facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Michal Kořenář: Za hory, za doly, mé zlaté PhD v Anglii, kde se pase?

2. 7. 2019
Michal Kořenář: Za hory, za doly, mé zlaté PhD v Anglii, kde se pase?

Najít doktorát v lingvistice na nizozemských nebo anglických univerzitách není snadné. Na následujících řádcích se s vámi podělím o mé zkušenosti s jazykovědným bádáním v Česku, Nizozemsku a Anglii, kde i popíšu cestu, která mě dovedla až k získání doktorské pozice v rámci Marie Curie na Univerzitě v Readingu. Na konci zmíním i pár triků, které vám můžou pomoci při příjímacích pohovorech na PhD pozice (nejen) v lingvistice.

Doktorát v humanitních vědách není lehké najít

Již během magisterských studií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity mi v hlavě rostla myšlenka pokračovat v akademické kariéře. Semínko tohoto nápadu mi do mysli zasadila především doc. Mirjam Friedová, pod jejímž vedením jsem úspěšně žádal o několik různých výzkumných grantů pro začínající vědce. Její vizionářský přístup a ujišťování, že pílí se dá dosáhnout i na pomyslná jablka vědy na úrovni západních zemí, mi bylo a zůstává inspirací k tomu, že i humanitní vědy se dají dělat empiricky, interdisciplinárně a světově. Míst pro PhD studenty v jazykovědě je na univerzitách v západní Evropě, kde jsem se poohlížel, jako šafránu. Pozice, které jsou zveřejňované, jsou často definované tak specificky, že již při přihlašování člověk tuší, že jsou šité někomu na míru. O to více unavující je, že standardní procedura pro tato místa většinou zahrnuje i několikastránkový elaborát, kde kandidáti představí své vědecké záměry v rámci nabízeného projektu. Měsíce, kdy jsem se probíral různými stránkami s vyvěšovanými pozicemi v Norsku, Nizozemsku, Německu a Belgii plynuly, a když se mi podařilo uspět v některém z mých výběrových řízení, jednalo se vždy o místa, kde bych musel využívat jazykovědné metody, které jsem již ovládal z období svých studií, a kde by nezbýval dostatečný prostor k tomu, abych se mohl dotknout i neuro-zobrazovacích metod, po čemž jsem skrytě toužil. Doktorské studium jsem totiž stále vnímal jako studium, kde vedle již nabytých znalostí a dovedností, můžu rozvíjet i dovednosti nové.

Jak si na to zajít

Průlomem v mém hledání byl nápad mého přítele, který mi doporučil, abych se nehlásil na pozice, které jsou otevřené, ale abych napsal vědcům, z jejichž prací jsem čerpal ve svých vlastních publikacích, bez ohledu na to, jestli PhD studenta hledají. Poté, co jsem s životopisem rozeslal e-mail mým vyvoleným akademickým hrdinům, kde jsem popsal proč si myslím, že by naše spolupráce byla logickým vyústěním mých snah, se věci začaly dávat do pohybu. Doteď nechápu, proč mě to netrklo dříve. Je logické, že vůle pomoci někomu, kdo si dal tu práci vyhledat si právě vás a poprosit vás o možnost pokračovat ve vašem díle pod vaším vedením, je mnohem větší, než když čtete ty samé důvody a chválu v motivačních dopisech patnácti různých kandidátů na veřejně inzerovanou pozici. Prvním úspěchem tak bylo, že jsem si mohl zkrátit čas při hledání PhD výzkumnou stáži na Univerzitě Erasma Rotterdamského, kde mi prof. Rolf Zwaan z oddělení psychologie nabídl pomoc se sepsáním grantu Nizozemské jazykové unie na výzkum (Onderzoeksbeurs van de Nederlandse Taalunie). Tento typ grantu můžu vřele doporučit všem, kdo uvažují o krátkodobé vědecko-výzkumné stáži na nizozemské nebo vlámské univerzitě v oblasti lingvistiky. Bez velkého papírování tak lze získat 1000 euro měsíčně. Ani následné vyúčtování mi nezabralo déle než 4 hodiny. Pro ty, kteří uvažují o podobném výjezdu v kombinaci se stipendiem Erasmus, je dobrou zprávou, že oba finanční zdroje lze kombinovat. Navíc je člověk vyzbrojen i dalším celkem působivým řádkem do svého životopisu a osobně se setkává s pracovníky ze zahraniční univerzity, kteří mu po dobře odvedené práci mohou nabídnout pozici přímo pod nimi, tak jako mi Rolf nabídl místo výzkumného asistenta v jednom z jeho projektů.

