Hepatitida neboli žloutenka je považována za hlavní příčinu vážného onemocnění jater. Tato nemoc má významnou morbiditu, pohybující se kolem 400 tisíc osob ročně, což ji řadí mezi globální zdravotní problémy srovnatelné s HIV či tuberkulózou.
Ve 40. letech minulého století bylo jasné, že existují dva typy infekční hepatitidy. Virus hepatitidy A se šíří hlavně znečištěnou vodou nebo potravinami a člověk proti němu může získat i doživotní imunitu. Druhý typ se přenáší krví či tělesnými tekutinami.
Viry hepatitidy přenášející se krví nebo tělními tekutinami (B, C) představují mnohem vážnější riziko choroby, protože mohou vést k chronickému stavu s rozvojem cirhózy nebo rakoviny jater. Taková forma hepatitidy je zvlášť zákeřná, protože jedinci mohou být infikováni, aniž by se onemocnění během let projevilo.
Dosud nevysvětlitelná forma hepatitidy: ani A, ani B
I přes to, že v 60. letech objevil Baruch Blumberg virus hepatitidy B, který je přenášen krví, a v roce 1976 za tento objev dostal Nobelovu cenu, pořád chyběl kousek skládačky, neboť krevní testy na nově objevený virus neeliminovaly všechny případy hepatitidy spojené s transfuzí. Tehdy se do příběhu objevu viru hepatitidy C dostává Harvey C. Alter, který spolupracoval s Blumbergem.
V 70. letech Alter totiž ukázal, že krev pacientů s hepatitidou, která není A ani B, je schopná přenést toto onemocnění i na šimpanze, jediného hostitele, u kterého se dokáže vyvinout hepatitida vyjma lidí. Tím byla prokázána nová forma virové hepatitidy.
Identifikace viru hepatitidy C
Alterův objev dal do pohybu závod o identifikaci nového viru. Navzdory tomu virus unikal izolaci přes 10 let. Michaelu Houghtonovi a jeho spolupracovníkům se podařilo vytvořit sbírku fragmentů z nukleových kyselin nalezených v krvi infikovaného šimpanze. Vědci rozlišili fragmenty, které pocházely z genomu samotného šimpanze, a předpokládali, že některé ze zbylých fragmentů budou patřit viru.
Objev viru předcházel předpoklad, že protilátky viru budou přítomné v krvi lidských pacientů s hepatitidou. Houghton použil sérum pacientů k identifikaci klonovaných fragmentů virové DNA, které kódují virové proteiny. Po náročném hledání byl objeven pozitivní klon, který byl odvozen od nového RNA viru patřícího do skupiny Flavivirů a pojemován virus hepatitidy C.
Způsobuje tajemný virus opravdu hepatitidu?
Zbývalo vyřešit otázku, zda by mohl samotný virus způsobit hepatitidu. Proto bylo nutné prozkoumat, zda je klonovaný virus schopný se replikovat, či nikoliv. Charles M. Rice objevil na konci genomu viru hepatitidy C oblast, o které se domníval, že by mohla být důležitá pro replikaci viru. Rice vytvořil pomocí genetického inženýrství variantu RNA viru hepatitidy C, která měla oblast důležitou pro replikaci a postrádala oblasti, které by replikaci mohly zabraňovat. Když byla tato varianta vstříknuta do jater šimpanze, onemocnění se rozvinulo. To byl konečný důkaz, že samotný virus hepatitidy C může způsobit zpočátku nevysvětlitelné případy hepatitidy po transfuzi.
„Ocenili jsme pionýrskou práci v boji proti virovým nákazám,“ uvedl tajemník Nobelova výboru na Karolinska Instutet Thomas Perlmann, který tuto cenu vyhlásil. „Objev je sice staršího data, ale je potřeba delšího času, než se ukáže, jaký význam má pro lidstvo. Tyto poznatky byly důležité i pro další vývoj antivirových léků, který probíhá v současnosti,“ dodal Perlmann.
K časovému odstupu mezi objevy a udělením Nobelovy ceny se také vyjádřil Gilbert Thomson, profesor na Imperial College v Londýně. Připustil, že se sice jedná o velkou prodlevu mezi vyhlášením a samotnými objevy, ale virus hepatitidy C způsobil tolik úmrtí, že jeho objev posunul lidstvo o obrovský krok kupředu.
„Když jsem ráno telefonoval Alterovi a Ricemu, byli velmi překvapení, rozhodně neseděli u telefonu, protože jsem jim musel volat několikrát, než se ozvali. Všichni byli opravdu šťastní, že cenu obdrželi, bylo velmi příjemné s nimi hovořit,“ doplnil Perlman.
Vyhlášení letošních Nobelových cen pokračuje zítra cenou za fyziku. Slavnostní předávání se letos uskuteční v prosinci ve virtuální podobě.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
Foto: Niklas Elmehed, Nobel Media.
Zdroj: The Nobel Prize, CNN
