facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

S dětmi... i na výzkum

8. 7. 2019
S dětmi... i na výzkum

Kdokoli má více dětí, ví, jak složité bývá skloubit rodinnou péči s nějakou tou intelektuální činností. Nedávno v LN vyprávěl historik Michal Stehlík s chotí Lucií (překladatelkou), co vše obnáší žít s osmi (!) dětmi v rozpětí od dvou měsíců do dvanácti let.

„Spím maximálně pět hodin denně. Něco dokážu dělat opravdu rychle: čtu téměř fotografickým způsobem, a když si vezmu o víkendu sluchátka, dokážu napsat tak deset smysluplných stran za hodinu... Ale je to čím dál horší, hlavně ve schopnosti se soustředit,“ řekl Stehlík, jenž učí, píše knížky a navíc připravuje výstavy. Jeho žena – vystudovaná germanistka – doma překládá a tlumočí. Jenže ne všichni zastanou práci z domova, anebo dokonce z vlasti. Někteří vědci, namátkou archeologové, etnologové či ornitologové, by se prostě čas od času měli zvednout a odjet někam do terénu. Ano, na terénní výzkum!

Nové vydání časopisu Nature otevírá zajímavé téma: zda a jak vozit na exotická místa svoje potomky. Kupříkladu archeolog John Ward ze švédského Lundu o přínosech nijak nepochybuje. S manželkou Marií, rovněž expertkou na dávné kultury, mají dvě děti (ve věku čtyř let a jednoho roku), které s nimi odjely do Egypta, kde rodiče kopou v písku. „Život je krátký. Děti jsou jeho součástí, nikoliv překážkou,“ míní oba vědci.

Článek se opírá též o zkušenosti zdravotnice Nany Apenem Dagadu, již už synek a dcerka doprovodili do Senegalu či Ugandy. Matka nezastírá, že je to náročné (třeba když mají děti polykat antimalarika), ale preferuje společné cestování. „Takové výpravy vyžadují složitější plánování, extra výbavu a přemýšlení o dětské péči, nicméně cestující rodiče – vědci tvrdí, že přítomnost dětí pomáhá prolomit bariéry a utužuje vztahy,“ shrnuje Nature, načež přidává pár rad: zjistěte si zdravotní zázemí, dobře se vybavte (i léky) a nakupujte tam, kde místní.

Dalším citovaným vědcem tátou je antropolog Christopher Lynn z Alabamy. Než roku 2002 odjel coby študák na výzkumy, zjistil, že s ženou čekají trojčata. Dnes už připravuje další studenty na terénní bádání (včetně „outěžků“) a nebyl by to vědec, kdyby z toho nevyvařil studii. Ta se věnuje rodině v terénu a vyšla loni v odborném periodiku PLOS One.

Lynn vyzpovídal 1025 antropologů a studentů v oboru. A zjistil, že z akademiků, kteří už mají děti, jich bere potomky s sebou do terénu 14,6 procenta, přičemž dalších 50,4 procenta předává děti na čas svým partnerům, dvě procenta i známým a třetina to kombinuje. Kolem 88 procent antropologů považuje výpravy za přínosné (hlavně pro děti), kdežto jen 6,8 procenta je vyloženě proti: brát děti na expedici nepomůže jim ani výzkumu… A desetina studentů to ani nechce řešit, neboť se rozhodli, že rodiči se stát nechtějí. O dost tím ale přijdou, ne?

„Takové výpravy vyžadují složitější plánování, extra výbavu a přemýšlení o dětské péči, nicméně cestující rodiče – vědci tvrdí, že přítomnost dětí pomáhá prolomit bariéry a utužuje vztahy,“ shrnuje Nature

 

Autor: Martin Rychlík

Text vyšel 24. 6. 2019 v Lidových novinách