PhD v rámci Marie Curie

To už však na dveře klepala jiná příležitost, a sice PhD pozice v rámci Marie Sklodowska-Curie Innovative Training Networks (dále MC ITN) v projektu MultiMind ( Multilingual Mind ) na univerzitě v anglickém Readingu. Musím přiznat, že moje znalost Mari Curie akcí byla tenkrát jen povrchní a dost dobře jsem si neuvědomoval, co tato příležitost znamená, což mi možná pomohlo ve výběrovém řízení, kde jsem nebyl ani tolik nervózní, a tak jsem snáze udělal dobrý dojem. Po unavujících měsících hledání jsem tak dostal nabídku na tříleté PhD i s příslibem intenzivního tréninku v fMRI a EEG pro účely lingvistického výzkumu. Moje nadšení z pozice rostlo společně s porozuměním, jakým stylem jsou doktorské pozice v MC ITN koncipovány. Jedná se vždy o projekty, na kterých spolupracují minimálně tři vědecké instituce v EU, kde se logicky kombinují silné stránky všech zúčastněných stran pro účely co nejkvalitnějšího tréninku doktorských studentů. Povinnou součástí jsou pak tři stáže, z nichž alespoň jedna musí být na univerzitě v jiném státě než instituce, kde děláte své PhD, a jedna na neuniverzitní instituci. Jako všechny Marie Curie akce, i ITN jsou velmi štědře financovány Evropskou unií, a tak se během studií můžete skutečně plně soustředit na svou vědeckou práci bez finančních starostí o střechu nad hlavou, něčeho teplého do žaludku, ale i o financování konferenčních aktivit a výzkumných výjezdů. Zároveň z více stran často slýchám, že pokud už jednou patříte do Marie Curie rodiny, vaše šance na získání této podpory jsou výrazně vyšší i v nadcházejících fázích kariéry. Holt i tady platí, že krev je hustší než voda. Tyto rodinné vazby jsou navíc prohlubovány během četných workshopů, kde přednáší nejen vaši vedoucí, ale i profesoři ze všech ostatních univerzit, které se na daném projektu podílejí.

V rámci ITN MultiMind se tak například jedná o 10 výzkumných organizací z devíti různých zemí, a tak se člověk neubrání pocitu, že hledání pozice postdoca snad bude o něco snazší než snahy vnutit se k někomu do laboratoře jako PhD student.

Finance a PhD v Česku, Holandsku a Anglii

Moje poměrně dlouhé hledání s mezizastávkou v Holandsku mi umožnilo nabýt zkušenost s tím, jak se dělá jazykovědný výzkum ve třech různých zemích. Co se týče financí, Česko z toho trojlístku nevychází vůbec jako jasný poražený. Na PhD na FF UK, kam jsem se zapsal, abych měl jistotu, že i kdyby mi to náhodou v zahraničí nevyšlo, tak i tak v budoucnu dostanu doktorát z univerzity s dobrým jménem, dostávají doktorandi 10.500 CZK. To se s ohledem na životní náklady v Praze, ani zdaleka neblíží částce, která by mohla stačit. Na druhou stranu se v Česku nabízí spousta zdrojů financování, které při troše štěstí mohou vaši finanční situaci mávnutím proutku udělat snesitelnější. Jedna z těchto možností je určitě Erasmus a dále pak projekt v rámci Grantové agentury UK, Fond mobility, Norské fondy nebo například zmiňovaný grant Nizozemské jazykové unie. Když jste otevření možnosti strávit rok z vašeho českého doktorátu v zahraničí, dostanete se lehce těsně pod hranici 2000 euro za měsíc, což už by Vám i angličtí doktorandi se svými průměrnými 1600 librami mohli závidět. Další obrovskou výhodou českého systému, je velmi snadný a jistý přístup k penězům určeným na konference. O tom si v Anglii mohu pouze nechat zdát, a tak je spousta anglických studentů, kteří se za celé své studium podívají pouze na dvě konference, které jim škola proplatí a pokud chtějí více, musí si výjezd financovat sami. Zdaleka z nejlepších platových podmínek se pak podle mé zkušenosti mohou těšit doktorandi v Holandsku, Belgii a ti financovaní přes Marie Curie.

