foto: KDU-ČSL

Za vašeho působení se relativně významně podařilo navýšit rozpočty na vědu a výzkum. Na co konkrétně jsou tyhle prostředky určeny, kam směřují a kam by měly směřovat podle Vás?

Už součástí našeho vládního programového prohlášení bylo, že napravíme určitou deformaci ve financování vědy, která tu historicky vznikla. Šlo především o ideu, že by se veškeré prostředky měly „vysoutěžit“ nebo získat prostřednictvím grantového financování. Proto jsme posílili institucionální financování výzkumných organizací tak, aby se – když to poněkud přeženu – platby na topení a chemikálie nemusely vysoutěžit v grantech.

Zároveň jsme ale chtěli, aby zvýšení prostředků bylo podmíněno posílením vědeckého výkonu, a to jak v aplikovaném výzkumu, tak v základním výzkumu. Hodnocení vědy bylo přitom nutné posunout od systému kafemlejnku ke skutečnému hodnocení kvality vědeckých výstupů.

Je totiž třeba si uvědomit, že budoucí konkurenceschopnost České republiky je dána třemi pilíři. Vzděláním, výzkumem a průmyslem. Právě do toho jsme chtěli investovat. Například Akademie věd se dostala na úroveň příjmů, kterou měla naposledy v letech 2008 – 2009. Navyšování finančních prostředků mělo přitom posílit aplikovaný a zároveň stabilizovat základní výzkum. My jsme proto navrhli i systém k rozdělování institucionálních prostředků tak, aby stabilizoval českou vědu a přitom i motivoval vědce. Cílem přeci není škrtnout 30 % nejhorších, ale pomoci jim se zlepšit, a naopak podpořit ty nejlepší, aby se mohli dostat ještě výš.

Co podle Vás veřejnost může očekávat za výsledky při takto zvýšeném financování?

Především stabilitu. Pro nás bylo důležité, že finanční prostředky fungovaly jako motivační prvek, který v následujících letech umožní, aby soukromé firmy byly mnohem výraznějším partnerem v oblasti výzkumu a vývoje. Dopingové prostředky z evropských fondů brzy skončí, a aby byla česká věda ufinancovatelná, musí překonat příkopy a nedorozumění mezi soukromým sektorem a sférou veřejného výzkumu.
Když jsem nastupoval já, tak tady byla značně rozjitřená atmosféra mezi vysokými školami, Akademií věd a průmyslovým sektorem. Každý totiž mluvil trochu jiným jazykem, a proto bylo naším prioritním úkolem tuto diskuzi efektivně moderovat. To jednotliví hráči ocenili, například Svaz průmyslu a dopravy nebo Hospodářská komora. Povedlo se nám tak například ustanovit národní inovační platformy, nebo zavést nové programy v rámci Technologické agentury, které reagovaly na potřeby jednotlivých sektorů.

Kam dál se navýšené prostředky investovaly?

Peníze jsme také investovali například i do mezinárodní spolupráce. Vytvořili jsme v rámci RVVI vědeckou radu, rozvinuli spolupráci s Německem, konkrétně například s Fraunhoferovou společností. Máme v oblasti vědy velmi dobré vztahy s Izraelem, kam jsme vyslali i prvního vědeckého diplomata. Vloni jsme pak vyslali druhého, tentokrát do USA. V celkovém přehledu nejde sice o vysoké částky, ale jejich dopad je velmi důležitý. Rozvinuli jsme také dobrou spolupráci s Tchaj-wanem a Koreou, v nichž vidíme velký potenciál. Jsou nám blízké velikostí a jde o špičky ve vědě a výzkumu.

Zmínil jste zintenzivnění spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou. Kde vidíte v této spolupráci přetrvávající překážky?

Na jedné straně je to byrokracie. Jsem přesvědčen, že určité zjednodušení je nezbytně nutné. My jsme se například několik let se snažili o to, aby bylo daleko jednodušší si nechat uznat daňově odpočty na vědu a výzkum. Jednali jsme s náměstkyní ministra financí, s panem Janečkem z Generálního finančního ředitelství. Bylo nám sice slíbeno, že na kontrolu těchto odpočtů budou připraveni specialisti, ale zatím to příliš nefunguje.

Stále tu také existuje určité nedorozumění mezi světem vědy a světem průmyslu. V sektoru průmyslu jsou zvyklí zadat zakázku a rychle získat výsledky. To ve vědě pochopitelně někdy nejde. Na druhou stranu jsme měli i stížnosti na některé v tomto směru laxní výzkumné organizace. Jsou tady ale i skvělé případy, většinou jde o technické univerzity, které se soukromým sektorem spolupracují výborně. Stále je tu ovšem obrovský nevyužitý potenciál. Pro nás bylo nicméně zásadní hlavně vytvořit atmosféru, ve které je soukromý sektor skutečným partnerem.

Jaký je váš názor na programové prohlášení současné vlády v demisi v oblasti vědy a výzkumu a potažmo zrušení sekce VVI při úřadu vlády?

