Italsko-americký odborník v oblasti nanotechnologií končí jen tři měsíce po nástupu do funkce předsedy vědecké rady ERC, v níž nahradil Jeana-Pierra Bourguignona. Mezi hlavní důvody, které vedly k jeho odstoupení, patří podle oficiálního stanoviska vědecké rady nepochopení role ERC, nedostatečná angažovanost v prosazování excelentní vědy a upřednostňování osobních zájmů.
„Během svého tříměsíčního funkčního období projevil naprostý nedostatek porozumění úloze ERC podporovat excelentní výzkum. Ačkoliv navenek podporu vyjadřoval, návrhy které předkládal, toto přesvědčení neodrážely,“ uvádí se v prohlášení. Podle členů vědecké rady Ferrari nerozuměl pozici ERC v rámci evropského rámcového programu, od počátku nejevil dostatečnou angažovanost a neúčastnil se řady důležitých setkání. Zároveň však sám inicioval několik vlastních aktivit, aniž by je s ostatními členy rady konzultoval. Vedle své práce předsedy se navíc účastnil i dalších akademických a komerčních aktivit, které údajně upřednostňoval před zájmy ERC.
Spor o princip financování excelentní vědy
Podle členů vědecké rady Mauro Ferrari odstoupil na základě jednomyslného vyjádření nedůvěry, on sám to ale vidí jinak. Jak uvedl v dopise zaslaném deníku Financial Times, důvodem jeho rezignace byl fakt, že vědecká rada nepodpořila jeho výzvu, aby ERC spustila zvláštní program zaměřený na boj proti onemocnění COVID-19. „Věřím, že v době, jako je tato, by měly být nejlepším vědcům na světě poskytnuty zdroje a příležitosti k boji proti pandemii, ať už pomocí nových léčiv, vakcín, diagnostických nástrojů nebo behaviorálních přístupů,“ uvádí Ferrari. Vědecká rada ale dle jeho slov návrh razantně odmítla s argumentem, že ERC financuje pouze „bottom-up“ výzkum, přičemž nespecifikuje jeho zaměření a příznivý dopad na společnost nepovažuje za kritérium financování. Ferrari si prý byl vědom, že jeho „top-down“ návrh na financování výzkumu zaměřeného specificky na COVID-19 je sice v rozporu s běžnou praxí, nicméně je odůvodněn naléhavostí situace.
Na svou obranu vědecká rada uvádí, že podpora takové výzvy není úkolem jejím, ale Generálního ředitelství pro výzkum a inovace Evropské komise, které si již tímto problémem intenzivně zabývá. Navíc prý více než 50 probíhajících nebo dokončených projektů ERC v celkové hodnotě 100 milionů EUR již přispívá svými poznatky k řešení pandemie COVID-19 a Rada také nabízí současným příjemcům dostatečnou flexibilitu, pokud by se chtěli v probíhajícím projektu výzkumem souvisejícím s COVID-19 zabývat. Hlavní zásadou ERC projektů však je, aby výzkumníci sami rozhodovali o předmětu svého výzkumu a volbě jeho cílů, píše se v prohlášení.
Členové vědecké rady sice odmítli Ferrariho odvolání veřejně komentovat, zastal se jich však německý europoslanec Christian Ehler, který má na starosti legislativu v oblasti výzkumu a vývoje. Na adresu odstupujícího předsedy uvedl, že jeho návrh byl spíše marketingovým krokem vůči veřejnosti a byl v rozporu s legislativními základy ERC. Podle Ehlera totiž Ferrari „nikdy nebyl zcela srozuměn s nezávislou povahou Evropské výzkumné rady.“
Reakci člena vědecké rady ERC Tomáše Jungwirtha čtěte zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (JS)
Zdroj: Financial Times, ScienceBusiness, ERC
Foto: ERC
Mauro Ferrari
Šedesátiletý italsko-americký výzkumník se věnuje nanotechnologiím a jejich použití v medicíně. Působí mimo jiné v americkém Národním onkologickém institutu, je profesorem farmacie na University of Washington nebo členem správní rady v americké biotechnologické společnosti Arrowhead Pharmaceuticals. Když se 1. ledna 2020 ujal úřadu předsedy vědecké rady ERC, bylo mu umožněno některé tyto činnosti nadále zastávat, což doposud nebylo běžné a posléze se stalo terčem kritiky.