Lingvistou v Česku, Holandsku a Anglii

Na začátku bych rád zdůraznil, že můj pohled na situaci lingvistiky v Česku určitě není možné plošně aplikovat na všechny jazykovědce. Na mojí domovské Filozofické fakultě UK se objevovala spousta vědeckých pracovníků, kteří by do níže popsaného modelu nezapadali. Cílem je tak spíše upozornit na nejnápadnější rozdíly v tendencích lingvistického bádání ve třech různých zemích. Co se týče organizace samotné vědecké práce doktorandů v lingvistických oborech, troufám si říct, že pro český systém je typická velká míra samostatnosti v tom nejlepším i méně lichotivém slova smyslu. Studenti si tak můžou zvolit prakticky jakékoliv téma svého dizertačního projektu, které by je zajímalo. Často je pak jediným omezením konkrétní jazyk, který bude předmětem studentova zájmu bez ohledu na metodologii nebo teoretický rámec, do kterého bude výzkum zasazen. Pokud tak například chcete zkoumat španělštinu jako nástroj komunikace dětí, bude Vám přidělen vedoucí, který umí španělsky, i když zrovna on se zabývá větnou skladbou španělštiny 17. století. To pak vede k tomu, že studenti jsou nuceni (a ne tolik vedeni) k samostatné práci, protože jejich vedoucí i přes veškerou dobrou vůli zkrátka nemůže jen kvůli jednomu dizertačnímu projektu změnit těžiště svého zájmu. Studenti pak sami po kavárnách a knihovnách pracují na svém výzkumu s vědomím, že na konci jim školitel zkontroluje alespoň tu španělštinu. Je pak mnohem těžší vydolovat v sobě jako doktorand dostatek motivace a obhájit práci za plánované 3 roky. Nutno dodat, že i v tomto modelu se najde nemálo obdivuhodných jedinců s vnitřní silou, kteří pochopí, že díky velmi benevolentnímu financování zahraničních pobytů mohou lehce vycestovat na pracoviště, kde najdou odborníka, který jim s jejich tématem bude moci pomoci i obsahově. Tento systém pak pěstuje i velmi nadané a samostatné vědce, kteří jsou často velmi dobře vybaveni schopností navazovat a využívat zahraniční kontakty.

Administrativní členění jazykově orientovaných pracovišť podle národních jazyků však v Česku spíše vybízí k tématům dizertačních projektů, která hledají odpovědi na otázky související se začleňováním problémů národních jazyků a literatur do často konstruovaně účelových souvislostí. Obecně se pak domnívám, že tento přístup poněkud omezuje rozvoj empiricky orientovaných odvětví lingvistiky, jejichž vzestup můžeme pozorovat v moderním jazykovědném výzkumu posledních 20 let. Jedinou výjimku v tomto ohledu pak tvoří výzkum korpusový, který má v Česku velmi silné postavení, a jehož nedílnou součástí jsou i kvantitativní metody s velkým množstvím jazykových dat.

Tento vývoj, kdy se lingvistický výzkum sytí metodologiemi např. z kognitivních věd, neurověd nebo matematiky, je velmi dobře patrný právě na univerzitách v Nizozemsku a Anglii. Zde jsou psychometrické, behaviorální a experimentální metody běžně začleňovány do kurikul lingvistických oborů. To má za následek mj. i to, že tradiční členění podle národních jazyků se čím dál slaběji zrcadlí ve složení vědeckých týmů, kdy není výjimkou, že se v jedné laboratoři setká neurovědec, psycholog, anglista a informatik, protože je spojuje zájem o obecný lidský jazykový potenciál spíše než snaha popsat jazykovou strukturu jednoho konkrétního jazyka. Lingvisté tak na univerzitách v Anglii a Nizozemsku přestávají být osamělými poustevníky z kaváren a archivů, ale stávají se články velkých vědeckých projektů, což pomalu ale jistě stírá metody vědecké práce mezi humanitními a přírodními vědami v tradičním slova smyslu. Věřím, že ve výzkumu jazyka je stále spousta neprobádaného na úrovni konkrétních jazyků a kultur. Pokud vaše srdce tíhne spíše k tradičnější uličce lingvistického bádání, je možná dobré zvážit, jestli tak budou anglické, ale především nizozemské univerzity tím pravým místem pro vás.

