Vytisknout tuto stránku

Věda s budoucností: Rozhovor se členy Max Planck Sustainability Network

11. 6. 2021
Věda s budoucností: Rozhovor se členy Max Planck Sustainability Network

Společnost Maxe Plancka je sdružení 86 německých vědeckých ústavů napříč vědními obory. S dvaceti tisíci zaměstnanci a celkovým počtem 35 nobelistů jde o jednu z největších a nejprestižnějších vědeckých institucí na světě. Poslední dva roky probíhá na této instituci intenzivní diskuze o ekologické, klimatické a celkové společenské udržitelnosti provozu a výzkumu.

Za mnohými aktivitami stojí Max Planck Sustainability Network sdružující několik stovek zaměstanců ústavů Maxe Plancka. Sustainable Academy, iniciativa za udržitelnou Akademii věd ČR, vedla rozhovor se dvěma členy řídícího výboru Max Planck Sustainability Network.

Moritz Hütten je fyzik astročástic působící na Fyzikálním ústavu Maxe Plancka v Mnichově a Sophie Lohmann je sociální psycholožka z Demografického ústavu Maxe Plancka v Rostocku. Rozhovor může sloužit jako inspirace pro transformační snahy, které v současnosti probíhají na Akademii věd ČR i pro další akademické instituce.

Sustainable Academy zve zájemce o setkání s Sophií Lohmannovou na webinář 24. 6. 2021 mezi 15:30 a 16:30

Můžete nám říct něco o své akademické kariéře a o tom, jakou roli v ní hraje udržitelnost?

originalSophie Lohmann (SL): Vystudovala jsem sociální psychologii a ke kariéře ve výzkumu mě původně přivedla otázka, jak a proč lidé mění své chování. Profesně jsem se tedy začala zabývat studiem procesů autoregulace a přesvědčování, avšak osobně mě čím dál více znepokojovala změna klimatu, o které jsem stále slýchala. Začala jsem si klást otázku, jak by bylo možné změnit chování lidí v této oblasti. Jak jsem stále více poznávala akademický svět, tak jsem zjistila, kolik cestování obnáší každodenní život vedoucích výzkumníků – i jen na dvoudenní jednání grantových komisí nebo setkání se často do různých měst nebo i do zahraničí dopravují letecky. Uvědomila jsem si, že obor, v němž je tak časté využívání letecké dopravy zcela standardní součástí výzkumné kariéry, nemůže tváří v tvář klimatické krizi obstát se ctí, a začala jsem přemýšlet, jak by se akademická obec mohla změnit, aby se začala chovat odpovědněji. K Síti udržitelnosti při Společnosti Maxe Plancka (Max Planck Sustainability Network, MPSN, německy Max-Planck-Nachhaltigkeitsnetzwerk) jsem se pak dostala díky tomu, že jsem s různými výzkumnými pracovníky probírala, jak by se měl změnit přístup výzkumníků k pracovním cestám. V rámci svého výzkumu jsem zahájila několik projektů, které se zabývají změnami chování zaměřenými na zmírňování klimatických změn.

Organizace MPSN oficiálně zahájila svou činnost v květnu roku 2019. Co jsou její hlavní pohnutky a cíle a jakých milníků během svého dvouletého působení dosáhla?

Moritz Hütten (MH): Organizace MPSN byla založena s cílem umožnit sdílení zkušeností a koordinaci aktivit lokálních iniciativ, které v této oblasti tou dobou působily již několik let. Jejich aktivity však byly původně omezeny na lokální problémy a teprve vznik sítě MPSN umožnil začít řešit širší problémy týkající se celé Společnosti Maxe Plancka (SMP, německy Max-Planck-Gesellschaft), ale i dalších organizací, a účinně šířit a zvyšovat povědomí o různých tématech. Klíčovými milníky bylo vydání výzvy členům SMP k závazku podnikat pracovní cesty udržitelným způsobem, kterou v roce 2019 podepsalo 483 zaměstnanců, a sestavení stostránkového Katalogu doporučení, který jsme v lednu 2021 předali prezidentovi SMP. MPSN dále podpořila vznik celé řady lokálních iniciativ – v roce 2018 jsme začali s hrstkou lokálních skupin a nyní naše síť zahrnuje skupiny podporující udržitelnost ve více než 40 z 85 ústavů Maxe Plancka. V současnosti máme aktivní členy již ve více než 50 ústavech, přes 460 odběratelů našeho newsletteru a široký dosah na sociálních sítích. V roce 2020 se virtuální schůze MPSN zúčastnilo 150 lidí.

Probíhá mezi MPSN a Společností Maxe Plancka komunikace a dostává se MPSN ze strany Společnosti Maxe Plancka nějaké systémové podpory? Uznává Společnost Maxe Plancka existenci MPSN a její cíle?

