Vytisknout tuto stránku

Vladimír Celer: Zvířecí pacienti jsou klíčoví nejen pro výuku, ale i pro třetí roli univerzity

20. 5. 2021
Vladimír Celer: Zvířecí pacienti jsou klíčoví nejen pro výuku, ale i pro třetí roli univerzity

V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme tentokrát zavítali na Veterinární univerzitu v Brně. Jaké má škola zkušenosti s probíhajícím hodnocením výzkumných organizací? Jaké jsou strategické záměry nebo jakých úspěchů se podařilo v poslední době dosáhnout? Zeptali jsme se Vladimíra Celera, prorektora pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy.

DSCF6814

Jak byste pro vaši univerzitu hodnotil z hlediska vědy minulý rok?

Minulý rok byl pro naši univerzitu, stejně jako pro všechny ostatní, značně komplikovaný. V oblasti výzkumu jsem vnímal jako největší problém, že řada studentů doktorského studia nemohla v době nákazových opatření navštěvovat pracoviště. Přitom jsou tahounem výzkumných projektů, a to se projevilo na intenzitě jejich řešení. Grantové agentury byly sice hodně benevolentní a posouvaly termíny plnění různých závazků, ale i přesto nebylo snadné splnit plánované cíle.

Nastalá situace nás pochopitelně nutila o celé řadě aktivit, především o výuce, přemýšlet jinak. Pro veterinární disciplíny je klíčová praktická výuka na živých pacientech. Museli jsme proto přeorganizovat návaznosti v disciplínách a protáhnout semestr. Řada klinických předmětů se tak dokončovala v době, kdy v jiných letech ještě probíhá zkouškové období nebo již jsou prázdniny.

Mnoho univerzit se zapojilo do boje s virem SARS-CoV-2, pracovali jste také na něčem?

Hned po začátku pandemie jsme se zapojili do testování nanomateriálů pro výrobu roušek. Tyto roušky byly poté distribuovány do zdravotnických zařízení a do dalších potřebných míst.

V roce 2020 si každá vysoká škola poprvé prošla hodnocením ve všech pěti modulech Metodiky 17+. Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnání? Jak jste se posunuli v modulech 1 a 2 oproti minulým letům?

Podle posledního škálování jsme hodnoceni písmenem C. Bylo to pro nás zklamání, protože jsme se meziročně hodně zlepšili v modulu 1, tedy kvalitě výzkumu. Nicméně lepší hodnocení nás stál způsob interpretace výsledků v modulu 2.

Takže se potřebujete zlepšit v modulu 2?

Metodika 17+ je k nám v tomto modulu trošku nespravedlivá. Naši akademičtí pracovníci jsou ze své podstaty především veterinární lékaři. Pracovní dobu tráví zapojením nejen do výuky, ale především do péče o zvířecí pacienty a interakcí s majiteli a klienty. Tato práce se nedá bezprostředně přetavit do vědeckých publikací. Navíc většina veterinárních klinických časopisů nefiguruje v žebříčcích v prvních dvou kvartilech. Zvířecí pacienti jsou ale pro nás nezbytní, a to nejenom pro výuku samotnou, ale i pro plnění třetí role univerzity. Srovnání naší publikační excelence s jinými univerzitami, byť třeba zemědělského charakteru, nás proto hodně znevýhodňuje.

Jak u vás probíhalo hodnocení v modulech 3-5, které se konalo formou mezinárodního panelu? Co bylo hlavním přínosem účasti mezinárodních členů?

Mezinárodní evaluační panel byl složen výhradně ze zahraničních odborníků, a to především z oblasti veterinárního nebo farmaceutického výzkumu. Vzhledem k tomu, že se většinou jednalo o bývalé nebo současné děkany nebo rektory veterinárních fakult, nebo jiné významné odborníky s obrovskými zkušenostmi, vnesli do posuzování odpovídající profesionální vhled. Celkový výsledek hodnocení byl pro nás velice příznivý. Mezinárodní panel kladně hodnotil mimo jiné množství studentských mobilit, úroveň aplikovaného výzkumu nebo systém evaluace a podpory výzkumu. Na druhou stranu nám vytýkal fragmentaci smluvního výzkumu. To ovšem není problém jenom naší univerzity. Diskuse o fragmentaci smluvního výzkumu slýcháme i od jiných výzkumných partnerů.

