Michal Pěchouček: Univerzity, obzvlášť ty technické, by měly fungovat jako jakési think-tanky

Jaké byly vaše první pocity po oznámení výsledků voleb?

První, co jsem cítil, byl respekt vůči akademickému senátu. Dokázal udělat rozhodnutí, které je pro univerzitu opravdu odvážné. Vnímal jsem to jako potvrzení podpory pro program, který jsem před volbou půl roku představoval a obhajoval. Měl jsem pocit, že škola sdílí moje vnímání klíčových příležitostí i výzev, které před námi stojí.

Je ale ČVUT na odvážnou změnu připraveno?

Nemyslím si, že ČVUT je na změnu plně připravené, ale rozhodně cítí její potřebu. Rychlost, s jakou ji dokážeme zavádět, je dána tím, jak univerzita funguje – změny tu nelze dělat skokově, ale jen v míře, kterou je schopná unést.

Očekávání ze strany akademické obce je velmi vysoké. Jenže pojem „změna“ má pro různé skupiny jiný význam. Pro někoho znamená internacionalizaci, pro jiného zvyšování kvality, pro další propojení s průmyslem či větší důraz na vědecký výkon. Vést univerzitu v tak pestrém prostředí není snadné – je potřeba vnímat rozmanitost těchto pohledů a nesnažit se vše sjednotit do jednoho směru. Kdybychom si řekli, že chceme jen víc peněz, bylo by to jednoduché. Ale to, co nás čeká, jednoduché není.

Jaké jsou tři hlavní priority, se kterými do funkce vstupujete?

Těch priorit mám víc (viz program na webu), ale kdybych měl vybrat tři nejdůležitější, jsou to tyto:

Za prvé transformativní rozvoj lidských zdrojů. Univerzita nejsou budovy ani přístroje, ale lidé. Musíme vytvořit prostředí, kde budou naši zaměstnanci kreativní, spokojení a kde bude atraktivní pracovat i pro nové lidi zvenčí. ČVUT nesmí působit jako uzavřený klub, kam se těžko vstupuje. Velkým tématem jsou pro mě platy začínajících asistentů. Současné výměry, které si může každý přečíst na webu, jsou upřímně řečeno mrazivé. Pokud chceme být konkurenceschopní, tohle musíme změnit.

Za druhé důraz na kvalitu. Chci, aby se kultura kvality stala přirozenou součástí celé univerzity – nejen ve vědě, ale i ve výuce, tvůrčí činnosti a spolupráci s průmyslem. Aby se za několik let dalo říct, že ČVUT je místem, kde se klade důraz na kvalitu ve všem, co děláme. Dnes máme kvalitní výsledky zejména v základním výzkumu, protože tam se kvalita měří publikacemi a citacemi. Ale u aplikovaného výzkumu nebo transferu technologií často chybí jasná měřítka. V oblasti výuky sice máme studentské evaluace, ale měli bychom lépe sledovat užitečnost výuky pro praxi a mít pevnější kontakt s našimi absolventy.

A za třetí otevření univerzity společnosti a spolupráci s průmyslem. Chci, aby se ČVUT víc zajímalo o to, co od nás společnost očekává – ať už jde o studenty, rodiče nebo průmysl. Musíme být univerzitou, která rozumí potřebám práce budoucnosti a nabídne studentům relevantní vzdělání a schopnosti. A pro průmysl chceme být partnerem, který je nejen odborně silný, ale také spolehlivý, vizionářský a kreativní. To je pro mě velké téma.

Proměnilo se podle vás společenské poslání technických univerzit? Čím by mělo být ČVUT pro současnou společnost?

Společnost se za poslední roky výrazně proměnila – a jedním z motorů těchto změn je technologický vývoj. Myslím, že univerzity, obzvlášť ty technické, by měly fungovat jako jakési think-tanky. Měly by pomáhat společnosti a politikům porozumět tomu, jak bude svět vypadat za deset let a umožnit státu, aby se na tuto budoucnost legislativně i rozpočtově připravil.

