Nadace Neuron letos podpoří milionem korun expedici archeoložky Lenky Varadzinové, která bude v keňské Olkeně zkoumat tisíce let staré korálky ze pštrosích vajec. Pokusí se tak najít odpověď na otázku, zda našim předkům pomáhaly přežít klimatické krize rozsáhlé sociální sítě a spolupráce.
Lenka Varadzinová z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy k expedici za šperky v keňské Olkeně říká: „Produkce šperků ze skořápek pštrosích vajec začala před nejméně 50 tisíci lety. Keňská Olkena uchovává pozůstatky masové a prostorově nebývale rozsáhlé produkce šperků z pštrosích vajec, nejstarší svého druhu v Africe.“ Lenka Varadzinová získala výhradní přístup k výzkumu unikátní lokality. Tamní šperky mohou být 12 až 13 tisíc let staré.
Mezinárodní tým propojí české vědce s odborníky z National Museums of Kenya a University of Oxford a spojí archeologii s geologií, archeozoologií, geoinformatikou a dalšími obory.
Výzkum pracuje s hypotézou, že šperky patrně nesloužily jen jako ozdoba. Jejich výroba, darování a směna mohly podle Varadzinové pomáhat vytvářet vztahy mezi lidmi a propojovat i geograficky vzdálené skupiny. Takové sítě pak mohly v době nedostatku usnadňovat vzájemnou pomoc a sdílení zdrojů.
Konflikt, nebo spolupráce? Jak naši předci čelili klimatické krizi
Masová produkce šperků navíc mohla souviset s tehdejší klimatickou krizí. „Zahájení masové produkce šperků v Olkeně právě v této době mohlo souviset se snahou místní komunity překonat mimořádnou krizi zdrojů pomocí větších investic do záchranných sítí a aliancí, k jejichž budování a udržování sloužily právě ozdoby z pštrosích vajec.“
Olkena byla využívána během mladšího dryasu, období výrazné klimatické změny a nedostatku zdrojů po ústupu poslední doby ledové. Z jiných částí Afriky známe z podobných období doklady organizovaného násilí a masového zabíjení. Olkena ale může ukázat jinou reakci na nedostatek: posilování vztahů, vzájemnou pomoc a spolupráci. Právě tuto souvislost chce nový výzkum prověřit.
Otázka stará 13 tisíc let tak působí překvapivě současně: Když zdrojů ubývá, začnou lidé soupeřit, nebo hledají nové způsoby spolupráce?
„Poznání širšího kontextu výroby korálků na této výjimečné lokalitě obohatí dosavadní poznatky o vytváření a udržování sociálních sítí v době environmentálních krizí a zároveň vůbec poprvé osvětlí způsob života a strategie lidských komunit během období, z něhož se ve východní Africe zachovalo jen minimum archeologických stop,“ říká Varadzinová.
Nálezy z Olkeny jsou mimořádné také svým rozsahem. Podle dosavadního výzkumu ukazují na komplexní a organizovanou masovou produkci, která nemá obdobu ani v etnograficky popsaných komunitách. Expedice chce zjistit, kdo korálky vyráběl, jak byla produkce organizována a zda jejich mimořádné množství skutečně souviselo s vytvářením rozsáhlejších sociálních vazeb.
Význam dosavadního výzkumu dokládá také aktuální studie týmu publikovaná v časopise Nature Communications.
K výzkumu vedla i chyba ve starších nálezech
Olkena není nově objevená lokalita. Poprvé byla odkryta v roce 1999 a částečný výzkum zde probíhal do roku 2007. Zásadní stopu ale přineslo až pozdější studium zdejších nálezů.
Lenka Varadzinová při práci s materiálem uloženým v Národním muzeu Keni v Nairobi identifikovala výrobní postupy, které ukazovaly na masový charakter produkce, jehož si předchozí výzkum nevšiml. Narazila však na problém: starší nálezy byly v muzeu promíchány, a nelze proto zpětně rekonstruovat, kde přesně jednotlivé předměty ležely a jak byla výroba na lokalitě prostorově organizována.
Odpověď tak může přinést jedině návrat přímo do Olkeny a nový archeologický výzkum.
Expedice má navíc i časový rozměr. Lokalita postupně degraduje vlivem eroze a pohybu stád místních Masajů a část archeologického záznamu tak může nenávratně zmizet.
Od Tibetu a Guatemaly k nové expedici do Keni
Program Expedice Neuron podporuje odvážné vědecké výpravy českých vědců do terénu. Nadace dosud podpořila 14 expedic v celkové hodnotě 6,8 milionu korun.
V roce 2025 nadace podpořila dvě expedice. První byla expedice Jana Kropáčka z Univerzity Karlovy, která po více než 70 letech následovala cestu československých filmařů Vladimíra Síse a Josefa Vaniše Tibetem a dokumentovala proměnu míst, která zachytili v roce 1954. Vznikla tak de facto časosběrná kronika proměny země pod nadvládou Číny.
Druhá expedice pod vedením Michaela Mikáta z Univerzity Karlovy zkoumala kutilky v guatemalských pralesech a hledala odpovědi na otázky, jak fungují hmyzí společnosti a jak se vyvíjelo sociální chování, včetně jejich ega. Oba týmy představily výsledky své práce na tradičním zahradním setkání Nadace Neuron.
„Neuron dlouhodobě podporuje výjimečné expedice, aby mohly provádět terénní výzkum prakticky kdekoliv na světě. Archeologům držíme pěsti, protože mají obrovský potenciál přepsat historii tak, jak ji známe z učebnic,“ říká ředitelka Nadace Neuron Monika Řasa Vondráková.
Foto: Nadace Neuron
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