Tipy a triky

Jak jsem slíbil na začátku mého příspěvku, rád bych se s vámi podělil o pár vychytávek, které vám mohou být k užitku při výběrových řízeních na pozice v Anglii a Nizozemsku. Kritéria, podle kterých jsou kandidáti vybíráni do těchto pozic se určitě značně liší v závislosti na oboru a projektu, ale pokusím se vyšťourat pár univerzálních tipů. Až si nějakou pozici vyhlédnete, napište e-mail vedoucímu daného projektu, kde ho požádáte o více informací k vypisovanému místu. Zároveň jsem poslal i můj životopis s žádostí, jestli by se mohli jen zběžně podívat na mou kvalifikaci, a zda tato kvalifikace skutečně odpovídá profilu uchazeče, kterého hledají. Tím si zajistíte, že komise Vaše jméno uslyší a vaše CV uvidí alespoň jednou ještě před samotným výběrovým řízením. Zároveň si můžete ušetřit i spoustu práce v případě, že se na pozici skutečně tolik nehodíte. Podobně, stále v duchu hesla „opakování jména, matka úspěchu“, napište krátký e-mail i po výběrovém řízení, kde v ideálním případě rozvedete jedno z témat, která během pohovoru zazněla (…v příloze naleznete můj výzkum, kde jsem použil metodu, o které jsme mluvili…) a uctivě poděkujete za čas a příjemný pohovor. Při rozhovorech s mými nynějšími vedoucími, prof. Jeanine Treffers-Daller, dr. Christosem Pliatsikasem a prof. Guillaumem Thierrym, kteří byli v mé výběrové komisi, jsem se dozvěděl, že první vylučovací kritérium byly známky z diplomové práce, potažmo pak z celého magisterského studia. Nikdo si moc nechce dávat práci s konvertováním českých číselných známek, ale formulaci summa cum laude rozumí každý. Proto, pokud to alespoň trochu jde, bych doporučil, abyste o vyznamenání usilovali za každou cenu a vždy ho uváděli jak v motivačním dopise, tak v CV. Zvláště u žádaných a kompetitivních pozic se často komise neobtěžuje ani číst dopisy od kandidátů, kteří na vyznamenání nedosáhli. Dále je pak dobré důkladně zvážit, kdo Vám bude psát doporučující dopisy. Určitě bych pátral především mezi lidmi s titulem profesor. Možná důležitější než titul, je pak to, abyste měli referenta i z jiné univerzity než z té, kde jste získali magisterský titul. Velkou výhodou pak můžou představovat profesoři ze zahraničních univerzit, kdy ukážete, že umíte zářit a potěšit i lidi z jiných kulturních prostředí, a zároveň umenšíte pocit výběrové komise, že váš dobrý výkon během magistra byl spojený s nižšími nároky vaší alma mater. V Holandsku mi několik známých otevřeně řeklo, že vtíravému pocitu, že studium na východoevropských univerzitách je snazší než na západě, se při výběrových řízeních jen těžko brání. Zanadávejte si tak na nespravedlnost, která ve světě panuje, žal ze stále neblahé pozice východu zapijte pivem, a pak zapátrejte v kontaktech na profesory ze západu z vašich Erasmus pobytů a požádejte je o doporučující dopis. Budiž vám uklidněním, že právě i díky vám se um a píle českých studentů pomalu ale jistě bude zanášet na mapy prestižního evropského výzkumu.

 

Autor: Michal Kořenář

Zdroj: Czexpats in Science


michalMichal Kořenář vystudoval magisterské obory Nizozemský jazyk a literatura a Obecná lingvistika (spec. Kognitivní aspekty jazykové struktury) na Filozofické fakultě UK. Dále absolvoval několik výzkumných stáží na univerzitách v Norsku a Nizozemsku, kde se věnoval vlivu jazyka na kognitivní funkce. V současné době působí jako PhD student a vědecký pracovník na Univerzitě v Readingu, kde zkoumá funkční spojitost mezi změnou mentálních a mozkových struktur u bilingvních mluvčí a nejazykovou kreativitou. Ve volném čase rád vaří pro své kamarády a popíjí s nimi dobré červené víno.