MH: Jsme v pravidelném kontaktu s kanceláří Společnosti Maxe Plancka a několik jejích členů jsou zároveň členy naší iniciativy, a dokonce našeho poradního výboru. Pravidelně komunikujeme také s výborem pro ochranu klimatu, který v roce 2020 založil prezident SMP, osobně jsme diskutovali s viceprezidenty SMP a hovořili jsme také s prezidentem SMP při předávání zmíněného Katalogu doporučení CaRe (z anglického Catalogue of Recommendations). Doporučení uvedená v katalogu CaRe nechala správa SMP přeložit do němčiny a nyní se o ně kancelář i výbor pro ochranu klimatu opírají při své činnosti. Navíc kancelář v minulosti finančně podpořila naše schůze a poskytuje nám přístup k technologickým nástrojům, jako jsou e-maily či infrastruktura cloudového úložiště. Nadto nám rovněž umožňuje používat doménu a grafiku oficiálních stránek SMP.

Působí ve Společnosti Maxe Plancka nějaké další významné iniciativy organizované „zdola“?

SL: Máme to štěstí, že pracujeme ve velmi činorodém prostředí se zaměstnanci, z nichž jsou mnozí ochotni sdílet své vědomosti s ostatními a bojovat za práva druhých. Například PhDNet a Postdocnet poskytují podporu postgraduálním studentům a vědeckým výzkumníkům a zároveň zastupují jejich zájmy. Iniciativa MPQueer Network zastupuje zájmy příslušníků LGBTQA+ působících v rámci Společnosti Maxe Plancka a nedávno založený spolek pro podporu duševního zdraví Mental Health Collective zvyšuje povědomí o duševních problémech a zdrojích podpory. Bez partnerské spolupráce s těmito skupinami bychom nedokázali oslovit zaměstnance napříč celou Společností Maxe Plancka a jejich stěžejní pomoci si velmi vážíme.

Německé akademické instituce, jako jsou Svobodná univerzita Berlín či Univerzita Leuphana v Lüneburgu, jdou příkladem mnoha dalším akademickým institucím, a to jak svými aktivitami na podporu udržitelnosti zaměřenými interně, tak i těmi směřujícími k širší veřejnosti a akademické obci. Jaká je obecně vzato úroveň diskuzí ve výzkumném a akademickém prostředí v Německu?

SL: V posledních letech pozoruji, že se povědomí o problematice udržitelnosti zvyšuje. Myslím, že hnutí Fridays for Future (známé také jako Pátky pro budoucnost) na tom má významný podíl, jelikož jeho aktivity vedly k tomu, že si širší společnost začala uvědomovat problémy spojené s klimatickou krizí, a podnítily vznik hnutí Scientists for Future (Vědci pro budoucnost), kterou ostatně založili němečtí, rakouští a švýcarští výzkumníci. Řada univerzit a dalších výzkumných ústavů má navíc dnes již vlastní výbory pro udržitelnost a iniciativy na podporu udržitelnosti organizované zdola. Coby síť pro podporu udržitelnosti při jedné z největších akademických institucí v Německu se nepřetržitě snažíme navazovat kontakty s ostatními národními i mezinárodními skupinami, abychom mohli koordinovat své aktivity.

Spolu s dalšími vašimi kolegy z MPSN jste nedávno publikovali článek v časopise Frontiers in Sustainability. V článku tvrdíte, že výzkumníci mají morální povinnost začít svou akademickou práci vykonávat udržitelnějším způsobem. Běžným protiargumentem je, že takováto změna by omezila akademickou svobodu a negativně ovlivnila kvalitu výzkumů. Zdá se, že obavy vyvolává především omezení létání. Můžete prosím říct, jak vy sami vnímáte napětí mezí udržitelností a kvalitou?

MH: Opatření na podporu udržitelnosti mají dopad na administrativní struktury, v jejichž rámci se výzkum odehrává, nikoli na výzkumná témata a otázky samotné. A naopak prosazováníoriginal udržitelnosti ve vědě, stejně jako její prosazování ve zbytku společnosti, je motivováno snahou zachovat volnost jednání a svobodný přístup ke zdrojům, abychom tak mohli svou práci nadále vykonávat i ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. V důsledku neudržitelných postupů může již během několika málo následujících desetiletí dojít k výraznému omezení dostupnosti zdrojů a zhoršení naší schopnosti vytvářet vědecké poznatky. Z krátkodobého hlediska nám navíc může stanovení si vlastních zásad udržitelného chování poskytnout širší možnosti, jak jednat, v porovnání s nařízeními zavedenými shora, například vysokými představiteli politického vedení. A konečně udržitelné praktiky, jako je například maximalizace poznatků, které z finančních a environmentálních prostředků investovaných do výzkumu vytěžíme (publikováním výsledků nepotvrzujících hypotézu, bezplatným zpřístupňováním zdrojů a výměnou poznatků a znalostí online), mohou kvalitu výzkumu naopak zvýšit tím, že zlepší dostupnost a podpoří šíření vědomostí.

Můžete popsat strukturu MPSN?

