facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Jak Horizont 2020 podporuje mezinárodní spolupráci?

6. 4. 2019
Jak Horizont 2020 podporuje mezinárodní spolupráci?

Během pěti let fungování rámcového programu Evropské unie Horizont 2020 se do jeho projektů zapojilo na 4 700 účastníků ze 124 nečlenských zemí z celého světa a čerpali z něj více než 3 miliardy eur. Jaký je význam mezinárodní podpory ve VaV a které země s unijními státy spolupracují nejvíce?

Generální ředitelství pro výzkum a inovace Evropské komise se v další z řady monitorovacích zpráv o výsledcích programu Horizont 2020 tentokrát zaměřilo na jeho přínosy ke stavu mezinárodní spolupráce. Zpráva přináší informace o účasti žadatelů ze zemí přidružených k programu i z ostatních zemí světa.

Z členských států Evropské unie pochází přirozeně naprostá většina žadatelů a účastníků projektů v Horizontu 2020. Za dobu trvání programu se jich zapojilo již více než 100 tisíc, což představuje 89 % všech účastníků projektů. Celkem 4 700 organizací pak pocházelo právě z jedné z 16 přidružených (8 %) nebo ze 108 takzvaně třetích (3 %) zemí mimo EU. Přidružení žadatelé z programu doposud získali celkem asi 3 miliardy EUR, žadatelé z třetích neasociovaných zemí pak asi 230 milionů EUR.

Proč podporovat mezinárodní spolupráci ve výzkumu?

Na první pohled se může zdát, že je nerozumné z evropského rozpočtu podporovat výzkum prováděný v nečlenských státech Evropské unie. Pro řešení globálních výzev a zajištění konkurenceschopnosti EU v celosvětovém měřítku je však nezbytné, aby evropští výzkumníci a inovátoři měli přístup k znalostem a zařízením mimo Unii.

V posledním desetiletí se podíl evropských výdajů na celkových výdajích na výzkum a vývoj snížil z jedné čtvrtiny na jednu pětinu a celá oblast výzkumu a vývoje se stala globalizovanější a více multipolární. Rostoucí počet výzkumných oborů také vyžaduje sofistikovanou a nákladnou infrastrukturu, která přesahuje možnosti jednotlivých zemí - příkladem za všechny mohou být projekty Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN. Chce-li Evropská unie zůstat hlavním, nebo alespoň jedním z vůdčích aktérů v oblasti výzkumu a inovací, podpora užší mezinárodní spolupráce je tedy nezbytná.

Zapojují se země s vyšší mírou podpory VaV

Na rozdíl od sedmého rámcového programu (FP 7) se podíl žadatelů z neasociovaných zemí i výše jejich podpory v Horizontu 2020 snížily zhruba na polovinu a mírně se snížila i účast partnerů z přidružených zemí, což lze vysvětlit pouze částečnou účastí Švýcarska v prvních letech osmého rámcového programu.

V porovnání s intenzitou výzkumu a vývoje v jednotlivých nečlenských zemích (výše veřejných výdajů vůči HDP) se nejvíce zapojily právě Švýcarsko a dále Norsko a Izrael, což odpovídá faktu, že státy s nižšími výdaji na VaV se rámcového programu účastní méně než státy s rozvinutým systémem podpory VaV. Současně se jedná o země s nejvyšším podílem vysoce kvalitních přihlášek (67 % v případě Švýcarska), který přesahuje průměr unijních zemí (57 %).

Kromě výše zmíněných zemí patří k největším nečlenským žadatelům z hlediska počtu podaných přihlášek ještě Turecko. Mezi neasociovanými zeměmi představují největší podíl žadatelé ze Spojených států amerických (28 %) a z Číny (9 %).

mezinárodní spolupráce v h2020Zpráva také ukazuje, mezi kterými členskými a nečlenskými zeměmi je výzkumná spolupráce nejsilnější. Například organizace z Izraele, Gruzie nebo Islandu velmi často spolupracují s Německem. Nejčastějším partnerem Turecka je zase Španělsko. S tím, stejně jako s Velkou Británii, Francií a Německem, také nejčastěji spolupracují Norové. Klíčovým partnerem pro balkánské země jako Srbsko, Albánii, Severní Makedonii, Moldávii a Bosnu a Hercegovinu je Itálie. Francouzi pak častěji spolupracují s Tunisem, ale také například s Ukrajinou.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JS)

Zdroj: Evropská komise