Číně se v posledních letech ve výzkumu a vývoji daří. Nová zpráva japonského institutu NISTEP (National Institute of Science and Technology Policy) ukazuje, že Čína poprvé mírně překonala Spojené státy v počtu nejcitovanějších prací, což je jeden z klíčových ukazatelů dopadů výzkumu. Země se do roku 2050 chce stát globální vědeckou supervelmocí a investuje za tímto účelem masivní prostředky do výzkumu, vývoje a inovací.
Nedávná zpráva z BluePath Labs pro China Aerospace Studies Institute však také zjistila, že ačkoli Čína v posledních letech skutečně dosáhla působivých vědeckých úspěchů, v této oblasti nadále trpí četnými strukturálními problémy. Patří mezi ně například nerovnováha mezi základním vědeckým výzkumem a technologickým rozvojem, stejně tak i stranický přístup, který upřednostňuje vládní kontrolu před efektivní politikou v oblasti vědy a techniky. A nakonec čínské vědě škodí i přehnané zaměření na kvantitativní ukazatele pro měření výkonu.
Patentů přibývá, volnosti ubývá
Pokud se podíváme na čísla, v posledních letech představoval základní a aplikovaný výzkum celkem 36 % všech výdajů na výzkum a vývoj v USA, oproti 17 % v Číně. Tento problém si začali uvědomovat už i čínští vůdci. Prezident Si Ťin-pching řekl, že Čína věnuje příliš málo pozornosti základnímu výzkumu proto, aby mohla dosáhnout originálních, transformativních a technologických objevů.
Věda v Číně je však neodmyslitelně spjata s vládní politikou. Už první premiér Čínské lidové republiky Čou En-laj řekl, že vědu nelze oddělit od politiky, protože politika vědu ovládá a řídí. Si Ťin-pching nedávno rovněž zpřísnil stranickou kontrolu ve všech aspektech vědeckého ekosystému, když prohlásil, že strana poskytuje základní politickou záruku pro rozvoj čínské vědy, technologií a inovací.
Zatímco kvantitativní ukazatele poskytují užitečné metriky pro zhodnocení pokroku, čísla ne vždy vypovídají o skutečně úspěšné politice. To, že Čína podle aktuální japonské studie raketově vyskočila na první místo v počtu patentů a na druhé místo v publikacích v časopisech, může vyvolávat dojem rýsující se vědecké dominance.
Existuje však rozšířený fenomén tzv. akademického odpadu, tedy mohutná nadprodukce vědeckých textů a jiných výstupů, které mají relativně nízkou kvalitu. Množství pomyslných „zařezů“ je tak sice vysoké, ty ale mají jen malou přidanou hodnotou. V jednom čínském průzkumu 93,7 % výzkumníků uvedlo, že jejich primární motivací k publikování je splnění požadavků na možné povýšení. Tyto praktiky pak vedou ke kultuře akademické nepoctivosti, včetně plagiátorství, falšování výsledků a klientelismu. Například v roce 2017, jak uvedl portál Nature, bylo z recenzovaného časopisu o rakovině Tumor Biology hromadně staženo 107 článků. Zjistilo se totiž, že recenze byly vymyšlené a mnoho studií bylo vyrobených na zakázku.
Citační prvenství
Čína rovněž poprvé mírně předstihla Spojené státy v počtu nejvíce citovaných prací, což je podle japonského institutu NISTEP klíčové měřítko dopadu výzkumu. Milník tak poskytuje čerstvé důkazy o tom, že čínská věda, známá pro svou stále rostoucí kvantitu, dohání i kvalitu. „Lidé Čínu odepisují. Říkají, že vydává spoustu věcí, ale nejsou kvalitní,“ varuje Caroline Wagner, která studuje vědeckou politiku a inovace na Ohio State University v Columbusu. Podle ní jsou však tato tvrzení krátkozraká.
NISTEP sečetl jedno procento nejlepších prací z hlediska citací, což je vzácná vrstva, jíž dominují laureáti Nobelovy ceny. Mnoho takových elitních článků má však autory z více zemí, což analýzu komplikuje. V jedné studii NISTEP tak použil k rozdělení kreditu metodu zvanou frakční počítání. Ta vychází z toho, že pokud má na práci podíl například jedna francouzská a tři švédské instituce, Francie má 25% a Švédsko 75% kredit.
Při použití tohoto měřítka se Čína podílela na 27,2 % nejcitovanějších článků publikovaných v letech 2018, 2019 a 2020, zatímco Spojené státy na 24,9 %. Následuje Spojené království s 5,5 %, Japonsko bylo na 10. místě.
Důležitou otázkou však zůstává, kdo studie vedl, jestli Číňané, nebo jejich mezinárodní spolupracovníci. Americká National Science Foundation (NSF) proto postupovala jinak. Měřila podíl každé země na nejcitovanějších vědeckých článcích, což umožňuje srovnání mezi zeměmi bez ohledu na to, kolik publikují v absolutních číslech (což je zásadně závislé na jejich velikosti). Takto provedená analýza ukázala, že americké práce jsou velmi vlivné. Z analýzy za rok 2018 vyplývá, že podíl USA na vysoce citovaných článcích je dvakrát větší, než kolik odpovídá velikosti země. Čína však i podle této analýzy zveřejnila o 20 % víc nejcitovanějších článků, než se očekávalo. Několik zemí, včetně Kanady a Velké Británie, které publikují méně článků v absolutních číslech, se nicméně v tomto srovnání ve svém vědeckém vlivu umístilo před Spojenými státy a Čínou.
Dopad publikací je však jen jedním z měřítek vědecké zdatnosti země. Spojené státy stále vedou v dalších ukazatelích, jako jsou již výše zmíněné výdaje na výzkum nebo počet udělených doktorátů.
Čína má stále co dohánět. Dokonce i podle vlastních čínských vládních statistik Peking zaznamenal pozoruhodně nízkou návratnost investic obrovských částek, které vložil do výzkumu a vývoje. Největší problém je však zřejmě v systému. Návrhy na osvobození vědecké komunity od stranického a byrokratického vlivu tamější vláda stále ignoruje a je těžké připustit, že by liberální vědecká politika mohla koexistovat se stále represivnějším politickým prostředím Číny. Autoritářský systém také znesnadňuje nábor zahraničních výzkumníků. Podle posledních zpráv a výzkumů však není pochyb o tom, že čínský zápal pro vědu i přes to dohání zbytek světa nebývalou rychlostí.
Autorka: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: NISTEP, Science, Scientometrics, The Guardian, Defense One, Nature
