Vytisknout tuto stránku

Chemii si vybrala náhodou. Teď ji studuje na Harvardu

22. 7. 2020
Chemii si vybrala náhodou. Teď ji studuje na Harvardu

Petra Vojáčková nastartovala svou vědeckou kariéru na Masarykově univerzitě, odkud se navzdory různým neúspěšným pokusům probojovala na Harvard. V mládí Petru motivovala její sestra, která vynikala v biologii a účastnila se různých mezinárodních soutěží. Sama se začala hlouběji zajímat o chemii a v současnosti ji studuje na Harvardu. Tam se dostala na doktorské studium po absolvování Přírodovědecké fakulty MU.

Petra Vojackova 1580x790 3537943198

„Baví mě ten proces, kdy se snažím pochopit, proč nějaký experiment nefunguje, a snažím se propojovat jednotlivá experimentální pozorování a poznatky z literatury, a přicházet tak s novými nápady, jak problém vyřešit. Fascinuje mě, když pozoruji typ chemické reaktivity, kterou ještě nikdo jiný předtím nepopsal, a snažím se pochopit, proč a jak se to děje,“ popisuje svůj vztah k této vědě mladá chemička, podle níž je na vědě skvělé i to, že nikdy nebude moct říct, že už všemu rozumí a nic ji nemůže překvapit.

Během studií na MUNI se začala věnovat organické chemii. Ve skupině Erica Jacobsena na Harvardu se aktuálně zabývá hledáním aplikací nových katalyzátorů, tedy látek, které ovlivňují průběh chemických reakcí pro takzvanou stereoselektivní syntézu.

„Mnoho molekul existuje ve dvou zrcadlových podobách, které se mohou lišit například svými biologickými účinky. Protože ale tyto dvě podoby mají stejné fyzikálně-chemické vlastnosti, jejich rozdělení není snadné. My se snažíme vyvinout katalyzátory, které mohou kontrolovat různé chemické reakce, a umožnit tak selektivně připravit vždy jednu z těchto zrcadlových podob.“

Vědecké práci se Petra věnuje od druhého ročníku bakalářského studia na Masarykově univerzitě. Oceňuje právě tu možnost, že se student může sám rozhodnout, zda začne pracovat v laboratoři už od prvního semestru, nebo až v posledním.

„Když jsem si jako studentka vybírala výzkumnou laboratoř, netušila jsem, co výzkum obnáší a jakému tématu bych se chtěla věnovat. Líbilo se mi, jak o chemii mluví Jakub Švenda na seminářích z organické chemie, a tak jsem ho oslovila a dostala se k němu do skupiny, která se věnuje organické syntéze komplexních molekul s potenciální aplikací v biologii či medicíně. On mě taky přivedl na myšlenku přihlásit se k doktorskému studiu na Harvard a pomohl mi se tam dostat.“

Nebyla to však jediná škola ve Spojených státech, kam se Petra hlásila. Zkoušela také Stanford a Columbia University. „Na podání přihlášek jsem se začala připravovat už koncem druhého semestru magisterského studia. Musela jsem absolvovat zkoušku z angličtiny, všeobecný test prověřující verbální, matematické a analytické schopnosti a také odborný test z chemie. K přihlášce na Harvard bylo potřeba přiložit také životopis, motivační dopis, popis vědeckých výsledků a tři doporučující dopisy,“ vyjmenovává.

Přes neúspěchy na Harvard

Přihlášky na doktorát v USA se podávají většinou koncem roku předcházejícímu tomu, kdy chce člověk začít na škole studovat. „V únoru jsem se pak dozvěděla, že jsem nebyla přijata na ani jednu univerzitu. Neměla jsem záložní plán a chtěla jsem dokončit syntézu, na které jsem pracovala v rámci své diplomky, a tak jsem se rozhodla si studium na MUNI o semestr prodloužit,“ vzpomíná studentka. Oslovila také několik výzkumných skupin v Evropě s žádostí o stáž, na kterou by potenciálně mohla navázat doktorským studiem, ale nebyla úspěšná. „Když už jsem hledání doktorské pozice pomalu vzdávala, můj školitel Jakub Švenda mi oznámil, že jeho bývalý vedoucí na Harvardu by mi umožnil pracovat několik měsíců u něj v laboratoři,“ popisuje studentka spletitou cestu k doktorské pozici v zahraničí.

Příležitost pracovat na Harvardu uvítala, protože jí dovolovala si ověřit, zda by jí tato univerzita vyhovovala pro doktorské studium. „Krátce po dokončení diplomového projektu jsem tedy odjela na čtyřměsíční stáž do laboratoře profesora Myerse, kde jsem se věnovala organické syntéze nových sloučenin s antibiotickými účinky. Práce a atmosféra na Harvardu mě nadchla a rozhodla jsem se podat přihlášku do doktorského programu na Harvard znovu. O přijetí ke studiu jsem se dozvěděla v poslední den mé stáže,“ dodává s úsměvem.

Do Česka se pak už jen vrátila obhájit diplomovou práci a dokončit magistra. Pro studium v USA obdržela stipendium Alfreda Badera, které mohou získat čeští studenti doktorského programu v oboru chemie na čtyřech zahraničních univerzitách – právě na Harvardu a také na Columbia University, University of Pennsylvania a Imperial College London.

„Má cesta na Harvard byla poměrně klikatá a plná neúspěchů, ale jsem vděčná, že jsem ji mohla absolvovat. Získala jsem tak spoustu zkušeností a naskytlo se mi mnoho nových příležitostí. Díky prodloužení studia na Masarykově univerzitě jsem navíc mohla dokončit projekt pro diplomovou práci, jehož výsledky jsou součástí publikace nedávno zveřejněné v časopise Journal of the American Chemical Society,“ líčí Petra.

Koronavirus vše zkomplikoval

Doktorské studium na Harvardu je podle Petry vlastně dost podobné jako na MUNI. Vedle přednášek se musí studenti podílet i na výuce jako učitelé a věnovat se vlastnímu výzkumu. Standardní průběh studia však letos na jaře přerušila koronavirová pandemie.

„Harvard přesunul na začátku března veškeré předměty do online režimu, uzavřel výzkumné laboratoře a všichni bakalářští studenti museli opustit kampus a jet domů. Vše se událo velmi rychle. V pondělí jsme se dozvěděli, že existuje možnost, že budeme učit vzdáleně, a v pátek jsem už vedla svůj první seminář prostřednictvím Zoom. Bylo zajímavé komunikovat se studenty, kteří se připojovali z různých koutů světa a pohybovali se v různých časových pásmech. Do virtuálního prostoru se přenesly všechny přednášky, semináře, konzultace i zkoušky.“

Několik měsíců se navíc Petra nemohla dostat ani do laboratoře, a tak doma četla odbornou literaturu a analýzy výsledků svých předchozích experimentů. Na návrat do výzkumných laboratoří se už připravuje, ale jestli se i studenti na podzim vrátí do přednáškových místností, zatím neví.

 

Autorka: Ema Wiesnerová

Zdroj: Masarykova univerzita