Svět hub popularizujete více než 20 let. Změnil se za tu dobu náš vztah k této skupině organismů?
Naprosto zásadním způsobem. V dobách, kdy jsem začínal, se o houby zajímala jen hrstka nadšenců. Dnes jsou součástí pop-kultury a čím dál více se objevují v knihách, seriálech nebo na sociálních sítích. Mnoho lidí si tak s houbami buduje vztah, učí se o nich a překonává nepodložený strach, který z nich možná máme. A to je dobře, protože houby jsou fascinující organismy.
Platí to také v odborných kruzích?
Ano, houby byly dlouho přehlížené i zde. Například antropologové si v rámci svého výzkumu teprve zvykají přemýšlet o vztahu našich předků k houbám a začínají rozplétat příběh, jak se náš vztah s nimi historicky vyvíjel. A o tom, že je to příběh, který začal hluboko v minulosti, svědčí i fakt, že nejstarší důkaz o vztahu lidí a hub je téměř 19 000 let starý. Představuje ho lebka ženy, která byla pohřbena v jeskyni ve Španělsku, a na čelisti měla zkamenělé dva druhy houbových spór. To ukazuje, že houby byly součástí jejího jídelníčku.
Proč jsme houby tak dlouho přehlíželi?
Na to neexistuje jednoznačná odpověď, ale myslím, že je to dané setrvačností. Mykologie se jako samostatný obor vyprofilovala teprve před 250 lety, což je velmi krátce ve srovnání s botanikou nebo chemií. Takže i naše povědomí o houbách a pochopení jejich jedinečnosti je velmi mladé. Svůj podíl na tom má také má kulturní dědictví z 19. století, kdy bylo pro vyšší třídu západního světa běžné, že se snažila oddělit od přírody, lidé nechtěli být špinaví od hlíny a chtěli mít upravené zahrady a trávníky. A houby představovaly přesný opak tohoto smýšlení.
Jak můžeme naše vnímání hub změnit?
Musíme o nich mluvit a představovat jejich svět, a to na všech úrovních. Je to mravenčí práce, ale vyplatí se. Mou oblíbenou iniciativou je americká Fungi Foundation, která si klade jako jeden ze svých hlavních cílů přimět státy a politiky po celém světě, aby vnímaly houby se stejnou prioritou jako rostliny nebo živočichy, a zavázali se o stejný stupeň jejich ochrany. Zaslouží si ho, o tom nemám žádných pochyb. Na světě existuje něco kolem 400 000 druhů rostlin. Odhady počtu houbových druhů říkají, že jich je mezi 2 a 4 miliony, ty neodvážnější se pak dostávají až k číslu přes 10 milionů druhů. Mimochodem, doposud jsme pojmenovali a klasifikovali jen asi 1 %. z nich, takže víme tak málo.
Jak jste se dostal k mykologii vy?
O houby jsem se zajímal už jako teenager, byl to jeden z mých velkých koníčků. Fascinovalo mě, co tyto organismy dokáží, a také mi přišlo cool být jiný, protože se o ně nikdo v mém okolí nezajímal. V době mého dospívání byl na vzestupu internet, takže jsem z velké části samouk a jediné formální vzdělání, které mám, je několikatýdenní kurz zaměřený na identifikaci hub, který jsem absolvoval na vysoké škole. Líbí se mi také akademický přístup k houbám, ale sám jsem více času strávil praktickou mykologií, například experimenty na malé houbové farmě nebo v komunitní skupině, v rámci které jsme se snažili přijít na to, jak pěstovat houby ve znečištěném prostředí.
Popularizace světa hub je ústředním tématem všech vašich aktivit: píšete knihy, organizujete houbový filmový festival nebo jste založil školu aplikované mykologie a experimentální houbovou farmu. Jaký z vašich projektů vás nejvíc vystihuje?
Nejautentičtější projekt, na který jsem opravdu pyšný, je moje první kniha Radical Mycology: A Treatise on Seeing & Working With Fungi. Psal jsem ji rok a půl, ale shrnuje vše, co jsem se za 15 let o houbách naučil a nad čím jsem přemýšlel. Snažil jsem se do ní vnést věci, které mnou pohnuly a motivovaly mě. Musím říct, že vyjádřit mé myšlenky slovy, za kterými si stojím, bylo někdy velmi těžké. A o to víc mě pak potěšilo, když byla kniha tak dobře přijatá.
Dalším směrem, kterému se věnujete, je sdružování lidí, zejména těch, kteří mají přesah do kulturních oblastí, které se snažíte pro houby nadchnout.
Snažím se otevírat prostor k tomu, aby si lidé k houbám vytvořili svůj vlastní vztah. Vnímám to jako jakousi vzácnou příležitost v historii lidské kultury, kdy vstupujeme do nové éry vztahu se skupinou organismů, kterou jsme několik posledních set let víceméně přehlíželi. Celkově se snažím lidi nejen vzdělávat, ale také inspirovat k tomu, aby dělali své vlastní věci.
Co na houbách nejvíce fascinuje vás?
V podstatě všechno. Houby umí jedinečné věci, o kterých jsme před několika desítkami let neměli ani ponětí. Existují obrovské otazníky například ohledně toho, jak houby komunikují mezi sebou nebo s rostlinami. Kdybychom se naučili tomuto jazyku rozumět, anebo ho i používat, otevřelo by nám to netušené obzory.
O houbách se také často mluví jako o materiálu budoucnosti.
Fascinující také je, jaké materiály dnes dokážeme z houbového mycelia vyrobit. Ještě před deseti lety to bylo něco nepředstavitelného a dnes už je k dostání oblečení nebo kabelky, která jsou vyrobené z vysoce kvalitní houbové kůže. A opět platí, že houby jako materiál mají obrovský potenciál a za pár let z nich budeme třeba stavět domy nebo vyrábět pneumatiky pro auta.
Vlastníte nějaký kus oděvu vyrobený z hub?
To bohužel ne. Ale ty věci vypadají velmi dobře a možná, že je na čase, abych to i sám vyzkoušel!
Autorka: Tereza Mašínová (Vědavýzkum.cz)
Foto: Jan Hromádko a Radka Piskačová
Rozhovor vznikl na festivalu vědeckých filmů Academia Film Olomouc, jehož byl portál Vědavýzkum.cz mediálním partnerem. Festivalu se zúčastnilo na 250 českých a zahraničních hostů z řad vědců, filmařů, producentů nebo distributorů. Dohromady se akreditovalo rekordních 8 798 návštěvníků.
Peter McCoy se více než 20 let věnuje vzdělávání v oblasti mykologie a budování zdravých vztahů mezi lidmi a houbami. Je autorem několika popularizačních knih, zakladatelem organizace na podporu mykologie Radical Mycology a ředitelem filmového festivalu Fungi Film Festival. Také je zakladatelem a hlavním instruktorem Mycologos, školy aplikované mykologie a experimentální houbové farmy se sídlem v Portlandu v Oregonu.