Vytisknout tuto stránku

Jak mobilita ovlivňuje dopad vědecké práce?

29. 12. 2018
Jak mobilita ovlivňuje dopad vědecké práce?

Práce vědců, kteří se během své kariéry pohybují po světě, má větší vědecký dopad než práce jejich kolegů působících celý život na stejném místě. Odborná studie uvádí, že 23 % z 884 vědců, kteří získali Nobelovu cenu v letech 1901 až 2016, obdrželi cenu za práci, na níž pracovali mimo svou zemi původu.

Podle analýzy v časopise Journal of the Royal Society Interface mobilní výzkumníci získají až o 17 % více citací v porovnání se svými protějšky – vědci pracujícími na jednom místě. Analýza se týká období mezi roky 1980 až 2009 a pracovala se vzorkem 26 170 vědců zabývajících se fyzikou. Mimo jiné studie uvádí, že ti, kteří se přestěhují do jiné země, často prozkoumají větší řadu témat a mají širší síť spolupracovníků. Bylo zjištěno, že jedna třetina těchto vědců se dokonce přesídlí do země, kde nemají žádné kontakty. Tudíž mají větší šanci potkat nové spolupracovníky a navázat nové profesní přátelství.

„To, že máme možnost poznat velmi různorodá místa, osobnosti a nápady, je pro nás něco jako kyslík, jenž nám pomáhá nastartovat kreativní myšlení,“ říká autor výzkumu Alexander Petersen, který se zabývá managementem komplexních systémů pro inovace na University of California v Mercedu.

Mobilita vědců má však dopad právě i na ty jedince, kteří většinu svého života prožijí na jednom pracovišti. Místní vědci získají nové perspektivy a představy, protože jsou vystaveni rozdílným názorům výzkumníků, kteří se do země přistěhovali. Jednoduše řečeno, z toho, že určitá část vědců je mobilnější než ta druhá, mohou získat profit části obě.

Pro porovnání kariérního dopadu mobility v průběhu času Petersen zkoumal profily výzkumných pracovníků z 355 808 článků publikovaných v sedmi prominentních časopisech v databázi American Physical Society. Nejprve porovnal citační záznamy fyziků, kteří se načas přesunuli do jiné země, s těmi, kteří svou zemi nikdy neopustili. Následně provedl také srovnání s těmi, jež se přestěhovali do jiné země téměř na začátku své kariéry a zůstali tam. Největší rozdíl v citacích byl mezi výzkumníky, kteří se přestěhovali, a těmi, kteří zůstali na místě. Přestože se studie zaměřila pouze na vědce v oblasti fyziky, Peterson říká, že výsledky jsou použitelné na jakoukoliv vědeckou disciplínu.

Některé země se pochopitelně obávají ztráty svých špičkových vědců, kteří se do zahraničí přesídlí natrvalo. Studie Bruce Weinberga z Ohio State University například uvádí, že ze světově nejvíce citovaných vědců v letech 1981 až 2003 se jeden z osmi narodil v rozvojových zemích, ale 80 % z nich se přestěhovalo do zemí rozvinutých (většinou do Spojených států).

Problematikou tzv. brain drain - odlivu mozků - se v jednom ze svých Názorníků zabýval také Martin Víta z portálu ResearchJobs.cz. Odpovědi dotazovaných osobností si můžete přečíst zde a zde.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (BK)

Zdroj: Nature,The Royal Society