Česká společnost JIHLAVAN, a.s., začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru – komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let, a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.
Aktuátor je zařízení, kterým se v letadlech ovládají mechanické prvky na křídlech a ocasních plochách. K převodu rotačního pohybu elektromotoru na přímočarý se zde používá šnekové soukolí, silně namáhaná součástka, kterou je třeba přibližně v polovině života letadla zcela vyměnit.
To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného Ministerstvem průmyslu a obchodu. Ve spolupráci se společností JIHLAVAN, a.s. vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.
Povlak za stovky korun ušetří stovky tisíc
Povlak, který je dvacetkrát tenčí než lidský vlas, vyjde jen na stovky korun, prodlouží však životnost celého aktuátoru minimálně na 30 let a 40 000 letových hodin, což znamená, že ho nebude nutné měnit za celou dobu provozu letadla. Aktuátorů je přitom v běžném letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 tisícům korun za kus, a to samozřejmě bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tedy představuje ohromnou úsporu.
Nový český materiál míří do oblak
Aktuátory z Jihlavanu s povlakem vyvinutým na ČVUT se chystají k nasazení kromě letounů Airbus A320 také v nových českých bitevnících Aero L -39NG a L410 NG a postupně i v dalších typech letadel. Na základě výborných výsledků obě organizace plánují, že budou pokračovat ve spolupráci na vývoji nových speciálních funkčních povlaků, které v blízké době nahradí standardní chromování zatěžující životní prostředí karcinogenními látkami.
Zdroj: České vysoké učení technické v Praze
