Jitka Viktorová: Podle odhadu Světové zdravotnické organizace zemře v roce 2050 na antibiotickou rezistenci víc lidí než na rakovinu

V jaké situaci jste se dozvěděla, že jste cenu vyhrála?

Zrovna jsem řešila, že jsem do horkovzdušné sušárny dala plastovou krabičku se silikagelem a nezkontrolovala nastavenou teplotu. Roztavená krabička i s obsahem protekla na dno sušárny, takže jsem zprávu o výhře oslavila tím, že jsem zaklekla odstraňovat natavený plast. Naše interní oslava probíhala s lahví acetonu, kterým jsme s kolegou sušárnu drhli. Utahoval si ze mě, že doufá, že s cenou spojené finanční ocenění bude stačit alespoň na to, abych koupila novou. Naštěstí se nám sušárnu povedlo vyčistit, takže cenu můžu použít na něco jiného.

Jak ji tedy využijete?

Peníze chci použít na svůj seberozvoj. Z vědkyně se stávám čím dál více manažerkou, takže bych se ráda zlepšila v řízení většího kolektivu, což je pro mne aktuální výzvou. Také zvažuji účast na jedné prestižní zahraniční konferenci o antibiotické rezistenci, která se koná jednou za dva roky v USA.

Část financí také poputuje k mým dvěma už skoro dospělým dcerám, protože bych chtěla ocenit jejich trpělivost a neuvěřitelnou podporu. Starší dcera mi tři hodiny pomáhala vylepšit finálovou prezentaci pro L'Oréal, aby její obsah zpřístupnila i neodborné veřejnosti a vylepšila vizuální stránku. Být matkou ve vědě není vůbec jednoduché, takže bych dcerám chtěla připravit nějaký zážitek a poděkovat jim.

Daň za nepřerušený doktorát

Jak se vám podařilo skloubit rodinný život a vědeckou kariéru?

Začátek byl těžký. Starší dcera se narodila během mého magisterského studia a mladší během doktorátu. Zvládla jsem to ale bez přerušení a disertační práci jsem odevzdávala po čtyřech letech. Vděčím za to obrovské podpoře ze strany své tehdejší šéfové, Martiny Mackové, a samozřejmě rodiny. Nicméně školka prostě zavře a nikoho nezajímá, že vám běží experiment. Vybavujeme se mi taky zážitek, kdy si kolegyně stěžovala, že po náročném dni v laboratoři přišla unavená domů, lehla si na gauč k seriálu a usnula. Já jsem přišla domů a můj kolotoč se teprve roztáčel, začala jsem řešit svačiny, domácí úkoly, špinavé nádobí, co budu dělat k večeři, koupat děti, podepisovat žákovské knížky. Ale zase si myslím, že tohle všechno člověka nějak formuje. Musela jsem si umět zorganizovat čas a priority – z těchto zkušeností těžím dodnes.

Bylo dobré rozhodnutí nepřerušit kvůli rodičovství doktorské studium?

Na datum ukončení doktorátu je vázaná řada dalších věcí, třeba do kdy jste počítána do kategorie začínající vědkyně. A pokud máte děti během studia, nezapočítávají se vám do prodloužení některých lhůt. V tom se cítím být znevýhodněná. Také mi chybí dnes běžná zahraniční stáž, která je nutná pro získání mnohých excelentních projektů. Když jsem však dodělala doktorát, tak mi dcera nastupovala do první třídy a nešlo se přesídlit na dva roky do jiného státu.

Podařilo se vám tedy získat nějaké zahraniční zkušenosti?

Ano, ale získala jsem je až během kariéry prostřednictvím mezinárodních projektů a mezinárodních konsorcií. V životopisu mi však už napořád bude chybět, že jsem strávila dva roky na postdoku v zahraničí. Ale nechci si stěžovat, děti jsou pro mne rozhodně důležitější.

Teď si do životopisu můžete uvést, že jste vyhrála cenu L’Oréal Pro ženy ve vědě. Myslíte si, že vám výhra v kariéře pomůže?

Doufám, že ano. Proto jsem se také přihlásila a díky tomu vlastně vzniká i tento rozhovor. Myslím, že tématu antibiotické rezistence bychom se opravdu měli věnovat. Je to velký problém současné medicíny a často se o ní mluví jako o tiché pandemii. Jen na ni ještě neumírá tolik lidí, aby se musela začít akutně řešit jako třeba pár let zpátky covid. Nicméně Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v roce 2050 zemře na antibiotickou rezistenci víc lidí než na rakovinu, a to za pozornost rozhodně stojí.