ČVUT má v tomto ohledu obrovskou příležitost, ale zatím ji neumí naplno využít. Měli bychom být důvěryhodným partnerem, který pomáhá státu i veřejnosti orientovat se v technologickém vývoji – nejen ve výhodách, ale i v rizicích.

Technologický pokrok s sebou nese spoustu přínosů, ale také etické a bezpečnostní otázky. ČVUT by mělo být centrem odborné diskuse o těchto rizicích – o dopadech umělé inteligence, o zneužívání technologií, o jejich vlivu na udržitelný rozvoj i na bezpečnost společnosti. A to vše by mělo být vedeno nezávisle na průmyslu. Spolupracovat s firmami samozřejmě chceme, ale nenechat si jimi diktovat etické rámce výzkumu je naprosto zásadní.

Měli by být studenti ČVUT vedeni k tomu, aby o těchto etických tématech více přemýšleli a diskutovali?

Myslím, že mnoho našich studentů je v tomhle směru velmi schopných – často mnohem víc, než si sami myslíme. Nechci v tuto chvíli vytvářet nové specializované programy, ale určitě chci posílit volitelnost studia. Hrozně moc věřím tomu, že kvalita a relevance vzdělávání vychází právě z volitelnosti. Studenti by měli mít možnost si vybírat kurzy podle toho, co považují za důležité.

Na ČVUT je dnes velmi malá prostupnost mezi fakultami a málo příležitostí zapisovat si humanitně nebo eticky zaměřené kurzy. Rád bych, aby si studenti mohli vybírat i semináře o etice technologií, rétorice nebo společenské odpovědnosti – a aby univerzita na takovou poptávku pružně reagovala.

Souvisí s tím i meziuniverzitní specializace prg.ai Minor, kterou jste pomáhal zakládat?

Ano, to je příklad dobré praxe. Koncept minorů jsme pilotovali již dříve v programu Otevřená informatika na FEL ČVUT, který umožnil studentům konfigurovat si studium podle vlastního zájmu. Student si mohl zapsat několik předmětů z jiného oboru a získal k tomu certifikát doplňkové specializace.

Později jsme to rozvinuli právě do programu prg.ai Minor, který zajišťuje ČVUT s Univerzitou Karlovou. Tento model se ukázal jako velmi úspěšný – studenti oceňují možnost doplnit si k hlavnímu studiu znalosti z umělé inteligence a propojit různé disciplíny.

Jak plánujete sestavit svůj tým?

Pokud jde o výběr prorektorů, chci jít cestou otevřeného výběrového řízení. V minulosti bylo běžné, že si kandidáti na rektora před volbou sestavovali svůj tým a nabízeli jména prorektorů výměnou za podporu. To podle mě není správné – takto se k nejlepším lidem nedostaneme.

Proto jsem vyhlásil otevřenou výzvu, kterou jsem rozeslal akademické obci a zároveň ji zveřejnil i na sociálních sítích. Chci, aby se přihlásili ti nejlepší lidé – jak z ČVUT, tak i zvenčí. Mým cílem je postavit vyvážený tým. Některé pozice vyžadují akademickou zkušenost, jiné spíš manažerské nebo diplomatické dovednosti. Například u pozice prorektora pro spolupráci se státními úřady a institucemi EU hledám někoho, kdo má zkušenosti s fungováním veřejné správy a s mezinárodní agendou. Stejně tak plánuju zřídit pozici prorektora pro rozvoj informačních systémů – tedy člověka, který má zkušenost s velkými IT projekty. A další klíčovou novinkou bude prorektor pro HR, což je pozice, která na ČVUT také dosud neexistovala. Vzhledem k tomu, že rozvoj lidských zdrojů je mojí hlavní prioritou, chci mít v této oblasti silnou exekutivní podporu.

