Studie, která byla publikována koncem dubna letošního roku, jednoznačně poukázala na omezenou schopnost stávajících právních předpisů držet krok s vědeckým pokrokem, což s sebou nese právní nejistotu při uvádění technologií do praxe a také omezuje konkurenceschopnost a inovační potenciál Evropské unie.

Z uvedené studie jednoznačně vyplývá, že současný legislativní rámec regulující NGT (New Genomic Techniques) je nevyhovující a je potřeba vytvořit prostředí, které umožní plně využít výhod vědeckého pokroku, a současně v rozumné míře zohlednit možná rizika a obavy vyplývající z nových technologií. Lukáš Fischer z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zdůrazňuje: „Při posuzování rizik je nezbytné zohlednit i přínosy těchto technologií a zároveň i negativní důsledky všech případných restriktivních opatření. V případě genomových editací zemědělských plodin negativa spojená s jejich omezováním mnohonásobně převyšují hypotetická rizika spojená s jejich použitím.“

Současného stavu poznání náležitě využívají země, kde regulace nejsou tak přísné, jako jsou vyspělé USA a Kanada, ale i rozvíjející se, které mají zájem na masivním ekonomickém růstu, jako Čína či Brazílie, anebo také Rusko. „Léta váhání stála Evropu to, že spousta firem se svými šlechtitelskými programy odešla mimo kontinent. Jejich inovace a patenty jsou mimo sféru evropského vlivu, což pocítíme v budoucnu, až za jejich výrobky budeme muset platit. Tuto skutečnost budeme dlouho dohánět,“ poznamenává Aleš Pečinka z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

„Genetické modifikování rostlin je klíčové téma pro budoucnost a také první vlaštovka a důkaz toho, že Evropská komise naslouchá vědcům a je ochotna na základě vědecky podložených údajů změnit svůj postoj. Právě velký tlak vědecké obce a její nesouhlas s nastavenými pravidly a restrikcemi totiž aktuální studii inicioval,“ upozorňuje předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová s tím, že bránění vývoji by bylo přímo škodlivé pro budoucnost evropského hospodářství a hlavně zemědělství.

Zastaralá legislativa a Nobelova cena

V současnosti genetické modifikace podléhají regulacím podle směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2001 „o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí“. Rozhodnutím Evropského soudního dvoru k nim v roce 2018 přibyly i kultivary získané metodou CRISPR, tedy velmi drobnou, ale zároveň chirurgicky přesnou a efektivní úpravou genomu.

„GMO legislativa z roku 2001 je velice restriktivní a de facto zabránila praktickému využití GMO v EU. Studie publikovaná Evropskou komisí potvrdila, že podle stávající legislativy jsou NGT skutečně posuzovány jako GMO. Nicméně také ukázala, že tato legislativa je zastaralá, neodráží současný stav poznání a vývoje, a je také nejednoznačná ve výkladu nejdůležitějších termínů. To vede k nejasnostem a právní nejistotě, což dále zvyšuje negativní dopady na výzkum a uplatnění NGT v EU,“ podotýká Karel Říha, který působí na Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity a je jedním ze signatářů iniciativy pro udržitelné zemědělství pomocí editace genomu (EU-SAGE).

Karel Říha, zástupce ředitele pro vědu na CEITEC MU

Dalším signálem, že je na místě se nad směrnicí zamyslet, bylo udělení Nobelovy ceny za chemii v loňském roce za metodu CRISPR, již švédští akademici uznali za slibnou jak pro vývoj v medicíně, tak právě ve šlechtitelství plodin. Metoda pracující na přesném vyhledání určité části genetické informace a její úpravě si získala kladné body napříč jinak velmi kritickou vědeckou obcí.

Nic není černobílé

Studie uveřejněná Evropskou komisí tak stojí na začátku nového pohledu na takzvané nové genomické techniky. Její závěry v následujících měsících budou posuzovat legislativní a politické skupiny na úrovni Evropské unie a na konci této cesty by mohla čekat úprava směrnice benevolentnější k vědeckým názorům na genetické modifikování plodin.

„Posoudit problematiku ovšem není jednoduché. V případě plodin se to zdá být celkem jasná věc, ale genetické modifikování organismů se týká i živočichů a nakonec i lidí. Tam už je to citlivější. Směrnice tedy musí regulovat nejen rostliny, ale i další biologické systémy, kde zneužití nebo zdravotní dopady mohou mít vážnější rozměr,“ uzavírá Aleš Pečinka.

Jan Konvalinka, prorektor pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy, k tomu dodává: „Svět nebude čekat, nesmíme udělat z Evropy technologický skanzen.“

Autor: Vědavýzkum.cz (SA)

Zdroj: Akademie věd ČR, CEITEC