V rámci ocenění jsem si prošla i mediálním tréninkem. Komunikace vědy je velmi důležitá a vědci se jí věnují málo. Já se to chci naučit, aby si o tom, co dělám, přečetli budoucí kolegové a abych tak do vědy nalákala nové mladé studentky a studenty, které třeba inspiruji. Díky účinnější propagaci také doufám, že najdeme nové spolupracovníky.

Od nestabilních rostlinných extraktů ke stabilním léčivům

Škála témat, kterým se věnujete, je poměrně pestrá: kromě antibiotické rezistence a toho, jak ji ovlivňují rostlinné extrakty, je to také léková rezistence rakovinných nádorů nebo léčivé účinky kanabinoidů. Co tato témata spojuje?

Po doktorátu jsem dostala nabídku stát se součástí vědecké skupiny Tomáše Rumla, který tehdy pořizoval přístroj pro vysokokapacitní testování. Byla to automatizovaná robotická stanice, pro kterou potřeboval operátora. To mě zaujalo, protože taková práce vyžaduje znalost řady metod, které jsem neuměla, a které jsem se chtěla naučit. Dělali jsme bioprospekci, kdy jsme se z hrubého extraktu snažili získat čistou, biologicky aktivní látku, která by mohla sloužit jako léčivo nebo výchozí struktura pro návrh účinného léčiva. Našla jsem si v tom svoji cestičku a postupně jsem se začala zabývat vlivem různých látek na antibiotickou rezistenci – potenciálních léčiv, sloučenin, derivátů aj. na lékově rezistentní nádory a bakterie. Před dvěma roky jsem si i díky podpoře vedení Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha založila vlastní vědeckou skupinu zabývající se touto problematikou.

Naznačila jste, že se váš výzkum točí kolem antibiotické rezistence. Čemu konkrétně se věnujete?

Zabývám se popisováním mechanismů rezistence. Studujeme multirezistentními kmeny, které jsou odolné vůči zástupcům minimálně tří tříd antibiotik. Začínají se ale objevovat i pan-rezistentní kmeny, které jsou rezistentní ke všem známým třídám antibiotik. Máme tedy nakročeno k tomu, že lidé začnou umírat na banální infekce, které doteď pomocí antibiotik potlačujeme. V našem výzkumu se zabýváme hledáním tzv. antibiotických adjuvans, tedy látek, které se spolu s antibiotiky podávají pacientům. Jejich úkolem je utlumit bakteriální enzymy, kterými bakterie antibiotika inaktivují. K řadě nových antibiotických tříd totiž ještě příslušné adjuvans neexistuje.

Adjuvans hledáte v rostlinných extraktech. Budou nám někdy lékaři předepisovat antibiotika z rostlin?

Základní vlastností adjuvans je to, že samo o sobě antimikrobiální aktivitu nemá. Nemůže tedy fungovat jako antibiotikum. To je jeho velká výhoda, protože tak nevyvíjí selekční tlak na bakterii a ta není nucená se přizpůsobovat a vyvíjet nové mechanismy rezistence.

Nicméně si myslím, že rostlinné extrakty nebudou nikdy schváleny jako léčiva na bakteriální infekce, protože nejde o jednu konkrétní čistou látku. Mají nestabilní složení, které se navíc v čase mění, protože je ovlivněno mnoha faktory – ročním obdobím, teplotou, srážkami, přítomností patogenu, lokací aj. Jednotlivé čisté látky se z rostlin ale dají získat a pak je možné je uměle kombinovat. Ve spolupráci s Ústavem analýzy potravin a výživy VŠCHT Praha se hodně zabýváme konopím, jehož složení extraktů už dobře známe. Umíme vzít jednotlivé kanabinoidy, smíchat je do dvousložkové či třísložkové směsi a zjišťovat, která směs vykazuje synergii. Takovýmto postupným skládáním bychom se mohli dostat až k přesně definovanému léčivému přípravku.

Jedna z vašich studií se zaměřovala na biologickou aktivitu tradičně používaných léčivých rostlin pěstovaných v České republice. Na co jste přišli?

Testovali jsme extrakty padesáti dvou bylinek a zjišťovali jsme, jestli opravdu mají nějakou biologickou aktivitu. Ukázali jsme, že některé z nich skutečně potlačují růst mikroorganismů, což pro mě bylo hrozně hezké, jak do sebe ty puzzlíky zapadly. Navíc jsme identifikovali konkrétní látky, které jsou za dané účinky zodpovědné.

Máte v plánu analyzovat další léčivé rostliny?

Bude jich určitě celá řada. Myslím si, že objevování nových přírodních látek je správná cesta, protože příroda je obrovskou inspirativní knihovnou vhodných molekul. Řekneme si: „Tahle struktura má potenciál, hezky nám zapadá do aktivního místa enzymu a inhibuje ho. A když ji trošku upravíme, tak to bude ještě lepší.” To mimochodem děláme teď v laboratoři. Máme sbírku 150 čistých sekundárních metabolitů rostlin a testujeme, jestli inhibují enzymy zodpovědné za inaktivaci antibiotik. Ovšem v přírodě je takových struktur několik stovek tisíc, takže máme ještě co dohánět, a i v tomto ohledu hledáme stále nové spolupráce.