A moc se těším i na spolupráci s děkany, protože právě oni univerzitu v mnoha ohledech formují. Přeji si, aby děkani přemýšleli nejen o rozvoji své fakulty, ale i o tom, jak jejich rozhodnutí ovlivňují univerzitu jako celek. Rád bych, aby se to promítlo i do strategických plánů a dlouhodobého rozvoje školy. Musíme propojit fakultní a univerzitní úroveň, aby obě směřovaly k jednomu cíli.

Jaký máte styl vedení? Dáte prorektorům a děkanům volnou ruku, nebo budete jejich práci průběžně vyhodnocovat?

Určitě nechci být mikromanažerem. Věřím v týmy složené z lidí, kteří se od sebe liší názorem i přístupem. Taková pestrost přináší kreativitu a vyvažuje slepá místa. Každý prorektor bude mít svoji jasnou agendu a vysokou míru autonomie.

Můj úkol je nastavovat strategické směry, vytvářet podmínky a držet tým pohromadě. Zároveň ale chci, aby bylo jasné, že očekávám výsledky, měřitelné cíle a pravidelný reporting. Jednou za čtvrt roku chci s vedením vyhodnocovat plnění těchto cílů a otevřeně o tom komunikovat s akademickou obcí a zaměstnanci.

U děkanů je to jiné – podle vysokoškolského zákona nemá rektor pravomoc je přímo řídit. Ale mohu s nimi transparentně vyjednávat a sledovat, jak se daří naplňovat strategické cíle fakult. Chci, aby každá fakulta měla své vlastní „benchmarks“ – tedy jiné školy, které jsou pro ni vzorem a které chce v určité konkrétní kvalitě dohnat.

Pro mě osobně je vzorem třeba ETH v Curychu nebo TU Mnichov. Cesta k nim ale vede přes postupné kroky – například přes srovnatelné školy, jako je Technická univerzita v Drážďanech. Ta byla před třiceti lety na podobné úrovni jako my a dokázala se zlepšit mnohem rychleji. To je inspirace, kterou chci přenést i na ČVUT.

Plánujete využít své zkušenosti a kontakty z byznysu? Může to pomoci přitáhnout soukromý kapitál nebo posílit spolupráci s průmyslem?

To je důležité téma a vlastně má několik rovin. Začnu výukou – já věřím, že univerzitní výuka má být na průmyslu nezávislá, ale zároveň mu má být otevřená. Kurikulum by mělo vznikat vizionářsky, podle toho, kam se svět posouvá, ne jen podle aktuálních potřeb firem. Proto jsme v našem programu Otevřená informatika měli nadčasové předměty, jako je matematika, algoritmizace, teoretická příprava. Zároveň ale musí existovat prostor, kde mohou odborníci z praxe přinést své zkušenosti a sdílet je se studenty. Tyto dvě roviny – akademická výuka a průmyslová zkušenost – se nemají překrývat, ale doplňovat. 

Druhá rovina je spolupráce s průmyslem ve výzkumu. Chci, aby univerzita dokázala být průmyslu spolehlivým partnerem – nejen vědecky silným, ale i organizačně a komunikačně zralým. Rád nabídnu své osobní kontakty, ale klíčové je, aby univerzita uměla takové partnerství i sama udržet. Když jako rektor přivedu ke stolu významnou firmu a děkana, chci mít jistotu, že po prvním nadšení zůstane spolupráce živá a bude přinášet výsledky. To znamená, že se musíme naučit lépe vyjednávat očekávání – na obou stranách. Spolupráce s průmyslem je o důvěře, jasné komunikaci a schopnosti dodat výsledky, které mají hodnotu jak pro univerzitu, tak pro partnera.

Jak chcete podpořit vznik spin-offů na ČVUT?

Věřím v obrovský potenciál lidí, kteří na univerzitě působí. Často pracují na skvělých nápadech, které by mohly mít skutečný dopad na českou ekonomiku. Chci proto vytvořit prostředí, kde zakládání spin-offů i startupů nebude vnímáno jako něco okrajového, ale jako součást poslání univerzity.