Co se týká prohlášení vlády, tak to bylo dost odbyté. Vcelku tam byly čtyři věty. Já bych byl velmi nerad, aby se věda a výzkum staly příslovečnou Popelkou, třeba jen proto že premiér nechová sympatie k mé osobě. Sekci VVI samozřejmě lze zrušit, to je otázka formální. Důležité je, aby na svém místě zůstal ten tým, který na tomto tématu stabilně pracuje. Ona totiž ta agenda jednoduše nevyšumí. Bude sice záležet na tom, zda ti lidé budou, ale osobně je mi jedno, jestli ta agenda bude spadat pod školství, průmysl nebo pod samostatné zvláštní ministerstvo, což by bylo podle mě nejlepší. Hlavní je, aby to fungovalo.

Hodně bude záležet také na tom, jak bude pokračovat Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Uvidíme, jak to bude fungovat. Možná, že nová energie tomu může naopak napomoci. Důležité je, aby tam zůstal ten hlavní směr. To především znamená dlouhodobý, kultivovaný dialog, spolupráci a nikoli konkurenci mezi jednotlivými hráči, a stále zvyšovat motivaci, konkurenceschopnost, kvalitu.

Zajímalo by mě, jaké konkrétní kroky plánujete jako poslanec v oblasti VaV...?

Problém poslaneckého klubu, který má deset členů, je i v tom, že nemůžu být ve školském výboru, kam patří i věda. Rozhodně budu dění sledovat z poslaneckých lavic, a především chci udržet kontakt s lidmi jak z vědecké, tak té soukromé sféry. Jsem taky připraven reflektovat jejich reakce na případné změny. Strategie rozumného státu není, že někam přijdete a hned to začnete řídit. Stát se má spravovat. A ta správa znamená, že hledáte kompromis, konsenzus a směr, jakým by se to mělo v budoucnu ubírat.

Záležet bude také na tom, jak se zachová systém sám. My jsme podle mě umožnili něco, co tady dosud nebylo. Byli jsme průlomoví. Vezměte si příklad změny informačního systému. Strašili nás, že, že to bude stát 100 milionů korun a rok vývoje k tomu. Za čtyři měsíce byl hotov a provozujeme ho za padesát procent původní ceny a dostali jsme za něj cenu e-eGovernmentu.

V rámci strategie inteligentní specializace jste vybrali k podpoře sedm oblastí. V jednom z rozhovorů jste zmínil, jak je důležité propojovat tradiční a nová odvětví. Proč je to podle Vás důležité a jak k tomu propojování napomoct?

V rámci inteligentní specializace jsme se snažili dát dohromady peníze národní, evropské, soukromé, popř. až na krajskou úroveň a soustředit se pouze na ty obory které dávají perspektivu a které jsou skutečně špičkové. Pochopitelně nemůžeme dělat všude všechno. Pokud ale máme zdroj, který má potenciál být v něčem vynikající – ať už jde o firmu, školu, odvětví nebo něco jiného, tak bychom tam měli zainvestovat. Máme totiž v některých oborech spoustu skvělých firem, které jsou jedničky, dvojky, nebo trojky na globálním trhu. Často je to ale spíš systému navzdory, což je něco, co musíme změnit. I proto ta inspirace v Izraeli nebo německé Fraunhoferově společnosti. Pro nás třeba RIS3 strategie znamenala možnost investovat 70 miliard do těchto oblastí.

Příkladem takového propojování může být kulturně-průmyslový sektor, ačkoliv nevím, jestli se nám ho podařilo úplně etablovat. Jsou tu ale velmi zajímavá čísla. Například v oblasti digitální ekonomiky pracuje víc lidí než v energetice. Máme tady firmy s dolarovými milionovými obraty. Podceňovaný je například i herní průmysl. To je věc, v níž Češi poměrně vynikají. Hry se tak mohou stát novým vývozním artiklem globálního významu. Právě to je to spojení tradice a budoucnosti. Propojuje se tu oblast designu, u nás tradičně silná třeba ve sklářském průmyslu nebo porcelánu, s novými technologiemi. Ta tradice je tady obrovská. Další takový příklad může být třeba animace nebo biotechnologie.

Jak už jsem řekl, v některých oblastech jsme světové jedničky. Jsme malý národ, proto to nemůže být ve velkých odvětvích. Musíme si najít specifické oblasti. Podívejte se, kolik skvělých umělců dělalo užitnou grafiku, to je obrovský potenciál, který je tou nejlepší surovinou, která je navíc obnovitelná! Právě proto jsme navázali spolupráci s Koreou, Izraelem či USA. Je tady potenciál – jenom těm talentovaným lidem musíme říct, že o ně stojíme. Tomu se musí přizpůsobit také školy. Můžeme například opustit těžbu, ale je to právě ta inženýrská, ale i ta kreativní tradice, která nás bude živit do budoucna. Měli bychom být hrdí, že tady je na co navazovat.

Děkujeme za rozhovor!

Autor: Vědavýzkum.cz (NS, JT)

Pavel Bělobrádek (1976) absolvoval Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, Fakultu veterinární hygieny a ekologie (1995-2001 MVDr. a 2004-2008 PhD.). Také studoval Vysokou školu CEVRO Institut, Liberálně konzervativní akademii (2009-2010) a je absolventem postgraduálního programu Master of Public Administration (MPA) – Bezpečnostní a krizový management (2011-2013). V roce 2012 byl zvolen do zastupitelstva Královéhradeckého kraje a od roku 2013 je poslancem Parlamentu ČR za KDU-ČSL. Od ledna 2014 do prosince 2017 působil jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace ve vládě Bohuslava Sobotky.