Vytisknout tuto stránku

Vývoj evropského cloudu pro otevřenou vědu

9. 2. 2019
Vývoj evropského cloudu pro otevřenou vědu

Evropská unie doufá, že konečně našla tu správnou cestu, jak zpřístupnit data produkovaná evropskými výzkumníky. Cílem obrovského virtuální úložiště European Open Science Cloud (EOSC) je propojení elektronických zdrojů evropských výzkumných institucí a univerzitních knihoven prostřednictvím jediného portálu.

Spuštění projektu EOSC bylo oznámeno v dubnu 2016 a jeho start se plánuje už na rok 2020. Cílem je, aby vědci získali přístup do velkých „obchodů“ s daty jen prostřednictvím několika kliknutí z jakéhokoliv vědeckého pracoviště v Evropě.

Evropská komise, která do počáteční fáze projektu investuje 600 miliónů eur, tvrdí, že cloud úplně změní styl výzkumné práce. Vědci totiž budou mít rozsáhlou sbírku dat téměř ihned po ruce. Sdílené úložiště vědeckých dat se tak řadí mezi nejambicióznější projekty v současné evropské vědě. Vyžaduje to ovšem obrovské množství finančních prostředků i náročnou koordinaci.

„Nejde o to, abychom vše, co dosud máme, zahodili a začali úplně od začátku. To by nebylo možné. Už máme silnou pracovní infrastrukturu, na které budeme dále stavět a rozvíjet ji. Jedná se o postupný proces,“ říká Juan Bicarregui, který je vedoucím divize dat v britské Science and Technology Facilities Council a jedním z členů výkonné rady European Open Science Cloud (EOSC).

eoscpilot logo

Biccaregui tak mimo jiné navrhuje, aby konečný produkt vypadal podobně jako největší online obchod Amazon. Mezi vědci pracujícími na projektu ovšem zaznívají i další nápady. Výběr z databáze dat by se tak mohl svým řešením podobat například stránce Airbnb, která nabízí ubytování po celém světě.

Shromažďování dat z mnohojazyčných výzkumů je komplikované

Mnoho laboratoří a vědeckých pracovišť financovaných z veřejných zdrojů již nyní provozuje pro výzkumné pracovníky cloudové služby. Laboratoře se ovšem spíše soustředí na správu svých vlastních dat nebo vzájemnou spolupráci na konkrétních tematických projektech. S finanční podporou z Evropské komise ale nyní mohou jednotlivá pracoviště začít dostupné elektronické zdroje centralizovat.

Problémem je ale jazyk. Narozdíl například od Spojených států se výzkum v Evropě provozuje v mnoha jazycích. Podobně i sbíraná data jsou někdy vázána na národní jazyk. To představuje praktickou překážku, která má ale pro funkčnost EOCS zásadní význam. Podobně klíčovým problémem bude také synchronizace společných datových formátů a způsobů sběrů dat. Projekt také čelil nedostatku kvalifikovaných pracovních sil – databáze totiž vyžaduje značné množství pracovníků, kteří ji budou spravovat.

Přístup k datům za poplatek?

Řadu dalších záležitostí – nejrůznější právní, finanční a technologické problémy – je třeba vyřešit předtím, než bude EOSC vůbec uveden do provozu. Evropská komise přitom garantuje, že bude podporovat základní funkce projektu až do roku 2020. Poté by mohl být EOSC financován z alternativních zdrojů, včetně poplatků od konkrétních organizací a institucí, které budou cloud využívat. Udržitelné financovaní po roce 2020 ale stále zůstává otázkou.

„Bylo by hezké říci si, že budeme mít otevřený a rovný přístup ke všem datům, ale je zde řada překážek,“ uvádí Bicarregui. „Musíme se zabývat správou dat, etikou i ochranou údajů,“ dodává. Například odlišné požadavky jednotlivých oborů na etické zacházení s daty tak představují jeden z důležitých praktických problémů, který musí koordinátoři projektu řešit.

Dále je třeba vyjasnit role a odpovědnost národních i nadnárodních agentur, které poskytují prostředky na vědu a výzkum, či zajistit kdo bude správcem údajů a poskytovatelem cloudových služeb. Otázkou zůstávají také podmínky přístupu do EOSC – a to včetně případných poplatků. Ačkoliv primárním cílem EOSC je poskytovat vědcům výzkumná data zdarma, přístup pro komerční subjekty by mohl být zpoplatněn.

Vědci svá data zatím příliš nechtějí sdílet

Ovšem nejtěžším úkolem nakonec bude přesvědčit konkrétní vědce, aby byli vůbec ochotni svá data s ostatními sdílet. Odpor ke změně je ve vědě stejně přítomný jako v jiných oblastech. „Strávili jsme posledních 20 let přesvědčováním našich výzkumníků, aby standardizovali svá data a sdíleli je,“ říká Massimo Cocco, ředitel výzkumu v National Institute of Geophysics and Volcanology v Římě.

Kultura vědeckého prostředí, nikoliv technologie, se nakonec ukazuje jako největší překážka při budování EOSC. S tím souhlasí i Juan Bicarregui: „Myslím, že nejobtížnější je změna postoje. Vědci jsou motivováni zvídavostí a touhou po uznání. Dnes si ceníme víc vědeckých článků než vyprodukovaných dat. Kdyby se ovšem sdílení dat ve vědě oceňovalo víc, naopak bych chtěl, aby ostatní moje data používali,“ dodává.

 

 

Autor: Vědavýzkum.cz (BK)

Zdroj: ScienceBusiness, EOSC