Než se dostaneme k systémům v Evropě, je nutné zmínit ještě dva státy, které jsou významnými globálními hráči na poli úspěšných transferů znalostí a technologií do praxe. Jedná se o Spojené státy americké (dále jen USA) a Izrael. Oba státy spojuje otevřenost místních obyvatel k podnikatelským záměrům. Lze zde pozorovat významně větší podporu než v zemích střední a východní Evropy. Svou roli na tomto odlišném smýšlení nepochybně hraje socialistická historie ČR. Obdobným překážkám totiž čelí i další země Visegrádské čtyřky. Jak od USA, tak od Izraele se dá čerpat množství zkušeností, avšak jejich přenositelnost do prostředí ČR je značně ztížena, a to ze dvou významných důvodů. Prvním důvodem je již zmíněné myšlenkové nastavení – často lze pozorovat tzv. „presumpci viny“, tedy, že každý, komu se daří, nebo se snaží o nějaké inovativní kroky, je automaticky podezřelý z nekalých úmyslů. Druhým důvodem je legislativní prostředí, které stojí na odlišných právních systémech s odlišnými kořeny práva. Proto je dobré se při hledání dobré praxe poohlížet spíše v evropském prostředí, kde tyto zmíněné odlišnosti nejsou tak markantní.
V evropském kontextu lze pozorovat všechny typy nastavení, které zmiňuje předchozí článek – tedy transfer jako integrální součást vysokých škol, tak externí subjekty či sdílená pracoviště. Díky delší historii však existují i příklady, jak se tato komercializační centra mohou dále vyvíjet. Například Imperial College založila svůj externí subjekt pro komercializační aktivity již před dvaceti lety. Tento subjekt nyní operuje na akciovém trhu, univerzita zde již vlastní jen minoritní podíl, ale stále velmi dobře profituje. Vracejí se tak nyní zpět na začátek a zvažují založení dalšího obdobného subjektu, který by byl budovaný opět od nuly. Fantastické příběhy jejich úspěšných projektů spolu s vysvětlením dopadu lze nalézt na jejich webových stránkách.
Kromě postavení komercializačního subjektu vůči své instituci je také možné nalézt tematicky orientované subjekty. Zpravidla se jedná o užší zaměření, např. na biotechnologie, life-sciences, IT či strojírenství. Případová studie koncentrace biotechnologických institucí, které vznikly v Turku, to jen dokazuje. Z pilotního projektu zde během několika let vzniklo více jak 60 společností orientujících se na biotechnologický průmysl a celá řada z nich se formuje do spolupracujících sítí. Oxfordská Univerzita pro změnu operuje s dvěma komercializačními subjekty – jeden je zaměřený přímo na transfer, druhý subjekt se orientuje na konzultační činnosti pro externí subjekty. Ve Švýcarsku nalezneme Unitectru Zurych, jež je zástupcem sdíleného subjektu. Obdobné subjekty, často spravované jako klastry, je možné vidět také v Německu, uvnitř spolkových zemí. Tyto sdílené subjekty bývají nejčastěji regionálně orientované.
V neposlední řadě je potřeba zmínit, že se v evropském prostředí pohybuje celá řada subjektů na „volné noze“. Tedy subjektů, které se do značné míry chovají jako centra pro přenos poznatků a technologií, avšak nepodléhají žádné mateřské instituci. Jedná se o jistou formu konzultačních společností. Objíždějí odborné konference a veletrhy, skautují nové technologie na vysokých školách a následně nabízejí realizaci komercializačního procesu výměnou za podíl v budoucí spin-off společnosti či za procenta z prodeje při převodu práv duševního vlastnictví na nového vlastníka, tedy při prodeji. Stejně jako v jakémkoli jiném oboru i zde je potřeba pečlivě vybírat a zvažovat přidanou hodnotu takovéhoto aktéra v procesu komercializace. Často tvoří chybějící článek řetězu, bez kterého by se transfer nepovedl. Mohou však být i zbytečnou přítěží, komplikací a finanční zátěží celé aktivity. Dobré reference a obezřetnost však tato rizika minimalizují.
Autor: Otomar Sláma
Článek je výňatkem z příspěvku Otomara Slámy na konferenci Veřejná politika v oblasti výzkumu a vývoje 2018.
Celý text je k dispozici v konferenčním sborníku, který si můžete stáhnout zde.
Otomar Sláma vystudoval mezinárodní vztahy a evropská studia. O začátcích podnikání a tvoření business plánů několik let přednáší nejen pro Univerzitu Karlovu. Zkušenosti čerpal i v soukromém sektoru kde založil a vedl obchodní společnosti. Od roku 2014 působil v Centru pro přenos poznatku a technologií Univerzity Karlovy (CPPT), v letech 2016 – 2018 jako zástupce ředitelky CPPT, který měl na starost business development management a fundraising. Byl také předseda hodnotící komise pro projekty ve fázi Proof-of-Concept a člen kontrolní komise univerzitních spolků. V srpnu 2018 se stal ředitelem nově založené společnosti Charles University Innovations Prague s.r.o., kterou 100% vlastní Univerzita Karlova.
