Hlavním cílem projektu Model péče o seniory v pobytových zařízeních v konceptu třístupňového bydlení bylo identifikovat moderní trendy péče a příklady dobré praxe v péči o seniory v pobytových zařízeních a využít je k vytvoření modelu péče v konceptu třístupňového bydlení pro seniory s důrazem na propojení s komunitou a s ohledem na mezigenerační solidaritu.
Jedním z výsledků projektu je právě vytvoření modelu třístupňového bydlení, který zohledňuje všechny zásadní principy a příklady dobré praxe a v jehož středu je seniorka/senior a její či jeho potřeby, respektive míra jeho soběstačnosti. „Projekt vznikl díky zájmu z oblasti samosprávy. Naším prvním aplikačním garantem bylo město Třeboň. Tehdejší vedení vlastě oslovilo fakultu, že by něco takového rádi měli a podíleli se na tom. Na základě toho vznikla žádost do TA ČR,“ říká hlavní řešitelka projektu Adéla Mojžíšová.
Adéla Mojžíšová
Aplikační garant by měl mít konzistentní vizi
Na pozici aplikačního garanta, kterým bylo nejprve pouze město Třeboň, ale došlo během řešení projektu ke změně, což projekt zkomplikovalo. V Třeboni se totiž na základě výsledků komunálních voleb proměnilo vedení města. Nová samospráva pak radikálně změnila představu o projektu, takže řešitelský tým musel najít dalšího aplikačního garanta, kterým se nakonec stalo město Tábor. „Toto byla opravdu složitá situace. Vyústila v to, že jsme měli dva aplikační garanty s tím, že aktuálně je jím už pouze město Tábor. Spolupráce s tímto městem je na všech úrovních výborná, je vidět, že do toho šli lidé, kteří mají na dané věci opravdu zájem,“ vysvětluje Adéla Mojžíšová a dodává, že „je důležité pro svůj projekt získat takového aplikačního garanta, který má nějakou vizi. Ta celková vize je opravdu důležitá. Ideální je, když se jí pak všichni drží.“
Vedoucí týmu si celkově velmi chválí projekty, jejichž součástí je i aplikační garant. „Musím říct, že jako sociální pracovnice hodnotím velmi kladně projekty, které mají také aplikační součást. Tak by totiž podle mě projekty, s výjimkou základního výzkumu, měly fungovat. Velmi si cením toho, že aplikační garant do spolupráce jde i přes to, že od agentury nedostává žádnou podporu.“
Příležitost i pro další města
Výsledky projektu jsou aktuálně aplikovány ve městě Tábor, mohou je ale využít i další města. „Ve spolupráci s Kanceláří transferu technologií máme naplánované, že bychom postupně výsledky prezentovali dalším městům, která mají zájem. Univerzita tedy vše předjedná a my pak předstoupíme s konkrétní prezentací. To je naplánováno na přelom roku. Všechny výstupy jsou veřejné na webu univerzity i fakulty, takže si je potenciální zájemce může dohledat. Samozřejmě ale ta aktivita jde směrem od nás, není to tak, že bychom čekali, až si nás někdo najde sám, určitě jsme v tomto aktivní my,“ prozrazuje další plání vedoucí projektu.
Kancelář transferu nám pomáhá i s právními aspekty a marketingem
Právě transfer znalostí je aktuálně velmi diskutovaným tématem. Řada vysokých škol a ostatních výzkumných organizací má již zřízené speciální oddělení, které se transferem zabývá. Jihočeská univerzita v tomto směru není výjimkou a má pro tyto účely zřízenou Kancelář transferu. Jak funguje spolupráce s takovou kanceláři z pohledu vědkyně? Věděla, že něco takového na univerzitě je? „O kanceláři jsem věděla, poprvé jsme s nimi spolupracovali na přeshraničním projektu, kdy jsme prezentovali typy péče o seniory. To byla první spolupráce před lety. Poté vznikla kancelář, se kterou jsme při řešení projektu celou dobu spolupracovali. Jejich podpora byla vždy transparentní, efektivní,“ odpovídá hlavní řešitelka projektu a dále si chválí také podporu v oblasti práva a marketingu, kterou kancelář poskytuje. „Šlo také o otázky smluv mezi garanty a univerzitou, takže i v tomto nám moc pomohli. Naše spolupráce je dlouhodobá a nemám o její kvalitě žádné pochybnosti. Je to dobrá věc. To, co chybí a moc to neumíme, je dokázat naše výstupy prodat. Tím, že kancelář spolupracuje s marketingovým oddělením univerzity, jsou v jedné budově, tak je skvělé, že přijdete na schůzku a dostanete podporu i v této oblasti,“ doplňuje Adéla Mojžíšová.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Kvůli koronaviru nebylo možné realizovat všechny výstupy
Asi nikoho nepřekvapí, že se na řešení projektu podepsala stále trvající pandemie koronaviru. Kvůli jejím dopadům bylo nutné několikrát odložit mezinárodní konferenci, k některým výstupům projektu dokonce nemohlo dojít vůbec. „Pandemie nám samozřejmě do projektu zasáhla. Nejnáročnější byl loňský rok. Měli jsme v plánu mezinárodní konferenci, kterou jsme třikrát přesouvali. Nakonec se uskutečnila až o rok později. Během čtrnácti dnů jsme museli konferenci přesunout do online prostředí,“ vysvětluje Mojžíšová. Pandemie také neumožnila realizaci workshopů, které byly zaměřeny na cílovou skupinu, tedy k seniorům. To celý projekt také zkomplikovalo. „TA ČR je velmi otevřená změnám, ale trvá na výstupech. Toto samozřejmě chápu, avšak nebylo to vůbec snadné. Konference se nám nakonec povedla, ale nepodařily se nám workshopy, které jsme měli uskutečnit. Mělo jít i o workshopy směrem k seniorské populaci, aby se mohli seznámit s možnostmi, které jsme zpracovali v rámci projektu. To se nepodařilo, což nás moc mrzí, protože komunikace s veřejností, jakožto potenciálním uživatelem našich výstupů je moc důležitá. TA ČR se nám snažil vyjít vstříc, ale vše je třeba dělat změnovou žádostí, což vám trochu bere čas. Je s tím hodně administrativy,“ uzavírá Adéla Mojžíšová.
Autor: Vědavýzkum.cz (SA)
Foto: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
