Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Predátorské časopisy využívají i vědci z Harvardu či Yale

31. 8. 2018
Predátorské časopisy využívají i vědci z Harvardu či Yale

Z analyzovaných 175 tisíc článků publikovaných v predátorských časopisech pocházelo několik stovek studií od akademiků z nejprestižnějších vysokoškolských institucí jako je Harvard, Yale nebo Stanford. I díky nim může mít jedna z organizací využívajících predátorské praktiky roční příjmy ve výši 4 milionů amerických dolarů.

Problém predátorských časopisů je hojně skloňován v českých i zahraničních médiích. Jasná definice toho, co je a co není predátorský časopis, tedy ujasnění konkrétních charakteristik, ale stále chybí. Přesto existuje povědomí o tom, co takový časopis dělá a také co to může způsobit. Klíčové je, že tyto časopisy fungují na bázi publikování množství vědeckých článků, a to bez ohledu na jejich kvalitu a za vysoké poplatky. O tom, jak poznat takové časopisy, jsme již psali. V českém prostředí se tématu dlouhodobě věnují například Martin Srholec a Daniel Münich (1, 2, 3).

Německá novinářka Svea Eckert a její tým odhalili, že z celkem 175 000 článků, publikovaných v 5 největších predátorských časopisech (včetně OMICS a WASET – viz níže), byla největší část zaslána z Indie (téměř 15 tisíc). Asi 13 tisíc článků ale přišlo i ze Spojených států amerických. Mezi nimi byli i zástupci těch nejprestižnějších amerických vysokých škol. Celkem 162 článků přišlo ze Stanford University, 153 studií z Yale University, 96 z Columbia University a 94 z Harvard University.

Novináři se rozhodli dokázat, že organizace s ročním příjmem okolo 4 milionů amerických dolarů - World Academy of Science, Engeneering and Technology (WASET) - produkuje predátorské časopisy a organizuje falešné vědecké konference. To se jim nakonec podařilo. Pomocí softwaru vytvořeného studenty z MIT (Massachusetts Institute of Technology) získali „vědecký článek“ z oboru informatiky, který byl ovšem pouze souborem vygenerovaných vět, grafů a citací tak, aby text působil vědecky. Článek byl ale ve skutečnosti úplným nesmyslem. WASET žurnál tento článek akceptoval a poděkoval autorům za přispění k rozvoji daného oboru. Následně se výzkumníci vydali prezentovat svůj „výzkum“ na vědeckou konferenci organizovanou WASET. Zjistili, že se jednalo pouze o sraz několika jedinců, kteří za tuto „příležitost“ zaplatili několik set dolarů.

Ještě větší společností, která se živí predátorskými praktikami, je OMICS Publishing Group. Ta je dokonce označována jako největší organizace tohoto druhu. Na ni podala již v roce 2016 americká Federální obchodní komise žalobu. Na konci minulého roku pak soud udělil společnosti předběžný zákaz falešného referování o procesu přijímání příspěvků do jejich žurnálů či na konference.

Podle jednoho z vyšetřovatelů Chrise Sumnera ale svou prací rozhodně nechtějí naznačovat, že všechny články v žurnálech těchto vydavatelů jsou nesmyslné, pouze chtějí poukázat na to, že konkrétní praktiky těchto organizací otevírají takovým „studiím“ dveře. Problémem se potom stává skutečnost, že právě i nesmyslné články nebo špatná vědecká práce může být považována za prokázaný fakt. Lidé nepohybující se ve vědeckých kruzích totiž obtížněji takové články rozpoznají a tyto organizace jim dodávají důvěryhodnost. To může být například zneužito firmami, které potřebují vědecké podklady pro svou práci. O to se pokusila i firma First Immune, která vydala několik „vědeckých studií“ o účinnosti léku na rakovinu zvaného GcMAF. Výkonný ředitel této organizace David Noakes by za to měl být ještě letos souzen.

O zmiňovaném vyšetřování Svea Eckert a jejího týmu podrobněji informuje následující zhruba půl hodinový dokument – ZDE.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (NS)

Zdroj: The Guardian, Motherboard