Když Jan Trka vystudoval Fakultu dětského lékařství UK (dnešní 2. LF UK), tak si při nástupu na II. dětskou kliniku Fakultní nemocnice Motol plánoval, že se bude věnovat endokrinologii – a dětskému diabetu. „Byl jsem však přidělen na hematologii, kde jsem potkal profesora Starého, který mne pro obor nadchl a stal se mi celoživotním mentorem,“ vysvětluje proděkan Trka.

„Oba mí rodiče jsou jaderní fyzici a kromě výuky na VŠCHT a MFF UK se věnovali výzkumu, takže jsem ve vědeckém prostředí vyrůstal,“ vzpomíná, proč měl k vědě blízko. Po medicíně se tak automaticky přihlásil na doktorské studium v oboru molekulární genetika. „Chtěli jsme zavádět nové léčebné protokoly, k čemuž bylo zapotřebí zavést nové způsoby diagnostiky – nové laboratorní techniky pro stanovení genetických aberací,“ líčí muž, jenž během pobytů v rakouských a britských laboratořích získal mnoho zkušeností a také inspiraci pro založení diagnosticko-výzkumné laboratoře při 2. LF a Fakultní nemocnici Motol: CLIP (čili Childhood Leukaemia Investigation Prague). „Začínali jsme ve dvou v jedné malé místnosti, postupně jsme se rozrůstali a dnes sídlíme ve dvou patrech a je nás přes čtyřicet,“ popisuje s úsměvem profesor Trka, vedoucí laboratoře molekulární genetiky, jež spolu s laboratoří cytometrie tvoří CLIP.

Spojovník diagnostiky i výzkumu

Laboratoř CLIP i po více než dvaceti letech fungování zůstává unikátním pracovištěm, které je známé i ve světě. „Diagnostika za tu dobu prošla obrovským vývojem. Dnes díky moderním technikám, jako je například transkriptomové sekvenování, zjistíme genetickou podstatu onemocnění téměř u všech pacientů. I když někdy je to tak trochu detektivní práce,“ přiznává Trka.

Osekvenovat lidský genom je dnes již docela jednoduché, složitější je ale získaná data zpracovat a interpretovat. „V našem týmu tak mají nepostradatelné místo také bioinformatici a statistici, kteří nám pomáhají se zpracováním dat,“ popisuje. „Pojišťovny a grantové agentury však stale nejsou zvyklé, že pro naši práci potřebujeme financovat i takové profese nebo nákup nového serveru pro ukládání dat,“ povzdechne si pod vousy. Ač v Česku již existují místa, kde mají stejné, ne-li lepší, technické vybavení a přístroje, CLIP zůstává diagnostickou jedničkou.

„Sbíhají se nám tu vzorky z celé České i Slovenské republiky, protože máme unikátní znalosti a zkušenosti,“ říká hrdě. Kromě rutinní diagnostiky se věnují i klinickému výzkumu. „Nedávno se například kolegům podařilo popsat zcela nový podtyp leukémie. Tyto výsledky publikovali v nejprestižnějším oborovém časopise, v Blood,“ popisuje úspěch, který vzbudil značný ohlas v mezinárodní odborné komunitě a má rovněž konkrétní dopad na léčbu pacientů.

Klinická praxe Trkovi nechybí; i diagnostika je přece součást léčby. „Díky tomu, že pacienty známe jen jako ‚čísla’, se nám daří udržovat emoční odstup a jejich osobní příběhy se nás tolik nedotýkají,“ vysvětluje hematolog. „Jediné, co mi chybí, je kontakt s dětmi a rodiči – bavilo mě si s nimi povídat a vysvětlovat jim léčbu,“ říká. Teď se osobně věnuje alespoň studentům UK.

Trka působí jako proděkan pro vědu a výzkum na 2. LF UK. Od začátku jeho působení se již mnohé změnilo, i tak ale stále vidí slabá místa. „Medikům chybí základy vědecké práce, nikdo je neučí, jak číst vědecké články, jak kriticky zhodnotit výsledky studie, jak poznat kvalitní a nekvalitní práce, jak o datech přemýšlet, jak je prezentovat,“ míní. I proto spolupořádá každoroční fakultní konferenci, jejímž cílem je umožnit studentům a mladým lékařům prezentovat výsledky vlastní vědecké práce v přátelské atmosféře a dozvědět se, co dělají kolegové. Akce není vždy jen o vědě. „Na programu bývá i tradiční běh Motolská míle, kulturní vystoupení EKG dvojice Rudiš-Malijevský a nejrůznější debaty a přednášky – letos například přednáška Jana Royta s nazvem Smrt a její reflexe ve výtvarném umění,“ vyjmenovává Trka. Více o letošní konferenci zde.

Renesanční osobnost?

Kdo Trku blíže zná, ví o jeho až „renesančních“ zájmech. „Spíš si připadám jako brouk Pytlík, který se ale nebojí říkat, co si myslí, a když může, tak i koná,“ namítá profesor, který byl mimo jiné dramaturgem koncertů vážné hudby na 2. LF. „Tuto tradici pořádání koncertů vážné hudby započal (loni zesnulý) professor Josef Koutecký a bylo mi velikou ctí pokračovat. Bavilo mne vybírat skladby, tvořit program, komunikovat s hudebníky,“ nadchne se při vzpomínkách.

