facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Cenzura ve vědě za vlády Donalda Trumpa

15. 8. 2019
Cenzura ve vědě za vlády Donalda Trumpa

Řada vědců se po zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem Spojených států amerických obávala, že jeho kabinet významným způsobem poznamená americkou vědu. Přestože některé katastrofické scénáře se nenaplnily, někteří vědci čelí problémům – zejména ti, kteří se zabývají výzkumem klimatické změny.

Donald J. Trump at Marriott Marquis NYC September 7th 2016 04V posledních letech se z problému klimatické změny stává stále častěji politické téma, v němž se střetávají agendy nejrůznějších skupin. Zatímco v Evropě se nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen zavázala ke snížení produkce oxidu uhličitého do roku 2030 v Evropě nejméně o padesát procent, administrativa současného amerického prezidenta řešení klimatické krize nijak nakloněna není (jak například ukazuje tato zpráva).

Zakázaná slova „klimatická změna“

Vědci, jež se otázkou změny klimatu v USA zabývají, se tak ocitají uprostřed zuřící politické bouře. Řada z nich pociťuje stále zvyšující se tlak na to, aby výsledky jejich bádání vyznívaly určitým způsobem. Nebo naopak aby ze svých výzkumných zpráv vymazali určité pasáže. Svou zkušenost se snahou cenzurovat výsledky výzkumu publikovala na konci července 2019 americká vědkyně Maria Caffrey v deníku The Guardian. Caffrey v roce 2012 začala pro agenturu National Park Service zpracovávat výzkum, jehož cílem byla predikce zvyšování mořské hladiny v oblastech, kde leží na 118 pobřežních národních parků. Tyto predikce měly agentuře pomoci jednotlivé chráněné oblasti na změny náležitě připravit. Po standardním recenzním řízení v roce 2016 byla Maria Caffrey na začátku roku 2017 připravena svou zprávu publikovat.

Administrativu ale tehdy začala přebírat vláda Donalda Trumpa, a tak bylo publikování výzkumu podle jejích slov opakovaně záhadným způsobem pozdrženo. Caffrey se nakonec dozvěděla, že vedení agentury přepisuje její zprávu a vymazává z ní jakékoliv zmínky o lidské činnosti jako jedné z příčin změny klimatu. Po mnoha měsících, kdy jí vedení agentury například vyhrožovalo, že zprávu publikuje bez jejího autorství, a po zásazích některých členů amerického Kongresu se jí podařilo zprávu publikovat v originálním znění.

National Park Service nicméně Caffrey postupně zbavil některých funkcí, snížil jí plat, a v únoru tohoto roku jí zrušil financování. Když chtěla své projekty pro agenturu dokončit alespoň jako neplacený dobrovolník, její žádost byla zamítnuta. To je podle vědkyně jasným důkazem toho, že ji vládní agentura trestá za zveřejnění originálních výzkumných závěrů. Podobnou zkušenost rozhodně neměla sama. Jeden z poradců Bureau of Intelligence and Research, Rod Schoonover, rezignoval, protože mu představitelé Bílého domu neumožnili publikovat zprávu o bezpečnostních rizicích způsobených klimatickou změnou. Na jaře tohoto roku také například deník New York Times zveřejnil dokumenty, které dokazují, že současný ministr vnitra David Bernhardt zabránil zveřejnění studie, která dokazuje, že užití některých pesticidů přímo ohrožuje existenci více než 1200 ohrožených druhů.

Maria Caffrey, podobně jako řada dalších, nyní volá po lepší ochraně vědeckých pracovníků před politickými vlivy. „Politika nemá ve vědě místo,“ píše Caffrey. Jak ale ochránit vědce před politickým tlakem, když se otázka změny klimatu stala pro řadu politických stran a vlivových skupin ústřední osou jejich existence? Američané se nyní v Kongresu snaží prosadit takzvaný Scientific Integrity Act, který by posílil pozici výzkumníků a ochránil nezávislost vědeckých expertů před politickými vlivy. Nový zákon ovšem zatím schválen nebyl.

Fenomén autocenzury

Zatímco přímé zásahy vládních představitelů do procesu vědeckého bádání představují obrovský problém, podobně nebezpečná i když méně nápadná je i autocenzura vědců samotných. Ta je přitom mnohdy motivována snahou o přežití v kompetitivním prostředí grantových žádostí. Analýza například ukázala, že v roce 2017 klesla úspěšnost projektů, které měly v názvu „klimatická změna“, o víc než 40 % oproti roku 2016. Kromě upouštění od některých výrazů či pojmenování se také ruší tematické konference, či vládou zaměstnaní vědci vymazávají otázky klimatické změny z přehledu svých odborných specializací. Podobná autocenzura přitom často není nijak systematicky řízená, jde spíše o známý psychologický fenomén. Autocenzura, zadržování či reformulování nehodících se informací na základě vlastního uvážení stoupá v prostředí, kde vládne autoritářství nebo existují obavy z možných represí. To má v důsledku přímý negativní vliv na výsledky bádání.

Podobné riziko přitom není možné brát na lehkou váhu. Omezená svoboda bádání a publikování totiž v důsledku poškozuje jednotlivé občany. Americký případ je tak i pro Evropu poučným varováním do diskuze o vlivu politiků na průběh a výsledky vědecké činnosti.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: The Guardian (1, 2), Scientific American (1, 2), New York Times, NBC News

Foto: Michael Vadon