíme myslet na postkrizový transfer znalostí a technologií nabytých a vyvinutých bojem proti pandemii, a to i do národního prostředí, abychom obnovili pandemií narušené prostředí. Neméně důležité je také udržet pravidelný kontakt s Mezinárodním poradním orgánem Rady a jeho členy, nimiž spolupracujeme.

Daří se Radě fungovat jako organický celek bez ohledu na to, odkud její členové pocházejí, z jaké instituce či prostředí se rekrutují?

Velmi dobrá otázka. Co si pamatuji, členky a členové Rady jsou především lidmi a osobnostmi. Řeknu to jasně – silnými individualitami pocházejícími z různého prostředí, z různých institucí a s odlišnými profesními zkušenostmi. To je třeba respektovat. V pluralitě může spočívat síla Rady, pokud se ovšem daří najít shodu na klíčových koncepčních věcech v zájmu vědy a výzkumu v České republice i v nadnárodním kontextu. O to musíme společně usilovat, v těchto záležitostech nikdy není a nebude hotovo!

Vidíte u politiků v souvislosti s pandemií ochotu více vědu podporovat, investovat do ní více prostředků?

Význam a praktické dopady vědy a výzkumu jsou za současné situace nepřehlédnutelné. Na druhé straně, požadavky, často oprávněné, na okamžité a rychlé finanční zdroje saturující dopady covidové krize narůstají. Politická sféra musí bohužel často balancovat mezi aktuálními potřebami a strategickými investicemi do vzdálenější přítomnosti a budoucnosti, což je nezáviděníhodná pozice. Národní plán obnovy ale právě dokládá porozumění i pro strategickou podporu vědy a výzkumu, pokud je ovšem budeme efektivně realizovat. Rada vždy musí umět dobře zdůvodňovat své požadavky i s respektem k pozici těch, kteří rozhodují o národních zdrojích, z nichž je financována nejen věda a výzkum.

Národní plán obnovy, který jste zmínil, je jedním z aktuálních hlavních témat Rady. Jaké jsou jeho základní znaky?

Základní informace o Národním plánu obnovy jsem představil již na prosincovém volebním Akademickém sněmu. Dopady pandemie způsobené koronavirem SARS-CoV-2 vedly k rozhodnutí vytvořit Nástroj Evropské unie na podporu oživení a odolnosti – Recovery and Resilience Facility. V červenci 2020 byl tento nástroj na úrovni Evropské unie schválen a na úrovni národní se začalo s přípravou šesti prioritních pilířů, abychom urychlili oživení české ekonomiky a zmírnili společenské dopady pandemie.

O jaké pilíře jde?

Digitální transformace, Fyzická infrastruktura a zelená tranzice, Vzdělávání a trh práce, Instituce a regulace a podpora podnikání, Výzkum, vývoj a inovace a konečně Zdraví a odolnost obyvatelstva.

Ze kterého bude čerpat podporu věda?

Z pátého pilíře, který se dělí na dvě komponenty, přičemž druhá je věnovaná aplikovanému výzkumu zejména v oblasti průmyslu. Rada vlády však společně prosazuje rozšíření podpory výzkumných aktivit i do pilířů ostatních. Teprve se ukáže, jak na to relevantní aktéři v pilířích Národního plánu obnovy zareagují. Dosud vyjednávaný objem prostředků činí pro Českou republiku celkově přibližně 180 miliard korun. V pátém pilíři se připravuje pro výzkum, vývoj a inovace podpora ve výši dvanáct a půl miliardy korun.

Místopředseda Akademie věd Zdeněk Havlas v lednovém rozhovoru pro AB / Akademický bulletin mimo jiné uvedl, že z Národního plánu obnovy by mohlo být financované i uvažované virologické centrum. Jak se k tomuto projektu staví Rada? Má podporu?

Rada vymezila v rámci komponenty 5.1 pátého pilíře čtyři priority včetně podpory výzkumu v oblasti virologie a infekčních chorob. K formě této podpory, zda distribuovaně či koncentrovaně, institucionálními či účelovými prostředky, loňském roce Rada nepřijala jednotné doporučení.

Váš názor?

Z mého pohledu je zřízení národního virologického centra pro výzkum infekčních a virových chorob nakonec záležitostí dohody státu a vědecké komunity, což samozřejmě podporuji. Bez takové dohody je ale dobrý výsledek obtížně představitelný. Zejména když je gescí k této komponentě pověřeno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Rada podporuje vědu také například v projektu Česká hlava nebo prostřednictvím Ceny předsedy za popularizaci vědy. Považujete tato dvě ocenění za dostačující? Jsou dobrým nástrojem pro prezentaci vědy u veřejnosti?

Českou hlavu i Cenu předsedy Rady za popularizaci vědy získalo v minulosti mnoho skvělých vědeckých osobností i popularizátorů vědy. Abych na nikoho nezapomněl, raději je nebudu vyjmenovávat. Ocenění vždy přispěla k prestiži vědy, její podpoře a dobrému jménu. Nyní je ale třeba rovněž přemýšlet nad novými formami ocenění, které by odpovídaly proměnám světa kolem nás včetně technických a technologických parametrů. Jde zejména o nastupující generaci vědkyň a vědců, kterou bychom měli i těmito formami motivovat pro další práci ve vědě a k dosahování očekávaných profesních cílů. Vidím proto v této oblasti dostatečný prostor pro další aktivity.

Otázka na závěr, pane místopředsedo. Kam by měla česká věda s podporou Rady dlouhodobě směřovat?

Dovolte mi na chvíli zapomenout na pandemii, i když to dost dobře nejde. Dlouhodobě platí, že Česká republika zůstává zemí, jejíž pozici ve světě spoluurčí, nakolik budeme schopni my, kdo v ní žijeme, stavět na výsledcích vědy. Jde o podporu kvality a excelence ve vědě a výzkumu, ale rovněž o to, aby jejich výsledky měly dopad i do národního prostředí. Jde tedy o špičkový výzkum v obecném i národním zájmu. Možná jste si povšiml, že jsem se mimoděk odvolal také na motto Strategie AV21, které jsem měl čest před lety spoluformulovat. Rád připomenu i nedávná slova mého předchůdce v roli prvního místopředsedy, Petra Dvořáka: „Náš malý národ nezmůže nic silou, ale rozumem.“ Dodávám: „Je pouze na nás, abychom tomu společně napomohli.“

Autor: Luděk Svoboda

Foto: Jana Plavec / AV ČR

Rozhovor vyšel v aktuálním vydání Akademického bulletinu.