V následujícím roce totiž nebude výzkum v Antarktidě ani v Arktidě systematicky podporován ze zdrojů na velké výzkumné infrastruktury, z nichž plynuly peníze v posledních čtyřech letech. Ministerstvo školství teď hledá nové možnosti, jak bádání v polárních oblastech financovat.
Masarykova univerzita zprovoznila v roce 2006 výzkumnou stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse, který je na východní straně Antarktického poloostrova. Náklady na její vybudování byly zhruba 60 milionů korun. Každoroční výpravy pak přijdou na další miliony, například letos to bylo asi 13,5 milionu korun.
Hodnocení výzkumu
Mezinárodní hodnocení ale označilo výsledky antarktického výzkumu v roce 2017 jen jako průměrné, a vyřadilo jej tak ze seznamu podporovaných výzkumných infrastruktur.
„Mezi lety 2016 a 2018 vzniklo díky České polární výzkumné infrastruktuře na 116 vědeckých publikací v impaktovaných časopisech, přičemž podíl publikací nad mediánem jednotlivých vědeckých oborů byl přes 70 procent. Dovolím si tvrdit, že pokud by hodnocení probíhalo v roce 2019, jistě bychom již byli hodnoceni lépe, než po roce 2016. Zároveň je třeba podotknout, že máme i publikace, které patří k jednomu procentu nejcitovanějších v daném oboru,“ uvedl vedoucí antarktického výzkumného programu Daniel Nývlt.
„Aktuálně vyjednáváme s ministerstvem školství o částce, kterou bychom mohli získat na aktuálně připravenou expedici, ale také o dlouhodobém modelu financování stanice a výzkumu v Antarktidě. Jednáme o vhodném nastavení nového dotačního titulu, který by lépe zohlednil netypický charakter tohoto výzkumu,“ uvedl děkan Přírodovědecké fakulty MU, pod kterou výzkum v Antarktidě spadá, Tomáš Kašparovský.
Problematický při hodnocení práce v Antarktidě je podle něj fakt, že jde většinou o dlouhodobý výzkum například dopadů klimatických změn, při němž se data nedají hodnotit z roku na rok. A struktura nákladů je také jiná, než je běžné u vědeckých projektů v Česku.
„Peníze potřebujeme především na dopravu a tyto položky navíc neustále rostou. Například na nadcházející rok bychom potřebovali minimálně 15 milionů korun, z čehož 60 procent využijeme jen na to, abychom se dostali do Antarktidy a zpět,“ přiblížil Nývlt.
Nejnákladnější je dostat se z Jižní Ameriky na ostrov Jamese Rosse. V daném místě dopravu v podstatě zajišťuje jen chilská nebo argentinská armáda, které ceny přepravy navyšují. Neovlivní je výrazněji ani počet členů expedice, protože většinu částky za dopravu tvoří paušální platby. Navíc je kvůli plánování potřeba mít jistotu financování minimálně půl roku před odjezdem.
V mezinárodním konsorciu zemí, které rozhodují o Antarktidě
Ministerstvo podle Kašparovského aktuálně řeší pokrytí aktuální expedice a podle informací z médií zatím přislíbilo deset milionů korun, což není dostačující. „Chceme ale hledat také dlouhodobější řešení, kdy je potřeba dobře zvážit, co očekáváme od daných aktivit a zda to odpovídá vynaloženým nákladům, které mají specifické složení. V tomto případě jde totiž také o zapojení do mezinárodního konsorcia zemí, které rozhodují o dění v Antarktidě,“ uvedl děkan.
Česká republika je totiž jedním z 29 konzultativních členů Smlouvy o Antarktidě, kteří mají právo rozhodovat o tom, co se děje a bude dít na tomto kontinentu. „Podmínkou ale je, že tam daná země provádí dlouhodobý a kontinuální výzkum,“ podotkl Nývlt s tím, že žádná země jej nedělá bez podpory a garance státu.
Nejbližší expedice vyrazí v lednu
Podle Kašparovského je rozhodnutí o případném konci financování výzkumu v Antarktidě problematické i v tom, že by se jednak znehodnotila dosud nasbíraná data a především by likvidace stanice přišla odhadem na 200 milionů korun. „Doufám, že na jaře budeme vědět víc o možnostech financování výzkumu a setrvání stanice na nejjižnějším kontinentu,“ dodal děkan.
Lednová expedice vyjede na cestu určitě. Její členové vyrazí do Antarktidy 12. ledna a ze stanice by měli odjíždět 5. března. Ve dvanáctičlenné výpravě budou kromě českých vědců také tři italští. Expedice se zaměří na sledování dopadů klimatických změn na ledovce, permafrost, sladkovodní systémy i mikroorganismy, rostliny či živočichy.
Autorka: Ema Wiesnerová
Zdroj: Masarykova univerzita
Foto: Archiv polar.sci.muni.cz
