Téměř jeden z pěti Američanů věří, že lidský druh vždy existoval v podobě, v jaké ho známe dnes, a to bez ohledu na posledních sto let přesvědčivých důkazů o vývoji člověka. Nejde však přitom jenom o otázky evoluce. Průzkumy například jasně ukazují, že přístup ke změně klimatu (a jejímu řešení) je do velké míry určován politickou příslušností, nikoliv mírou znalostí vědeckých faktů. Podobné antivědecké sentimenty jsou nyní vidět stále častěji. Antivědou se přitom rozumí odmítání převládajících vědeckých faktů a vědeckých metod nebo jejich nahrazení neprokázanými či záměrně zavádějícími teorie, které mají skryté politické motivace. Antivědecká hnutí také často cílí na prominentní vědce či vědkyně ve snaze je zdiskreditovat.
Antivědecká hnutí za dob pandemie
Antivědecká hnutí si během globální pandemie Covid-19 vyžádala lidské životy. Nešlo přitom jen o různé konspirační teorie, které se šířily i po internetu, ale často i o politická rozhodnutí, která ovlivnila řešení pandemie na celonárodní úrovni. Na jaře 2020 se Trumpova administrativa rozhodla použít nástroje dezinformační kampaně a začala například připisovat zvýšený počet hospitalizací standardním, naplánovaným procedurám. Jedním ze specifik americké situace bylo i to, jak úzce bylo nošení roušky nebo respirátoru provázáno s příslušností k politické straně nebo přesvědčení. Podobnou tendenci lze ale vysledovat i u dalších populistických nebo autoritářských režimů jako například v Brazílii, Nikaragui, Tanzánii nebo na Filipínách.
Nyní však antivědecká přesvědčení představují další významnou překážku při řešení pandemie. Už tři nové americké průzkumy (Kaiser Family Foundation, článek v Social Science and Medicine a šetření PBS News Hour/NPR/Marist) ukázaly, že republikáni, zejména republikáni s bílou barvou pleti, patří mezi skupiny s největším odporem k očkování. Podle průzkumů se také alespoň jeden ze čtyř republikánských členů amerického kongresu odmítne nechat očkovat vakcínou proti onemocnění Covid-19. O americké situaci sice máme nejvíce informací, ale podobné antivědecké tendence se vyskytují i ze strany některých pravicově-nacionálních politických uskupení v Evropě, ale i jinde po světě.
Konzervativní hnutí přitom historicky antivědecká nejsou
Antivědecká přesvědčení přitom historicky nebyla součástí konzervativního hnutí ani americké Republikánské strany. Národní akademie Spojených států amerických byla založena za Lincolnovy administrativy, NASA zase založil prezident Eisenhower. Ani mladší generace republikánských prezidentů nezůstávala pozadu – prezident Bush zase založil organizace jako President’s Malaria Initiative nebo Neglected Tropical Diseases Program.
Podle analýzy Petera Hoteze, amerického vědce a pediatra, který působí také jako šéfredaktor časopisu PLOS Neglected Tropical Diseases, lze nešťastné spojení antivědeckých sentimentů a Republikánské strany vysledovat až od roku 2015. V jižní Kalifornii se tehdy rozeběhla epidemie spalniček, kterou se tamější vláda rozhodla řešit zrušením výjimek z povinného očkování. To však vyvolalo prudkou reakci na omezování „svobody zdraví“ a v Texasu tak v reakci na to vzniklo několik politických výborů, které byly svým fungováním spojeny radikálním konzervativním hnutím Tea Party. Protesty proti očkováním se následně staly pro Tea Party významnou politickou platformou. Na tomto základě pak v roce 2020 vyrostl odpor především republikánských voličů a Trumpových příznivců vůči nošení roušek.
Sílící antivědecká hnutí však už dávno nejsou jenom americký fenomén. Jazyk americké pravice bylo možné jasně vidět během protestů proti rouškám v Berlíně, Londýně nebo Paříži. Německá média při sledování protestů v Berlíně upozorňovala také na vazby na americký QAnon a další extremistická hnutí. Zveřejněné zprávy britských a amerických tajných služeb navíc upozorňují, že nejrůznější ruské skupiny podporují antivakcinační a antivědecká hnutí za účelem destabilizovat západní demokracie.
Podle Thedy Skocpol, profesorky na Harvard University a významné současné socioložky, je možné odvodit vysvětlení antivědeckých názorů z výzkumů postojů náboženských konzervativců vůči změně klimatu. Jak upozorňuje Skocpol, tyto studie jasně ukazují, že to není tak, že by si náboženští konzervativci nebyli vědomi vědeckých objevů nebo odmítaly výsledky vědeckých metod. „Jde o to, že se tyto skupiny významně staví proti využívání vědecké expertízy jako politické autority. To je podle mého názoru to, co vidíme i v případě antivědeckých hnutí.“
Podle Skocpol média často dělají chybu, když předpokládají, že antivědecké sentimenty vychází z neznalosti. „Je velká šance, že tyto skupiny dobře vědí, že virus je nebezpečný,“ tvrdí Skocpol. Podle ní se jedná především o politický odpor vůči vlivu vědeckých expertů na politická rozhodnutí. Tento sentiment přitom ještě podporují konzervativní média a konspirační teorie, které šíří dezinformace na sociálních sítích.
Ze sociologického hlediska je podle Jennifer Lerner, profesorky veřejné politiky na Harvard Kennedy School, důležitým faktorem také to, že ochranná opatření proti koronaviru mají relativně minimální dopady na pracovníky ve znalostním sektoru ekonomiky, jako jsou finance a bankovnictví, technologie nebo výzkum, v porovnání se službami nebo prodejem. „Pokud ve společnosti zde existuje pocit, že společenské elity vydávají různá nouzová opatření, aniž by se jich příliš dotýkala, logicky také vznikne pocit neférovosti a křivdy. Pocit křivdy je přitom jedním z nejsilnějších příčin frustrace a vzteku ve společnosti,“ tvrdí Lerner.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: Scientific American, The Conversation, Harvard University, Arizona State University
