S příchodem roku 2000 lze hovořit o významné dekádě velkých změn pro českou vědu majících vliv také na formování infrastruktury transferu znalostí, zejména v systému podpory, podmínek a hodnocení výzkumu, vývoje a inovací. BIC ČVUT v Praze připravil v letech 2001 až 2005 k realizaci jako první v republice projekt vědeckotechnického parku v areálu univerzitního kampusu po vzoru parku IDEON, univerzity ve švédském Lundu s investorským přispěním firmy IKANO. Byť nebyl nakonec v plné verzi realizován, jednalo se o významný tuzemský počin směrem k západnímu modelu spolupráce akademické a průmyslové sféry při přenášení výsledků do praxe, který předběhl svou dobu a v daném formátu nebyl dosud realizován nikde v České republice.

Zatímco na většině výzkumných organizací byl v těchto letech technologický a znalostní transfer v počátcích, výjimkou se staly tři moravské univerzity. Na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2000, na Vysokém učení technickém v Brně v roce 2002 a na Masarykově univerzitě v roce 2005 vznikla po vzoru zahraničních první univerzitní centra transferu technologií (CTT), jak je známe dnes.

V roce 2003 vzniklo v Brně také Jihomoravské inovační centrum (JIC), významný regionální hráč v oblasti podpory vzniku technologických start-upů a důležitý člen transferového ekosystému v Česku. V případě JIC lze poprvé hovořit o úspěšné a fungující spolupráci města, kraje a několika vysokých škol. JIC se stal vzorem pro tvorbu nových a globálně úspěšných start-upů jako např. společnost KIWI a patří v tomto ohledu k nejúspěšnějším v Evropě.

Z pohledu státu byly v daném období důležité dvě události. V roce 2002 byl přijat nový zákon o podpoře výzkumu a vývoje č.130/2002 Sb., jež poprvé od roku 1992 podrobně specifikoval podmínky a pojmy VaV včetně aplikovaného výzkumu. A v roce 2004 spatřila svět první metodika hodnocení výzkumu, zatím bez výraznějšího vlivu na tehdejší transfer.

Významnější vliv na rozvoj infrastruktury a zázemí technologického a znalostního transferu v Česku měly roky 2005 až 2010. V tomto období vznikla další tři centra transferu technologií a znalostí, a to při Univerzitě Karlově (2007), na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně (2008) a v roce 2007 vzniká při Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR pracoviště transferu ve formě dceřiné společnosti IOCB TTO, která mění v roce 2017 svůj název na IOCB TECH. Jde o první vlastní pracoviště transferu technologií v prostředí Akademie věd ČR. AV ČR neměla až do roku 2016 vlastní centrální CTT. V té době fungovala a určitou část agendy spojenou s přenosem výsledků do praxe poskytovala vlastní patentová kancelář, s dlouhou tradicí sahající do 50. let 20.stol. řešící mj. i licenční smlouvy.

Centrum pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy nabízelo přitom patrně jako první v ČR od svého vzniku vlastní vzdělávací program pro inovační podnikání a později i transfer technologií. Se vznikem CPPT a vzdělávacího programu je také silně spojeno jméno další výrazné osobnosti transferu u nás, a to Ivana Dvořáka, nyní ředitele společnosti ILA a spoluzakladatele spolku Transfera.cz (dále). Tato první větší vlna vzniku center byla možná s dotační podporou první výzvy Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), která již částečně pamatovala i na aktivity v oblasti transferu znalostí a technologií.

S první velkou vlnou transferových center v Česku v roce 2008 vzniká díky osobnostem jako byli Ivan Dobiáš z Inženýrské akademie ČR a Jan Vrbka z CTT VUT také spolek, který tato centra dodnes sdružuje – AKTOP („Asociation of Knowledge Transfer Organizations and Professionals (AKTOP), dnes pod názvem TRANSFERA. CZ. Prvotním cílem spolku bylo sdružovat aktéry v oblasti transferu technologií včetně firem, výzkumných institucí a fyzický osob.

Podstatným milníkem je v této době také národní projekt "Efektivní transfer znalostí a poznatků z výzkumu a vývoje do praxe a jejich ná-sledné využití (EF-TRANS)“ financovaný ze Strukturálních fondů EU (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost) v období let 2009 až 2012 a realizovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, který vznikajícím transferovým centrům a jejich novým zaměstnancům umožnil sdílet zkušenosti a získat cenné know-how ze strany zahraničních profesionálů.

Závěr této dekády byl rovněž ve znamení bouřlivé proměny systému podpory VaV, která se odrazila v návrhu nové Reformy systému VaV v roce 2008, v úpravě zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, dále ve změně metodiky hodnocení včetně vytvoření informačního systému evidence výsledků a bodového systému RIV, ale i v šíři nových dotačních programů a zpřehlednění poskytovatelů dotací v období po roce 2010.

