Průběh koronavirové pandemie v Německu považuje řada expertů za exemplární zvládnutí aktuální krize. I Světová zdravotnická organizace ocenila způsob, jakým se v zemi daří zvládat nastalou situaci. Za německým úspěchem stojí řada okolností. Země velmi brzy začala s intenzivním testováním podezřelých případů a v březnu začala zavádět ostrá restriktivní opatření, aby se zabránilo přeplnění kapacity zdravotnický zařízení. Svou roli podle expertů také sehrálo štěstí – nákaza udeřila později než v jiných zemích a průměrný věk pacientů byl také nižší než například v Itálii.

Řada médií však začala upozorňovat ještě na další výhodu, kterou během nastalé krize Německo má. V čele země stojí totiž Angela Merkelová, která je vzděláním vědkyně. Merkelová získala doktorát v oboru kvantové chemie (a krátce působila i v Ústavu organické chemie a biochemie tehdejší Československé akademie věd). Přestože se politické postavení německé kancléřky v poslední době zhoršovalo, koronavirová krize znovu ukázala některé z předností jejího vedení – logika, stabilita a racionální přístup pomohl zemi vyhnout se španělskému nebo italskému scénáři.

„Je mimořádně dobře informována. Také pomáhá, že je vědkyně a rozumí číslům. Myslím ale, že hlavní příčinou je její charakter – její přemýšlivost a schopnost uklidňovat. Možná jedna z rozlišujících charakteristik dobrého lídra je to, že nevyužívá aktuální situaci jako politickou příležitost. Ví totiž, jak kontrakproduktivní to může být,“ řekl o Merkelové v rozhovoru na konci dubna profesor Christian Drosten, jeden z předních odborníků na koronaviry v Německu. Drosten se díky pandemii octl v situaci, která je pro drtivou většinu vědců zcela neznámá – je z něj téměř celebrita. Objevuje se na titulních stranách novin a internet se hemží memy s jeho tváří. Nestalo se tak však díky odborným radám, které poskytuje evropským státníkům, může za to jeden podcastový seriál.

Vědci jako celebrity koronavirové doby

Christian Drosten, který působí jako ředitel Institutu virologie na Charité – Universitätsmedizin Berlin, s výzkumem koronavirů spojil celou svou vědeckou kariéru. V roce 2003 se mu dostaly do rukou vzorky krve singapurského lékaře Leonga Hoe Nama, u kterého se po příletu do Frankfurtu objevily symptomy, jež odpovídaly novému onemocnění dýchacích cest, které se v té době začalo rapidně rozmáhat v Asii. Frankfurtští lékaři tehdy požádali Drostena, který právě zakládal laboratoř molekulární diagnostiky na Institutu tropické medicíny Bernharda Nochta v Hamburgu, aby vzorky otestoval. Domnívali se, že zdrojem nákazy je nějaký nový, dosud neznámý virus. Všechny pokusy o jeho identifikaci však selhávaly.

Drostenovi se podařilo získat z viru genetický materiál, který bylo možné rozklíčovat a porovnat s jinými viry. O několik dní později zaznamenal úspěch. Nejpodobnější byl nový virus dobytčímu koronaviru. Drosten tak spolu s kolegou Stephanem Güntherem zjistili, že to, na co se dívají, je nový, nebezpečný člen rodinu koronavirů. „V té době se studenti medicíny o koronavirech neučili téměř vůbec nic,“ vysvětluje Drosten.

Nebyl proto ostatně důvod, protože do té doby známé koronaviry způsobovaly jen zlomek z běžných zimních chřipek a nachlazení. Nový druh koronaviru ovšem zabil takřka 10 % z více než 8 000 nakažených ve více než třiceti zemích světa. Světová zdravotnická organizace ho proto nazvala SARS (z anglického Severe Acute Respiratory). Americkým výzkumníkům z U. S. Centers for Disease Control and Prevention a vědcům na University of Hong Kong se podařilo virus identifikovat přibližně ve stejný čas jako jemu. Drosten byl ale první, kterému se podařilo vyvinout diagnostický test, za což získal nejen mezinárodní uznání, ale i několik cen.

