facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Architektka buduje sídlo filozofů

25. 9. 2019
Architektka buduje sídlo filozofů

Naši absolventi jsou úspěšní díky svojí flexibilitě,“ tvrdí Marie Pětová, děkanka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, jíž zařizuje novou, moderní budovu v pražské Troji.

Není jich mnoho – míněno tedy dam ve vedení univerzit či fakult. Kupříkladu jedna ze zakládajících fakult Univerzity Karlovy, tedy ta filozofická, čekala na první ženu děkanku od dubna 1348 bezmála sedm století!

Daleko mladší „sestřička“ čili Fakulta humanitních studií UK (FHS UK) se dočkala „šéfky“ o dost dříve, hned na konci druhé dekády své existence. Na jaře byla do jejího čela znovuzvolena Marie Pětová. „Přibývá nás; takže nyní působíme na univerzitě i s kolegyněmi z husitské teologické fakulty, z fakulty sociálních věd a fakulty tělesné výchovy a sportu,“ řekla LN Pětová, jež vede součást školy s 3000 studenty.

„Chtěla bych zachovat jedinečného ducha fakulty – vtiskli jí ho její zakladatelé, ale je dán i dobou vzniku. Bylo to relativně brzy po revoluci, v roce 2000, takže fakulta za sebou nemá ani žádnou totalitní historii a nemusela se vypořádávat s příběhy, které jiné zatěžují,“ líčí děkanka jedné ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy.

Vybíráme si i vyhazujeme

Lidové představy o mladé FHS neboli „fakultě hledající smysl“, jak jí lidé zlomyslně přezdívali, děkanka vyvrací: „Rozhodně nepřijímáme každého. Ne, vybíráme si. V prvním ročníku dáváme šanci většímu počtu lidí, nicméně jsme přísní a řada studentů jej nedokončí,“ říká inženýrka architektury, která se posléze nadchla pro filozofii a fenomenologii zvláště.

Sama oceňuje široce koncipované pojetí bakalářského studia – humanitní vzdělanosti –, do nějž se hlásí okolo 1900 zájemců, z nichž uspěje 800 přijatých. Ještě vyšší poměr je u anglické varianty studia: ze 200 adeptů přijímá škola 40 bakalářských studentů. „Mění se i struktura uchazečů, již dávno nepřicházejí jen z rusky mluvících republik, ale hlásí se k nám také rodilí Kanaďané, lidé z USA či Nového Zélandu,“ tvrdí Pětová.

Škola láká na zajímavé osobnosti. Výzkumu stárnutí a dlouhověkosti se věnuje Iva Holmerová, na škole přednáší literární historik Martin C. Putna i filozof Jan Sokol, sociolog Miloš Havelka či etnomuzikoložka Zuzana Jurková. Mladá kolegyně Markéta Zandlová zase koordinuje mezioborový výzkum sucha, na němž se podílejí jak přírodovědci, tak sociologové, jež podpořila Technologická agentura ČR. „Už bakalářský program je široce koncipován a atypicky postaven tak, aby studenti získali základ v mnoha humanitních oborech: filozofii, historii, sociologii, antropologii, psychologii,“ doplňuje Pětová. Studium je prý liberální a vedle povinných předmětů nabízí studentům pestrý průchod, což je sice lákavé, ale též ošidné. V „magistru“ si pak lze zvolit specializovanější obory, a to včetně elektronické kultury, německé a francouzské filozofie, orální historie či managementu zdravotnických zařízení.

Jaké najdou uplatnění? „Uplatní se prakticky všichni,“ brání se Pětová mýtům o „humanitních vzdělancích“ končících za prodejními pulty fast foodů. „Škála uplatnění je velmi široká: jsou to státní a kulturní instituce, galerie, redakce, evropské úřady... Naši absolventi jsou flexibilní a využívají svých širších znalostí,“ dodává děkanka, jež propojuje své zájmy – v jednom z kurzů nahlíží architekturu i jako filozofické téma. Ale uplatní i praktické znalosti ze studií na technice. Již coby proděkanka pro rozvoj FHS UK dostala na starost výstavbu nové budovy, jež vzniká proměnou menzy koleje 17. listopadu v Troji.

Nové zázemí jako dárek?

Stát bude přibližně 400 milionů korun; vítězný návrh připravil ateliér Kuba & Pilař architekti. Příští rok by se tam měli sestěhovat vědci a pedagogové ze tří roztroušených míst po Praze. „Nedostatek prostoru a rozdělení nás handicapuje. Proto bych ráda dvacáté jubileum fakulty oslavila budovou v Troji,“ věří Pětová. A co jako odborná architektka říká návrhu? „Líbí se mi,“ hodnotí projekt.

 

Autor: Martin Rychlík

Text vyšel 6. 9. 2019 v Lidových novinách