Změna financování médií veřejné služby je podle zahraničních zkušeností riziková

Analýza, na níž se podíleli odbornice a odborníci z Univerzity Palackého, Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity,  vychází z aktuální komparace třinácti evropských zemí na základě strukturovaných konzultací s národními expertkami a experty na jednotlivé mediální systémy. 

Studie ukazuje, že případná reforma financování médií veřejné služby by měla být založena na jasně identifikovaných nedostatcích stávajícího systému, komplexním posouzení dopadů a realistickém zhodnocení přenositelnosti zahraničních modelů. „Jakákoliv změna by měla být výsledkem dlouhodobé a inkluzivní diskuze, zahrnující vládu, opozici, dotčená média veřejné služby i odbornou veřejnost, a směřovat k co nejširšímu konsenzu,” vysvětluje Marína Urbániková.

Současný poplatkový model, nově doplněný o automatickou valorizaci navázanou na míru inflace, podle analýzy naplňuje požadavky na stabilitu, předvídatelnost a přiměřenost financování i na ochranu redakční nezávislosti, které stanovuje Evropský akt o svobodě médií (EMFA). 

Změna není nezbytná

Argument o nutnosti změnit český poplatkový model kvůli jeho údajné nespravedlnosti navíc podle studie není přesvědčivý. „Žádná z alternativ není založena na tom, zda a jak lidé média veřejné služby skutečně využívají – ve všech případech by povinnost přispívat stejně dopadala na velkou část společnosti,“ říká Alice Němcová Tejkalová z Univerzity Karlovy. Přechod na financování ze státního rozpočtu by navíc nutně neodstranil ani nespravedlnost z hlediska výše platby, protože ta závisí na konstrukci daňového systému. Zatímco v progresivních systémech (např. v Norsku či Dánsku) je tento model spravedlivější než plošný poplatek, v českém kontextu je třeba zohlednit relativně vysoké zdanění nízkopříjmových zaměstnanců.

Z analytické studie tak vyplývá, že změna stávajícího modelu není nezbytná a přinášela by více rizik. „S ohledem na aktuální politickou diskuzi však přesto studie představuje tři možné alternativy jako analytické scénáře,” objasňuje Klára Smejkal z Masarykovy univerzity. Jsou jimi: (1) plošný poplatek na domácnost, (2) samostatná daň a (3) financování ze státního rozpočtu s posílením ústavních pojistek, aby jeho změna vyžadovala širší parlamentní konsenzus místo pouhé většiny ve sněmovně. Tyto scénáře zároveň ukazují, že navrhnout a implementovat funkční náhradu poplatkového modelu bez vzniku nových významných rizik je institucionálně i politicky náročné.

Situace v Evropě

V Evropě lze rozlišit dva hlavní modely financování médií veřejné služby: přímé financování veřejností a financování ze státního rozpočtu. Oba hlavní modely jsou v Evropě přibližně stejně rozšířené a ve většině zemí je doplňují příjmy z reklamy a dalších komerčních aktivit, které však mají pouze vedlejší význam.

Pro hodnocení jednotlivých modelů lze použít osm analytických kritérií vycházejících ze zákonného rámce, zejména z EMFA, z mezinárodních doporučení k fungování médií veřejné služby a z odborné literatury: (1) nezávislost na politické moci; (2) adekvátnost a udržitelnost financování; (3) předvídatelnost; (4) spravedlnost (z hlediska vymezení okruhu plátců i výše příspěvku); (5) transparentnost; (6) odpovědnost a vztah k veřejnosti; (7) administrativní náročnost a náklady na správu systému; a (8) kompatibilita s digitálním mediálním prostředím. 

Komparativní analýza ukazuje, že jednotlivé modely financování a jejich varianty se z hlediska většiny kritérií významně liší.

Přímé financování od občanů:

• Dosahuje lepších výsledků v oblasti politické nezávislosti, adekvátnosti a předvídatelnosti financování (např. Německo, Velká Británie, Portugalsko), a to i díky vyšší transparentnosti a přímé vazbě mezi veřejností a financovanou institucí.
• Stabilitu tohoto modelu lze dále posílit nástroji, jako je automatická valorizace výše poplatku (Česko), stanovení výše poplatku nezávislým orgánem (Německo) nebo víceletý finanční rámec (Velká Británie).
• Jeho slabinami zůstávají vyšší administrativní náročnost a nižší míra sociální redistribuce.

Financování ze státního rozpočtu:

• Vykazuje v řadě dimenzí vyšší míru rizika a méně příznivé výsledky, zejména pokud jde o politickou nezávislost, transparentnost, adekvátnost a předvídatelnost financování i odpovědnost vůči veřejnosti, mimo jiné proto, že oslabuje přímou vazbu mezi občany a médii veřejné služby.
• Je citlivější na politický kontext a výkyvy politického cyklu, což může negativně ovlivňovat nezávislost, dlouhodobé plánování i přiměřenost financování (viz např. zkušenosti ze Španělska, Francie, Estonska, Slovenska nebo Maďarska). V zemích s vysokou mírou politického konsenzu a stabilní politickou kulturou respektující nezávislost médií veřejné služby může fungovat relativně efektivně (např. Norsko, Dánsko), avšak ani zde není zcela imunní vůči politickým zásahům.
• Jeho výhodou je naopak nižší administrativní náročnost a potenciálně vyšší míra sociální spravedlnosti v případě progresivního daňového systému.

Plánované zrušení části poplatků

Analytická studie navazuje na akci „S poplatky, nebo bez? Expertní panel k možnostem financování médií veřejné služby v ČR“, která na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy proběhla začátkem března 2026. Obě aktivity reagují na aktuální debatu o změně financování médií veřejné služby, kterou současná vláda otevřela ve svém programovém prohlášení.

V něm počítá se zrušením televizních a rozhlasových poplatků, ale konkrétní podoba ani základní obrysy navrhované náhrady dosud nebyly zveřejněny. V průběhu března 2026 pak zástupci vládní koalice oznámili, že ještě před změnou modelu financování připravují poslanecký návrh zákona, který má zrušit povinnost platby televizních a rozhlasových poplatků pro firmy, osoby starší 75 let, nezaopatřené osoby do 26 let a osoby se zdravotním postižením. Podle České televize a Českého rozhlasu by uvedení této změny do praxe znamenalo ztrátu 30 % současných příjmů z poplatků.

V pátek 10. dubna 2026 pak ministr kultury Oto Klempíř po setkání s generálními řediteli ČT a ČRo uvedl, že jeho resort chystá zákon, který zruší poplatky a zavede financování ze státního rozpočtu. Zároveň uvedl, že obě média zůstanou samostatná a nebudou sloučena.

Expertní studie je ke stažení zde.

Zdroj: Univerzita Palackého v Olomouci