MH: MPSN sestává z výkonného řídícího výboru a poradního výboru, jejichž členy každý rok volí předsedové místních skupin pro podporu udržitelnosti působících na jednotlivých ústavech Maxe Plancka. Předsedové místních skupin jsou určování demokratickými procesy aplikovanými danými skupinami. MPSN dále zahrnuje pracovní skupiny věnující se konkrétním tématům a zdrojům na úrovni celé sítě MSPN, kterou tvoří všichni jednotliví členové (připojit se může kterákoli přidružená organizace či osoba SMP). V praxi je to tak, že ne všichni členové MPSN jsou zároveň členy nějaké lokální skupiny a ne všichni členové lokálních skupin jsou zároveň členy MPSN. V řídícím výboru, který má aktuálně čtyři členy, neexistuje žádná hierarchie, ale naopak všichni členové sdílí své odpovědnosti. Mé úkoly coby člena řídícího výboru zahrnují správu členské základny a dohled nad našimi internetovými stránkami.

Mezi členy MPSN jsou studenti a výzkumníci ze všech profesních úrovní, ale také technický a administrativní personál. Jak iniciativa s takto různorodou členskou základnou funguje a co jí tato rozmanitost přináší?

MH: V současnosti tvoří síť z 55 % vědecký personál, z 5 % technický personál a ze 40 % administrativní personál. Z řad vědeckého personálu je 63 % studentů magisterského nebo doktorandského studia, 18 % výzkumných pracovníků bez stálého místa a 19 % stálých zaměstnanců. Různorodé dovednosti, vzdělání a zkušenosti našich členů se vzájemně doplňují, například při organizování událostí či oslovování a angažování různých skupin – třeba formou interní interakce s kanceláří a vyšším vedením.

Které aktivity MPSN považujete za nejdůležitější? Čeho chcete v blízké budoucnosti dosáhnout?

SL: Našimi hlavními cíli je lobbovat za výzkumné prostředí, které bude dlouhodobě udržitelné a nebude mít škodlivý dopad na světové ekosystémy, a rovněž koordinovat zdola organizované místní skupiny na jednotlivých ústavech Maxe Plancka. Co se prvního cíle týče – věříme, že výzkum plní ve společnosti nesmírně významnou funkci, ale zároveň také škodí. Rovněž jsme však přesvědčeni, že výzkumné prostředí lze změnit a optimalizovat tak, že začne přispívat k ochraně ekosystémů a změnu klimatu bude naopak brzdit. Chceme tyto změny nejen prosazovat, ale také monitorovat jejich implementaci. V krátkodobém horizontu je tedy jedním z našich hlavních cílů zajistit pravidelné hodnocení uhlíkové stopy Společnosti Maxe Plancka, abychom mohli vyhodnocovat a kvantifikovat, jak se nám daří zvyšovat udržitelnost této výzkumné organizace.

Řadu takovýchto změn již navrhují a prosazují místní skupiny pro podporu udržitelnosti, které jsou členy naší sítě, a naším druhým cílem tak je působit jako zastřešující organizace pro tyto jejich aktivity. Význam naší iniciativy spatřujeme v poskytování podpory, usnadňování sdílení vědomostí a zkušeností mezi těmito skupinami a v koordinování komunikace. Nicméně dosažení obou těchto cílů závisí na tom, do jaké míry dokážeme nejdříve zvýšit povědomí o udržitelnosti. O to usilujeme prostřednictvím řady různých opatření – vedeme rozhovory se členy správy SMP, řečníci v našich webinářích představují inovativní řešení pro udržitelný výzkum a místní skupiny se zasazují o to, aby se problematikou udržitelnosti zabývaly i jednotlivé ústavy Maxe Plancka.

Svou strukturou se Společnost Maxe Plancka podobá Akademii věd České republiky. Obě instituce mají volné centrální řízení a nezávislé ústavy. Kam by v takových organizacích měly směřovat aktivity na podporu udržitelnosti?

SL: Podle naší zkušenosti je klíčové, aby se v takové organizační struktuře, jakou sdílí SMP a AV ČR, působilo na obou úrovních. Proto se i ve struktuře naší organizace odráží dvojí struktura SMP: na jednu stranu naše síť sestává z nezávislých místních skupin pro podporu udržitelnosti působících na jednotlivých ústavech, na stranu druhou naše iniciativa celkově integruje jejich aktivity a úsilí a centrálně řídí komunikaci. Kancelář Společnosti Maxe Plancka stanovuje administrativní pravidla a struktury, které určují, jak může být výzkum v rámci SMP organizován – například nelze změnit pravidla, kterými se řídí cestovní náhrady, aniž by správa SMP změnu podpořila a podnikla potřebné kroky. Jednotlivé ústavy zase z velké části rozhodují o tom, kterými problémy se budou zabývat a na co budou použity prostředky – například pro instalaci střešních solárních panelů coby zdrojů obnovitelné energie je zase nezbytné, aby takovýto projekt podpořili ředitelé ústavů a vedoucí pracovníci administrativy a opět podnikli patřičné kroky. Dvojí strukturu naší iniciativy vnímáme jako výhodu, která nám umožňuje prosazovat změnu na všech úrovních SMP s cílem transformovat celou tuto instituci v udržitelně působící výzkumnou organizaci.

 

Za Sustainable Academy rozhovor koncipovali Zuzana Harmáčková, Jan Hladký, Tereza Stöckelová a Kamil Vlček. Rozhovor v původním anglickém znění najdete zde.