Při své práci využívá i své záliby ve výtvarném umění – tvoří plakáty na nejrůznější akce, loga nebo myší komiksy, které znají návštěvníci laboratoří CLIP. „Mezi mé oblíbené styly patří americký poválečný abstraktní expresionismus, němečtí romantici 19. století, čeští surrealisté, ale i moderní abstrakce a americký pop-art. Z cest po Asii si s oblibou vozím japonské a korejské dřevoryty,“ dodává vědec, který na cestách navštěvuje galerie – a leckdy i sportoviště.

„Celý život hraji závodně softball. Poprvé jsem se k tomu dostal jako malý na univerzitním táboře Albeř a hned se mi to zalíbilo,“ usmívá se milovník veškerých sportů. Závodně hrál také volejbal, baví ho jízda na kole, kondičně boxuje. „A i když na to nevypadám, hraji basket,“ líčí fanda NBA, který si Prahou sviští na nepřehlédnutelné červené motorce, na stylové vespě.

Co by pomohlo české vědě a univerzitě podle Jana Trky

• Změnit financování vědy a podporovat pouze vědecky produktivní a úspěšné skupiny/ projekty (na UK na úrovni ústavů/klinik/kateder). V současné době i vědecky neproduktivní a neúspěšná skupina dostane 90 procent předchozího financování – to není motivační pro zlepšení.
• Ne všechny obory/katedry musí dělat vědu – některé mohou „jen“ perfektně učit. Tím získáme prostředky pro financování skutečně vědecky úspěšných–produktivních skupin.
• Zjednodušit přerozdělování peněz na institucích. Vědecké peníze dávat ideálně přímo vědeckým skupinám, při přerozdělování se peníze rozmělní.
• Razantně zvýšit platy v akademické sféře, v případě nedostatku prostředků snížit úvazky při zachování současné výše platu.
• Nechat na vedoucích pracovnících, zda chtějí jednoho špičkového a dobře zaplaceného zaměstnance nebo dva průměrné – dát jim rozpočet a volnost.
• Parametry vědecké úspěšnosti („excelence“) nastavit oborově (nesnažit se o jedno univerzální porovnání napříč obory) a také jednoduše s důrazem na kvalitu.
• Výrazně snížit počet studentů doktorského studia (až na třetinu) – tím získáme prostředky pro zvýšení stipendia, zvýšíme prestiž studia, školitelé budou mít více času se studentům věnovat. S tím souvisí i aktivní kontrola průběhu studia, která sníží počet zanedbaných studentů.
• Na školách zavést vědeckou přípravu, aby každý absolvent rozuměl vědeckým datům, uměl kriticky zhodnotit výsledky studie, odlišit kvalitní a nekvalitní výzkum atd.
• Nevyžadovat povinnost pobytu v zahraniční – podporovat výjezdy do zahraničí, když to má smysl a na dobu, která je přínosná pro řešení projektu, ale ne pro čárku a splnění grantu. To samé platí pro multioborový výzkum – podporovat ho pouze pokud má smysl a přínos.
• Snížit administrativní náročnost akademické práce (často si ji vytváříme sami zbytečnými a nesmyslnými formuláři), na institucích mít fungující administrativní podporu – čas akademiků je drahý.
• Neomezovat získávání grantů/pozic povinným plněním nesmyslných kritérií – určitý počet měsíců v zahraničí, počet publikací – kvalita se pozná.
• Ve vědeckých radách mít rozmanité zastoupení členů – mladí, staří, akademici, vědci, klinici, …
• Nastavit plán kariérního postupu, nemáme např. definované, kdo je postdoktorand – kolik let od dokončení, musí mít zahraniční zkušeností?
• Podpořit rodiče malých dětí – umožnit flexibilní pracovní dobu, rozložení grantu do delšího časového úseku, možnost přerušit.
• Nepoměřovat se a nesoutěžit v rámci ČR, ale vždy se světem.
• Nesbírat akademické pozice, tituly a funkce jen pro osobní potěšení a prestiž, ale aktivně je využívat k pozitivním změnám akademického prostředí.
• Pracovat s Alumni a zvýšit sounáležitost studentů k univerzitě – inspirací nám mohou být americké univerzity, kdy studenti hrdě nosí trička s logem, fandí univerzitním týmům atd. V
• Americe je běžné, že Alumni sponzorují univerzitu jako vděk za kvalitní vzdělání.
• Zvýšit viditelnost Univerzity Karlovy ve veřejném prostoru – máme řadu odborníků, skvělý výzkum, UK je druhý největší zaměstnavatel v Praze – nikdo s tím nepracuje.

Autorka: Pavla Hubálková 

Foto: Vladimír Šigut

Článek vyšel v online magazínu Univerzity Karlovy Forum

Jan Trka

Je proděkanem pro vědu a výzkum na 2. LF UK a vedoucím laboratoře CLIP. Vystudoval Fakultu dětského lékařství UK (dnešní 2. LF UK), doktorát získal v oboru molekulární genetika. Věnuje se hematoonkologii, především molekulárněgenetickým znakům a diagnostice akutních lymfoblastických leukémií. Miluje umění a sport.