Vytisknout tuto stránku

Březnový REGON poradil, jak na granty

5. 3. 2021
Březnový REGON poradil, jak na granty

Ve středu 3. března proběhlo setkání REGON. Jedná se o pravidelný mítink zástupců grantových kanceláří výzkumných organizací. Téma, které se probíralo, byla projektová podpora u nás a v zahraničí. O svých zkušenostech mluvili chemický fyzik Jiří Klimeš, biolog Jan Janouškovec a do další diskuze se zapojil i Pavel Tomančák.

Jiří Klimeš, chemický fyzik z Matematicko-fyzikální fakulty UK, měl zkušenost z University College London (UCL) a z Vídeňské univerzity. Žádal o grant z Marie Skłodowska-Curie Actions a o grant Evropské výzkumné rady (ERC). Klimeš vypíchnul, že na UCL je většina administrativy v oblasti projektů centralizovaná. Na Univerzitě Karlově si přitom každá fakulta obstarává projektovou podporu sama. Výhoda konceptu centralizace je hlavně ve větší pravděpodobnosti, že pracovníci podpory už mají s daným grantem zkušenost, a mohou tak předat podporu efektivněji.

Výzkumníkovi také pomáhají přehledné stránky grantové podpory na UCL. Všechny části podpory tam jsou rozepsané a jsou tam kontakty a pomoc. Vídeňská univerzita má také projektovou podporu centralizovanou na stránkách Research Services and Career Development. „Myslím si, že bychom měli sdružovat lidi, kteří dělají projektovou podporu, abychom neztratili know-how po konci projektu. V Čechách je velká fragmentace pracovišť, která tomuto procesu může bránit,“ říká Klimeš.

Na co narazíte, když žádáte o podporu v ČR

Z pohledu vědce je někdy těžké orientovat se ve specifických požadavcích různých grantů, o které žádá. Protože s granty je často spojeno množství administrativy, bylo by dobré, kdyby oddělení zodpovědné za projektovou podporu kontrolovalo i to, zda je vše v souladu se zadávací dokumentací při žádosti a s grantovou smlouvou při řešení. Například, že peníze určené na specifickou pozici nebo účel nebyly použity jiným způsobem. Zní to jako drobnosti, ale vědci mohou dát zabrat.

Výzkumníci občas neví, na koho se mají obrátit. Hierarchie bývá v Čechách oproti zahraničí komplikovanější. Navíc se občas stává, že se něco řeší na úrovni kateder a něco na fakultách. V zahraničí také existuje jednotný kariérní řád, podle kterého je u každého jasné, jaká je jeho pozice. To mimo jiné usnadňuje žádost o grant a jeho řešení, například platové ohodnocení doktorandů a postdoktorandů bývá dané institucí nebo grantovou agenturou. V ČR tomu tak většinou není a je to nutné řešit individuálně.

Jan Janouškovec, biolog z Mikrobiologického ústavu AV ČR, který má mnoho zahraničních zkušeností z University of British Columbia, San Diego State University, University of College London a z University of Oslo, pak klade důraz na zkušenost ze zahraničí, která je ve vědě nutná, přičemž dva roky podle něj většinou nestačí.

Juniorská peer akademie

Další věc, která juniorního vědce posune dál, je juniorská peer akademie. Jedná se o setkání, kde se mladí vědci z různých oborů nebaví primárně o vědě, ale o svých zkušenostech. Tato forma je mnohem intenzivnější, protože jednostranné informace z přednášek nejsou interaktivní. Zde se naopak jedná o dialog umožňující předání poznatků o vědeckém leadershipu, managementu a pochopitelně i o grantech.

thisisengineering raeng JzdrZzZ50tA unsplash

Mentoring

Je těžké opravovat sami sebe, chybami si někdy musíme projít. Ještě lepší ale je, když máte mentora. Je důležité překonat svoji hrdost a nebát se někdy i negativního feedbacku. A hlavně být proaktivní a snažit se navázat komunikaci s nějakým mentorem. Důležité také je si uvědomit, že i postdoc potřebuje mentora.

„Na UCL vybral ředitel katedry panel lidí, který dělal vnitřní review, než se granty poslaly ven. Mohlo to být třeba několik schopných lidí, kteří s tím daným grantem měli zkušenost. V celé instituci se tak budovala důvěra a spolupráce. Pokud jsou zapojeni i juniorní vědci a jsou v roli těch, kdo čte a hodnotí grant, tak získávají jedinečné zkušenosti,“ zamýšlí se Janouškovec.

Excelence

Podle Janouškovce můžeme excelenci aktivně budovat změnou našeho přístupu, není to něco, co pouze závisí pasivně na talentu, který teď na institucích máme. Mít a přitahovat talent je ale samozřejmě základ úspěchu: „Naprosto zásadní jsou naše hodnoty a je důležité být výjimečný. Většina institucí nemluví o svých hodnotách, když inzerují pracovní pozice. Měli bychom vytvořit mezinárodní prostředí, excelentní instituci a jasné platové ohodnocení, které vtiskne obraz toho, na co klademe důraz. S tím souvisí nutnost mít otevřené soutěže o pozice. Návratové programy nejsou cesta, jak sem přilákat vědce. Cestu k nám si může každý najít sám a není automatické, že každý, kdo vyjede, je automaticky nejlepší v oboru. Není to jenom o tom, že se vrátím na to samé místo, ze kterého jsem vyšel.“

Biolog Pavel Tomančák, nový ředitel konsorcia CEITEC, zdůrazňuje, že aby k mentoringu došlo, musí vzejít od vědců. Nemá být zaveden uměle, ale musí vycházet z kultury instituce a je vždy organizován z vnitřku. Iniciativa by měla vzejít ze strany vědců, protože občas není ani pro juniory jasné, že by mentoring měli chtít.

Myšlenka peer akademie vědců je skvělá. Tomančák byl například zakládajícím členem FlyJEDI, organizace, která dává dohromady juniorní vědce, kteří zkoumají octomilku drosophillu. „V tomto duchu by měli jak juniorní, tak seniorní vědci mít sami chuť se pravidelně setkávat a prezentovat si navzájem svoji vědu, ať už v rámci svých institucí nebo v zmíněných peer akademiích“ doplňuje Tomančák.

Jaká je ideální projektová podpora ze strany vědců?

„Abychom mohli projekt realizovat, potřebujeme mít informace, kdy jsou výzvy a kam žádat. Také je důležité vědět o specifikách výzev. Projektový manager chrání vědce před extrémní administrativní zátěží a hlídá, aby projekt byl v souladu s grantovou smlouvou. Vědec potřebuje také pomoc s vízy, ubytováním a poplatky za zahraniční vědce přicházející díky grantu. Ideálně by projektový manažer měl pomáhat se závěrečnými zprávami a zároveň by komunikoval s celým týmem. A protože jsou často týmy mezinárodní, znalost angličtiny je nezbytná,“ shodují se vědci, kteří na setkání REGON mluvili o svých zkušenostech.

„Tím, že se REGON organizuje, tak to dává oprávnění mluvit do systému a kroků grantových agentur v Čechách. My jsme stakeholdeři,“ uzavírá Janouškovec.

 

REGON (REgional Grant Office Network) je pravidelné setkání zástupců grantových kanceláří výzkumných organizací, které jsou aktivní v zapojování do mezinárodních projektů výzkumu a vývoje. Setkání probíhá každý měsíc za účelem řešení aktuálních otázek s přípravou projektů do mezinárodních grantových schémat. Termíny setkání najdete pravidelně v našem kalendáři.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (ED)


Přečtěte si také náš nedávný rozhovor s Pavlem Tomančákem.