Naší úlohou je pomoci těmto lidem, aby mohli své projekty rozvíjet – právně, infrastrukturně i organizačně. Inspirací je pro mě například ETH v Curychu, která má propracovaný systém podpory startupů a jejich napojení na univerzitní výzkum.

Zjednodušeně řečeno, univerzita by těmto inovátorům neměla stát v cestě, ale naopak jim aktivně pomáhat. Zakládání spin-offů by mělo být jedním z našich měřitelných ukazatelů – ne libůstkou několika nadšenců, ale součástí strategie univerzity.

Pojďme k dalšímu velkému tématu rektorských voleb na ČVUT, a tím jsou studentské koleje na Strahově. Jak chcete řešit jejich opravu?

Strahov je důležité téma – a také obrovský dluh minulosti. Je to největší studentský kampus v Evropě, ale byl stavěný jako zázemí pro spartakiádní sportovce, ne pro moderní vysokoškoláky. Dnešní očekávání studentů jsou úplně jiná. Bez kvalitního studentského bydlení se ČVUT nemůže dál rozvíjet, a už vůbec ne internacionalizovat.

Viděl jsem inspirativní příklady v zahraničí – třeba v Kodani, kde univerzity kombinují studentské, startovací i dlouhodobé bydlení pro mladé vědce a akademiky. Strahov má obrovský potenciál stát se právě takovým moderním univerzitním městem – smíšeným, živým a otevřeným.

Otázka financování je samozřejmě složitá. Zvažujeme různé modely – včetně možností partnerství se soukromým sektorem, ale nechci teď komentovat konkrétní varianty, dokud neproběhnou potřebné analýzy a soutěže. Takové projekty musí být transparentní a spravedlivé vůči všem, kdo se do nich zapojí.

Často mluvíte o kvalitě, excelenci a mezinárodní konkurenceschopnosti. Znamená to, že pro některé stávající zaměstnance už na ČVUT nebude místo?

ČVUT má ve světě velmi dobré jméno díky svým absolventům. Univerzity i firmy v Evropě i USA často říkají, že naši magisterští absolventi jsou výborně připravení – a to je velká zásluha zdejších pedagogů. Znamená to, že už dnes děláme mnoho věcí dobře.

Já v tom vidím obrovský pedagogický a tvůrčí potenciál, který bych chtěl dále rozvíjet. Na univerzitě je spousta „ostrůvků kvality“ – týmů a lidí, kteří odvádějí skvělou práci. Úkolem rektora je tyto ostrůvky propojovat, rozšiřovat a vytvářet z nich větší celky spolupráce.

Pro lidi, kteří chtějí svou práci dělat dobře, jsou otevřeni spolupráci a mají chuť se zlepšovat a vystoupit občas ze své komfortní zóny, tady bude vždycky místo. Primární cestou tedy není lidi nahrazovat, ale rozvíjet a propojovat. Chci podporovat i společné vedení doktorandů napříč fakultami – aby se studenti i školitelé navzájem inspirovali a posouvali. A spadá sem i spolupráce s ostatními univerzitami. Například ČVUT a VUT v Brně k sobě mají velmi blízko – historicky, odborně i lidsky. Bylo by skvělé, kdybychom se dokázali rozvíjet společně, podobně, jako to mají ve Švýcarsku univerzity ETH v Curychu a EPFL v Lausanne. Tyto dvě školy spolu nejen soupeří, ale také úzce spolupracují, a právě díky tomu jsou obě silnější.

Rád bych, aby se podobný vztah rozvíjel mezi zdejšími univerzitami, abychom se navzájem podporovali, sdíleli zkušenosti a společně hájili pozici technického vzdělávání v Česku. Když budeme mluvit jedním hlasem, můžeme být vůči státu i Evropě mnohem silnějším partnerem.

Autorka: Karolína Pštross (ČVUT) ve spolupráci s VědaVýzkum.cz

Foto: Jiří Ryszawy a archiv respondenta