Potravinové doplňky stojí mimo farmaceutická pravidla

Zaujaly mě vaše výsledky testování preparátů s extraktem z ostropestřce mariánského (silymarin), které se prodávají jako potravinové doplňky na podporu imunity a jater. Povíte mi k tomu víc?

Je potřeba si uvědomit, že na potravinové doplňky se nevztahuje žádný farmaceutický zákon, řadí se tedy mezi potraviny, a nikoliv mezi farmaceutické látky, byť si je často kupujeme v lékárnách. V rámci tohoto výzkumu jsme dělali analýzu 26 potravinových doplňků a zjistili jsme, že dva preparáty, které měly ve složení silymarin uvedený, jej neobsahovaly vůbec. Většina z těch zbylých ho obsahovala o dost méně, než deklarovaly, a mnohé k tomu obsahovaly mykotoxiny a pesticidy. To je samozřejmě problém, protože právě užívání silymarinu se doporučuje zejména lidem, kteří mají oslabený imunitní systém nebo jsou po transplantacích, takže vysoké dávky mykotoxinů jim mohou ještě více uškodit.

Našli jste nějaký kvalitní doplněk?

Ano, některé úplně špatné nebyly. Naším cílem bylo ukázat, že trh s potravinovými doplňky by měl být lépe kontrolovaný a přípravky by měly být výrazně častěji testované minimálně na obsah škodlivých látek.

Na závěr bych se ráda zeptala, co chystáte do budoucna?

Chci se dál věnovat studiu vývoje rezistence k adjuvantní terapii. Myslíme si, že bychom mohli prokázat, že adjuvantní terapie má opravdu velký smysl, protože při ní rezistence buď nevzniká, anebo vzniká výrazně pomaleji. Také chci pokračovat v testování řady látek, které mají potenciál k adjuvantní terapii. Díky různým metodám in vitro víme, že jsou účinné, a rádi bychom se posunuli dál. Teď rozjíždíme spolupráce pro testování in vivo. Máme podanou projektovou žádost na Agenturu pro zdravotnický výzkum a pokud získáme finance, budeme se ve spolupráci s Fakultní nemocnicí u svaté Anny v Brně zabývat charakterizací kožních patogenů pomocí celogenomového sekvenování, což by nám mohlo pomoci odhalit další mechanizmy rezistence. Na tyto patogeny pak chceme zkoušet námi navrhnuté adjuvantní terapie a pokud by byly účinné, tak bychom to rádi ověřili v preklinických testech.

Co vás nejvíc motivuje k práci?

V tuhle chvíli je to hlavně aplikovatelnost našich výsledků. Byla bych moc ráda, kdyby naše výsledky našly uplatnění v praxi a pomáhaly konkrétním pacientům zkvalitnit nebo prodloužit život. Nechci dělat vědu, jejímž jediným výsledkem je publikace. V případě adjuvantní terapie je to ale docela problematické, protože klinické studie jsou velmi drahé.

Jitka Viktorová se narodila v Táboře, své dětství však prožila v Třebíči. Během studia na Gymnáziu Třebíč se kromě středoškolské odborné činnosti v oblasti biochemie, věnovala i pedagogice volného času dětí a mládeže. Bakalářské a magisterské studium mikrobiologie absolvovala na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde nyní vede „Laboratoř bakteriální a nádorové rezistence“. Je úspěšnou řešitelkou několika národních a mezinárodních projektů a čerstvou laureátkou ocenění L'Oréal UNESCO Pro ženy ve vědě.

V České republice byl talentový program realizován poprvé v roce 2006. Do současnosti bylo oceněno 47 vědkyň, mezi něž bylo rozděleno asi 10 milionů korun.

Autorka: Radka Zelená

Zdroj a foto: L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě

O programu L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě

Nadace L’Oréal podporuje ženy po celém světě, dává jim možnost utvářet svou budoucnost a měnit společnost k lepšímu. Zaměřuje se na tři hlavní oblasti: vědecký výzkum, inkluzivní krásu a opatření v oblasti klimatu. Talentový program L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě byl založen v Paříži v roce 1998 za účelem podpory žen – vědkyň. Program si klade za cíl oceňovat úspěchy již etablovaných vědkyň a vliv jejich odborné činnosti na současnou společnost, ale rovněž poskytovat podporu mladým vědkyním na počátku jejich kariéry. Od svého vzniku se postupně rozšířil do mnoha států světa a vyznamenal více než 4 100 žen ze 110 zemí.