Nový druh koronaviru Covid-19, který se na konci minulého roku začal šířit z Číny, však Drostena i po sedmnácti letech výzkumu rodiny koronovirů překvapil. „Nemyslel jsem si, že by se SARS tímhle způsobem vrátil,“ připustil Drosten.

Síla podcastů

V hledáčku médií se Dresden ocitnul už v lednu, kdy v televizních rozhovorech varoval před potenciálně nebezpečným novým virem, který se šířil v Číně. Z výsledku byl ovšem rozčarovaný. Média podle něj z dlouhého rozhovoru nakonec využila jen několik vět, které navíc – zkrácené a sestříhané – nedostatečně zdůrazňovaly hrozbu, kterou nový virus představoval. „Býval jsem v televizi často a frustroval mě způsob, jakým tam zkracují vaše vyjádření, a jak tudíž někdy sdělení úplně rozdrobí,“ řekl Drosten. V té době navíc jeho tým intenzivně pracoval na vývoji veřejně dostupného testu na COVID-19. Času tedy neměl nazbyt.

Obdobnou frustraci sdílel i Norbert Grundei, programový manažer rádiové stanice NDR. Podle jeho názoru se zase veřejnosti nedostávalo potřebných informací o novém viru. Rozhodl se proto nabídnout prostor právě Drostenovi a ten nápad uvítal. Organizace nového projektu byla mimořádně rychlá. O tři dny později natočili první díl podcastu. Cílem bylo tímto prostřednictvím nabízet veřejnosti každý den aktuální informace.

Po dvou epizodách, tedy po dvou dnech, se Das Coronavirus-Update stal nejstahovanějším podcastem na Apple Podcasts v Německu. V jednotlivých epizodách Drosten vysvětluje různé aspekty nového onemocnění, například proč i mladí mohou trpět vážným průběhem nemoci. V jiné epizodě zase rozebírá varování francouzského ministra zdravotnictví před používáním ibuprofenu. Drostenovi přístupné, aktuální podcasty si v zemi okamžitě získaly masivní popularitu.

Podle čísel stanice NDR většina posluchačů vydrží u přibližně půlhodinových podcastů téměř celý čas jejich vysílání. Podle Norberta Grundeie to znamená, že posluchače opravdu zajímají názory a zkušenosti muže, který radí také kancléřce Merkelové. „Myšlenka, že všichni obyvatelé Německa mají přístup k stejnému konzultantovi jako političtí lídři, je podle mého názoru dobrý nápad.“

S tím souhlasí i Dresden. Podle něj je formát podcastu velmi funkční způsob, jak předávat veřejnosti vědecké poznatky. V době pandemie jde navíc o naprosto klíčovou misi – jen dobře informovaná veřejnost se může rozhodovat odpovědně. Podcast má podle něj řadu výhod – větší prostor nevynucuje zkratkovitá sdělení. Záznam také není nutné nějak drasticky stříhat. Podle Drostena je tak sdělení nejen autentičtější, ale je díky tomu možné na otázky odpovídat i mnohem srozumitelnější formou.

Překlad dílů Das Coronavirus-Update do angličtiny sice zatím dosud není dostupný, ale žádá o něj už i Světová zdravotnická organizace. Podle Dresdena by ale na překladu museli pracovat další vědci. To proto, aby se i posluchačům dostaly přesné aktuální informace a nic se z překladu neztratilo. Německý případ ukazuje, jak úspěšná v předávání vědeckých poznatků veřejnosti může být právě forma podcastů.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: Science, New York Times (1, 2), The Guardian (1, 2), The Atlantic, NDR, Zeit Online (1, 2), NPR