Ruští vysoce postavení akademičtí pracovníci publikovali vědecké články, aniž by dodržovali základní etické principy. Podle zprávy publikovalo sedmnáct rektorů ruských univerzit články v predátorském časopise, i když předtím zveřejnili stejný článek v ruském jazyce. Prohřešků se dopustilo také třináct děkanů a prorektorů. Vědecký svět se ale domnívá, že se jedná jen o špičku ledovce.
Případů plagiátorství stále přibývá
Zpráva pojednává o 259 publikacích, které představovaly recyklované plagiáty. Některé byly už dříve publikovány v ruském jazyce a pouze přeloženy do angličtiny. Některé z článků byly zase převzaty z disertační práce bez ocitování.
Dalším prohřeškem proti publikační etice bylo uvedení falešných spoluautorů. Z 94 zkoumaných časopisů jich 61 opublikovalo plagiátorské články a 37 uveřejnilo články uvádějící falešnou spolupráci. Ke zveřejněnému článku byl připsán spoluautor, který nikdy předtím na daném tématu nespolupracoval a pravděpodobně k vytvoření práce nijak nepřispěl.
Predátorské časopisy v hledáčku
Podle Anny Abalkiny, socioložky na univerzitě v německém Mnichově a spoluautorky zprávy, za poslední desetiletí stoupá počet ruských autorů v anglicky psaných vědeckých časopisech. Ukazuje se, že za nárůstem stojí predátorské časopisy, které znamenají problém pro vědu i na celosvětové úrovni.
Komise označila ve své zprávě časopisy, které plagiáty publikovaly, právě za predátorské. V době vyšetřování byl každý z těchto predátorských časopisů indexován alespoň jednou v mezinárodní citační databázi Web of Science nebo Scopus.
Lednová zpráva plagiátorství nezastavila
Šetření navazuje na lednovou zprávu od stejné komise, kde bylo prošetřeno více než 2 500 publikací. Jak informoval i portál Vědavýzkum.cz, Komise tehdy donutila stáhnout 869 publikací z 263 vědeckých časopisů. Zmiňované dvě letošní zprávy prošetřující plagiátorství v Rusku ale nejsou ojedinělé. Webové stránky Dissernet přinášejí podrobné informace o stavu ruské vědecké práce už delší dobu. Například zpráva z roku 2019 udává, že 64 rektorů z 676 prověřovaných univerzit duplikovalo svou dizertaci do vědeckého časopisu. Devět rektorů dokonce svá empirická data v dizertační práci vylepšilo.
Velký tlak na publikační činnost
Mnoho vědců se domnívá, že zvyšující se číslo plagiátů má na svědomí příkaz ruského prezidenta Putina z roku 2012, který na jednu stranu podpořil ruské vědecké pracovníky velkou finanční injekcí, na druhou stranu ale vedl k dalšímu tlaku na vysokou publikační činnost na úkor její kvality.
Ruské ministerstvo vědy a vysokého školství totiž v roce 2018 vydalo nařízení, že Rusko musí zdvojnásobit svou publikační činnost v zahraničních vědeckých časopisech. Univerzity na základě tohoto kroku začaly povyšovat vědce, kteří publikovali nejvíce.
Emeritní profesor z MIT a Harvardu Loren Graham, který se zabývá ruskou vědou, uvádí, že výsledky jsou velmi znepokojivé a mají negativní dopady na její pověst: „Problém s velkým nárůstem plagiátorství v ruské vědě by neměl vzbuzovat dojem, že veškerá ruská věda je špatná,“ upozorňuje ale Graham.
Neptej se a zatloukej
Anna Abalkina napsala dopis Valery Falkovovi, který byl v lednu jmenován ministrem vědy a vysokého školství, aby ho informovala o problémech s plagiátorstvím v ruské vědě. Od května stále čeká na odpověď. Není to přitom první nevyslyšená stížnost. Mnoho vysoce postavených lidí na vysokých školách nebo v politice je pobouřeno tím, že se někdo odvažuje říkat, že ukrást práci druhých je špatné.
Plagiátorský skandál se objevil i kolem ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten získal v devadesátých letech doktorát z ekonomie na petrohradské univerzitě. Jeho práce byla podrobena zkoumání ve washingtonském Brookingském institutu a podle výsledků působí jako by ji psalo více lidí dohromady a 16 stránek je převzato z knihy vydané roku 1978 bez řádného citování. Putin se k otázce plagiátorství své dizertace nevyjádřil.
Podle Abalkiny je klíčem k odstranění plagiátorství v ruské vědě lepší přístup ke kvalitním nástrojům, které dokáží rozpoznat i překlady z ruštiny do angličtiny. Na univerzitách je sice k dispozici hned několik takových nástrojů, ale nemají přístup do databáze Ruské státní knihovny, což výrazně omezuje jejich použitelnost.
Autor: Eva Doležalová