Co dělaly evropské horské rostliny ve čtvrtohorách, kdy se střídaly doby ledové a meziledové? Přestěhovaly se do nížin, nebo se z nich staly otužilci, zjistili vědci v nejnovější studii. Další české vědecké stopy zamířily k veganům a pod vodní hladinu.
V prvním případě je výsledkem výzkumný souhrn toho, jak si odmítačí živočišných produktů vedou po zdravotní stránce. V tom druhém zjištění, že chtějí-li ryby těžit z kukaččího chování, musí se mu nejdřív naučit.
Stěhovavé a otužilé horské rostliny
„Průměrná evropská horská rostlina je jako Sisyfos. Během dob meziledových se škrábe do vysokých nadmořských výšek, pak ale přijde zalednění, které ji zase srazí dolů do podhůří,“ komentuje výsledky nové publikace evoluční biolog Jan Smyčka. Mezinárodní studie také zjistila, že některé vysokohorské rostliny se střídání dob ledových a meziledových přizpůsobily a přežily – staly se z nich otužilci.
„Skutečně nás překvapilo, že jsme nenašli žádný zásadní efekt čtvrtohor z hlediska dynamiky vzniku druhů,“ říká Smyčka. A upozorňuje, že z toho plynou zjištění zajímavá i v souvislosti s klimatickou změnou. „Naše výsledky ukazují, že specificky vysokohorské rostliny se byly schopny vyrovnat s dramatickými klimatickými událostmi – přežily výrazné ochlazení, tak možná zvládnou i oteplení.“
Více v článku pro magazín UK Forum.
Evropské horské rostliny, foto: Jan Smyčka
Hubenější a fit vegani, kterým se ale lámou kosti
Je veganství zdravé nebo nezdravé? Věčné téma vášnivých diskuzí. Co o tom ví věda? Současné poznání shrnuje systematické review, ze kterého mimo jiné vyplývá, že vegani jsou hubenější, pravděpodobně mají lepší kardiometabolické markery a nižší cholesterol, ale asi se jim více lámou kosti. Většina sledovaných parametrů u veganů a všežravců ale nevykazuje rozdíly, což je pozitivní zjištění.
Nicméně souhrnné zpracování výzkumů odhalilo, že toho ještě mnoho nevíme – třeba v otázce veganství u dětí nebo těhotných žen – a je třeba pokračovat v bádání. Pokud máte doma dítě do 7 let a celá rodina sdílíte stejný stravovací styl (i masožravý), můžete pomoci vědě a přihlásit se do studie KOMPAS, krom dobrého pocitu získáte i nadstandardní lékařské sledování a finanční kompenzaci.
Rybí kukačky aneb jak mít děti bez práce
Ani podvádění není zadarmo, i jemu je třeba se nejdříve naučit. Výzkumníci popsali parazitické reprodukční chování ryb – sumců peřovců, kteří, podobně jako kukačky, „přenechávají“ péči o potomstvo jiným. Konkrétně samicím tlamovců. První pokusy, jak náhradní matku obelstít, ale troskotají, úspěchu dosahují až ty opakované, které už vykazují poučení z předchozích chyb. „Samice tlamovců o svá mláďata pečují ve své ústní dutině, a právě toho parazitičtí peřovci využívají. Jakmile totiž samice tlamovce nasává jikry do tlamky, samice peřovce jí obratně podstrčí i ty své. Tím se zbaví nákladné péče o vlastní potomstvo a může se věnovat další reprodukci,“ popisuje vedoucí výzkumné skupiny Martin Reichard z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Samice peřovce se tím zároveň postará i o první svačinu pro svá mláďata – malí sumečci se totiž líhnou dříve než „nevlastní sourozenci“, kteří jim tak poslouží jako první potrava.
Peřovec kukaččí v přirozeném prostředí jezera Tanganika, foto: Martin Reichard
Další české stopy ve vědě
Proč a jací ptáci se předvádí? Na tuto otázku hledali odpověď čeští vědci v rozsáhlé a ojedinělé studii. Celkem se jim podařilo shromáždit informace o 1700 druzích pěvců, což představuje celosvětově největší datový soubor mapující tento zajímavý fenomén. Kontext chování byl totiž ve výzkumech doposud opomíjen. Co tedy mají vzdušní machři společného? Často se jedná o malé druhy pěvců s pestrým zbarvením peří, mívají více partnerek, žijí spíše v otevřených než lesních oblastech a mívají protáhlejší křídla, protože dále migrují a hnízdí ve vyšších zeměpisných šířkách (dále od rovníku).