Měl by se podle Vás systém hodnocení nějak zásadně změnit?

Kompletní běh hodnocení ve všech pěti modulech proběhl teprve minulý rok, a proto je na definitivní hodnocení a případné změny velmi brzo. Domnívám se, že celý systém staví dominantně na výsledcích dosažených v modulu 2 a ostatní moduly, včetně mezinárodního hodnocení, nejsou dostatečně zohledněny. Navíc hodnocení v modulu 2 je značně ovlivňováno i hodnocením publikací v oborově naprosto minoritních fordech.

Nedávno se dokončily strategické plány univerzit na období 2021+. Jaké jsou ty vaše?

Vytyčili jsme několik základních směrů, kterými se chceme ubírat. Pochopitelně jsou tyto priority nastavené v souladu se strategickým záměrem MŠMT. Za prvé jsme ve spolupráci s fakultami definovali výzkumné směry, které jsou pro univerzitu jako celek důležité. K nim přihlížíme i při interním hodnocení projektů. Další prioritou je posílení mezinárodního rozměru naší tvůrčí činnosti, zejména spoluprací se zahraničími partnery. A poslední prioritou v nadcházejícím období je zapracovat na strategii péče o lidské zdroje. Ukazuje se, že národní ale i mezinárodní grantové agentury budou dříve nebo později při udělování projektů přihlížet k funkčnímu HR Award.

Zmínil jste mezinárodní rozměr. Budete cílit na to, aby u vás nadějní studenti z jiných zemí zakotvili?

V současné době máme významné spolupráce s řadou veterinárních univerzit po celém světě. Máme poměrně silný anglický studijní program s množstvím velice dobrých a motivovaných studentů, především z Izraele a Skandinávie. Ale chtěli bychom, aby u nás častěji zůstávali na PhD studium, nebo dokonce jako postdokové. To by posunulo internacionalizaci univerzity na další, vyšší stupeň. Mimochodem i proto je pro nás HR Award prioritou, protože nám mimo jiné pomůže zajistit, aby se u nás tito lidé cítili dobře.

Nicméně, výzkumnou spolupráci se zahraničními univerzitami máte čilou už nyní. Mohl byste jmenovat některé významné spolupráce?

V klinickém zaměření máme čilou spolupráci s prestižní univerzitou v Purdue, USA. Naši akademici tam jezdí přednášet a máme i mnoho oboustranných studentských výměnných pobytů. V Evropě často spolupracujeme i ve výzkumné oblasti s veterinární univerzitou ve Vídni. Ale aktivních spoluprací je pochopitelně hodně.

Jedním z vašich strategických plánů je rozvíjet excelentní výzkum. Jakou máte představu?

V současné době jsme zapojení do projektu CEITEC. Nicméně bychom chtěli vybudovat i vlastní „výzkumný veterinární ústav“. Absolventi doktorského studia by zde mohli zůstat v podobě „postdoků“, ale tato univerzitní součást by byla pochopitelně otevřená i pro uchazeče z jiných univerzit. Zároveň tím cílíme i na podporu doktorských studijních programů v jejich výzkumném zaměření. Chceme vytvořit kvalitní zázemí, které by nám pomohlo udržet si nadějné studenty a možná přilákat i ty ze zahraničí.

Co považujete v nadcházejícím období za nejdůležitější z pohledu prorektora pro vědu a výzkum a zahraniční vztahy?

Chceme se soustředit na posílení excelentního výzkumu univerzity. Věřím, že podobný cíl deklaruje i většina ostatních univerzit, ale my jsme si pro to vytvořili jeden poměrně zajímavý nástroj. V roce 2018 jsme založili Interní tvůrčí agenturu. Agentura vypisuje grantovou soutěž a je financována z prostředků na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumu. Naším cílem je, aby se tak rozvíjela nová výzkumná témata. Umožníme výzkumníkům shromáždit prvotní data, a ta jim pak usnadní aplikování v národních nebo i mezinárodních grantových agenturách. Letos se jedná o třetí ročník této soutěže a už nyní pozorujeme větší aktivitu při podávání projektů v národních agenturách. Jenom v letošním roce jsme měli možná až trojnásobný nárůst počtu podaných projektů do soutěže GA ČR. Nevím, jestli se opravdu jedná o důsledek vzniku tvůrčí agentury, ale časová souvislost je poměrně nápadná.