2010 – 2020 rozmach technologického transferu

Pokud byla předchozí dekáda ve znamení opatrných pokusů o vážnější podporu transferu iniciovaných spíše zespoda, pak následující desetiletí lze označit jako boom a příslib lepších časů technologického transferu, kdy je cítit intenzivní snahu o podporu ze strany státu a různých poskytovatelů, ať už na projekty ověření konceptu výsledků (proof of concept) a jejich přiblížení praxi, tak i na podporu provozu samotných CTT.

Asi nejvýraznějším příkladem je vznik Technologické agentury v roce 2010 jakožto nového poskytovatele dotací na čistě aplikovaný výzkum a vývoj a později i přenos výsledků do praxe.

Díky dotačním programům vzniká většina nových akademických a univerzitních pracovišť transferu technologií a znalostí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace podporuje jak vznik center transferu technologií (2010), tak preseed aktivity (2012, 2013).

Díky existenci těchto programů vznikla v období 2012 až 2015 většina univerzitních a akademických center – osm univerzitních (při České zemědělské univerzitě v Praze, Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava, Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, Univerzitě Pardubice, Západočeské univerzitě v Plzni, Mendelově univerzitě v Brně, Technické univerzitě v Liberci a Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) a dvě z prostředí Akademie věd ČR (při Fyzikálním ústavu a Biologickém centru).

V roce 2014 vzniká transformací sdružení AKTOP spolek TRANSFERA. CZ. Jedná se o národní platformu hájící zájmy transferové komunity v České republice, která se aktivně podílí na rozvoji sys-ému transferu znalostí a technologií ve spolupráci s orgány státní správy, poskytovateli, Radou pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a dalšími subjekty.

V roce 2015 vzniklo centrální pracoviště transferu technologií při Akademii věd ČR s primárním zaměřením na poradenství pracovníkům AV ČR v oblasti transferu a ochrany duševního vlastnictví, vzdělávání a sdílení znalostí napříč AV ČR. Částečně také nahradilo agendu předchozího útvaru Patentové a licenční služby.

Významnou událostí v historickém vývoji českého transferu je založení dvou dceřiných společností výzkumných organizací určených výhradně pro realizaci technologického a znalostního transferu, označovaných někdy také jako „Special Purpose Vehicle“ (SPV). Na IOCB TECH, který je dceřinou společností Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, navazuje v roce 2018 založení Charles University Innovations Prague (CUIP) – dceřiné společnosti Univerzity Karlovy. V tomto ohledu je vhodné zmínit ještě společnost i&i Prague, založenou v roce 2017 společností IOCB TECH, která se zaměřuje na investiční podporu výzkumných projektů a vznik akademických spin-off společností v oblasti chemie a biochemie. V tomto ohledu se jedná o další milník pro oblast transferu technologií, kdy CTT veřejné výzkumné instituce zřizují vlastní soukromé, dceřiné společnosti zaměřené na business development, zakládání spin-off firem se znalostním i personálním zajištěním pro snazší a rychlejší orientaci na trhu.

Z hlediska strategické národní podpory má význam především Inovační strategie pro roky 2019 – 2030 přijatá vládou ČR, kterou lze toto historického okénko zatím ukončit. Tento vládní dokument přijatý v roce 2019 jasně deklaruje podporu aktivit technologického a znalostního transferu – a to specificky v oblastech start-up a spin-off společností či ochraně duševního vlastnictví. Dá se říci, že je do jisté míry i vyvrcholením desítek let trvajícího úsilí o uznání potřebnosti a významu znalostně-technologického transferu pro ekonomiku státu založenou na inovacích.

Porevolučních 30 let ukazuje, že snahy o systémový a institucionální přístup k transferu znalostí zejména vědeckých a výzkumně-vývojových institucí směrem do praxe, zde v České republice nezačal „včera“ a má již vytvořenu svou vlastní tradici a historii i v této zemi a že bez „pionýrů“ a vizionářů s leckdy možná příliš pokrokovými nápady a vizemi v dané době obtížně přijímané by tento systém nemohl vzniknout a jsou stále potřeba. Já všem, kteří k rozvoji této oblasti přispěli a přispívají, ať již vedoucím, vizionářům i řadovým pracovníkům či jednotlivcům výzkumných, státních i soukromých organizací, tímto článkem děkuji a prosím za pochopení, pokud jsem zde nemohl jmenovat i další osobnosti a instituce. Budu rád, pokud si tuto historii budeme pamatovat, připomínat, studovat jí a inspirovat se jí i do budoucna při dalším formování tohoto někdy přezíraného oboru podpory vědy, ale i systému výzkumu a vývoje jako takového. Je nač být hrdí a nač navazovat.

Autor: Jakub Hruška

První díl Historie transferu se věnoval počátkům transferu v ČR v devadesátých letech minulého století. 

Jakub Hruška

Pracovník centra transferu technologií AV ČR, kde se specializuje na patentové a tržní analýzy. V oblasti podpory výzkumu a vývoje se pohybuje 20 let, kdy působil například v Podnikatelském a inovačním centru Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí, na Hospodářské komoře ČR a 5 let v Inovacentru Českého vysokého učení technického v Praze.. Vystudoval Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava. Historií transferu se zabývá ve volném čase.