Bramborníček černohlavý (vlevo) a samec pěnice vousaté jsou zástupci drobných pěvců, kteří rádi zpívají i v letu, foto: Tomáš Albrecht
Sníst svačinu i s obalem bude za pár let možná naprosto běžné. Vědci na Mendelově Univerzitě v Brně vyvíjejí z mléčné bílkoviny jedlé obaly, které mají charakter pružné kuchyňské fólie. „Představuje to jednu z cest, jak redukovat velké množství syntetických plastových obalů, které se v přírodě rozkládají až desítky let. Snížit se tak navíc dá i celkový objem vyprodukovaného odpadu, protože při výrobě jedlých obalů dokážeme použít také odpadní suroviny jiných technologií,“ říká výzkumnice Soňa Hermanová z Ústavu technologie potravin Agronomické fakulty Mendelovy univerzity. V dalším kroku plánuje tým vylepšit výživovou hodnotu i funkčnost obalu – především odolnost vůči vodě nebo využitelnost v průmyslovém strojním balení.
Učená společnost České republiky udělila medaile a ceny významným vědcům, vědeckým novinářům, pedagogům a talentovaným vysokoškolským a středoškolským studentům. Medaili za zásluhy o rozvoj vědy obdrželi astrofyzik Jiří Bičák, biochemik Jan Konvalinka, filosof Stanislav Sousedík a vědečtí novináři Ivan Boháček a Petr Koubský.
Cenu v kategorii Vědecký pracovník obdržel romanista Jiří Pelán, v kategorii Mladší vědecký pracovník ocenění získal religionista Jiří Dynda a imunoložka Jitka Palich Fučíková. Dále byla udělena společná cena Učené společnosti a Nadace Experientia Via Chimica pro vysokoškolské studenty za originální práci v oboru chemie a Ceny Učené společnosti pro vysokoškolské studenty, pedagogy a středoškolské studenty. Kompletní seznam a medailonky oceněných najdete na webu.
Horní řada zleva: Jiří Bičák, Jan Konvalinka, Stanislav Sousedík, Ivan Boháček. Dolní řada zleva: Petr Koubský, Jiří Pelán, Jiří Dynda, Jitka Palich Fučíková, foto: Univerzita Karlova, Akademie věd a Deník N
Foto na konec
Pokud jste si 16. května přivstali, mohli jste díky jasné obloze spatřit částečné zatmění Měsíce. Jak takové zatmění vzniká nebo jak pořídit jeho nejlepší snímek se dočtete na webu České astronomické společnosti, kde zároveň najdete také kalendář všech minulých i budoucích zatmění Měsíce, a to od roku 1971 až do roku 2060. To další částečné proběhne za 522 dnů (28. října 2023).
Částečné zatmění Měsíce 16. května 2022, foto: Jiří Srba
Autorka: Pavla Hubálková
Blog vyšel na serveru Aktuálně.cz
Pavla Hubálková
Píše o vědě. Původně si myslela, že bude vědkyní. Vystudovala klinickou biochemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) a pokračovala na doktorát v oboru neurovědy na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Během Ph. D. studia ale díky Fulbrightovu stipendiu odjela na roční výzkumnou stáž na Northwestern University v Chicagu, kde přišla na to, že místo bádání v laboratoři se chce více věnovat komunikaci vědy.
Od března 2020 působí jako vědecká redaktorka v magazínu Univerzity Karlovy Forum. O vědě píše i pro Hospodářské noviny, ekonomický týdeník HROT, Vědavýzkum.cz, Universitas a další média.
Primárně se zaměřuje na „vědu s českou stopou“ – vědecké příběhy a úspěchy, na kterých se podíleli čeští vědci a vědkyně působící v Česku i v zahraničí. Nejaktuálnější novinky tweetuje jako @PavlaHub.