Jak se vám daří plnit třetí roli univerzity, například spolupráci s aplikační sférou či transfer technologií?

Plnění třetí role především v podobě veterinárního klinického servisu je pro nás naprosto zásadní. Ale jsme aktivní i při navazování spolupráce s celou řadou soukromých podniků, zmínil bych třeba spolupráci s Biovetou Ivanovice na Hané. Je pro nás častým partnerem v různých grantových přihláškách, projektech a ve smluvním výzkumu. A máme čilou spolupráci i s celou řadou zemědělských podniků. Nicméně transfer znalostí a technologií ve veterinární oblasti není úplně jednoduchá záležitost.

Máte nějakou strategii, jak zvýšit zájem o transfer?

Chceme motivovat naše výzkumníky, aby se snažili komercializovat výsledky jejich výzkumu. Ale to předpokládá podnikatelského ducha vedeného již od doby studia. Pro studenty doktorského studia budeme zavádět novou disciplínu s tematikou komercializace výsledků, duševního vlastnictví a aplikovaného výzkumu. Výrazněji se chceme propagovat na portálu Mapavin, aby o nás potenciální průmysloví partneři věděli.

Jako univerzita zaměřená na péči o zvířecí pacienty máte ale jistě mnoho úspěchů v transferu znalostí a v komunikaci s širší veřejností. Je to tak?

Máme bohaté aktivity v poskytování odborných veterinárních služeb, ale také například v poradenství v problematice hygieny potravin nebo welfare zvířat. Tyto aktivity dělají dobré jméno univerzitě a výrazně tím ovlivňují, jak nás odborná nebo i laická veřejnost vnímá. Také univerzita třetího věku je velmi populární. Máme několik nezávislých kurzů v oblasti veterinární medicíny nebo hygieny potravin. Poskytujeme také kurzy pro myslivce, policisty nebo další zájemce v různých aspektech jejich práce, která souvisí se zvířaty.

Kromě práce prorektora jste i vědec, který zkoumá infekční choroby a zabývá se virologií. Na který Váš objev nebo spolupráci jste nejvíce pyšný?

Moc se mi líbil výzkum anellovirů. Je to zvláštní skupina virů, které známe téměř u všech živočichů, ale nevyvolávají zřejmě žádné onemocnění. Ale nejspíš nějakým způsobem hrají roli například při modulování odpovědí imunitního systému, proto jsou pro své hostitele evolučně důležití. Já jsem se zabýval těmito viry u prasat, popsal dokonce jeden nový u koček, a proto mě oslovili kolegové z Mezinárodní komise pro taxonomii virů (ICTV), abych sestavil a posléze několik let vedl pracovní skupinu pro taxonomii Anellovirů.

Zajímavá byla i práce na rozklíčování přesné identity kmenů viru vztekliny používaných v některých veterinárních vakcínách. Bavilo mě, že se nejednalo o práci do šuplíku, ale bezprostředně užitečnou práci, kterou posléze využili výrobci vakcín.

Dostanete se někdy poslední dobou do laboratoře?

Je pravda, že poslední dva či tři roky dělám spíše úřednickou práci. Nechci ale úplně hodit za hlavu svoji výzkumnou kariéru, a proto jsem si dal předsevzetí, že si musím práci přeorganizovat tak, abych nešidil, ani jedno ani druhé.

Děkujeme za rozhovor!

 

Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová.


Vladimír Celer, mikrobiolog, virolog se zaměřením na retroviry, anelloviry nebo herpesviry zvířat. Působil na virologických pracovištích Univerzity Bern, Cambridge nebo Maison Alfort. Od roku 2010 byl proděkanem Fakulty veterinárního lékařství a od roku 2018 je prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy Veterinární univerzity.